Nedaleko školy, na okraji obce Nečíně, je zatopený lom, kterému místní lidé říkají Špic. Název dostal díky své poloze - vznikl lámaním žuly na vrcholku kopce Kamence. Těžba tu utichla před více než padesáti lety a za tu dobu se skalní stěny stačily pokrýt mechem, ve skalních štěrbinách se uchytily břízy a borovice, z hluboko uložených pramenů vzniklo jezero. Místo je doslava pohádkově krásné. To vědí i filmaři, takže se občas náš lom objeví na plátnech kin. Na konci června se sem sjíždějí fanouškové Klarinetového kvarteta na festival Hudba z kamene, občas je lom svědkem svatebního obřadu. Idylické místo? Ano i ne. Na věčně rozházeném ohništi se povalují odpadky, občas plavou i po hladině, na cestě leží robité láhve od alkoholu, v létě se kolem lomu nedovoleně táboří, mladí si dojedou auty až téměř k hladině. Chtěli bychom to změnit a chtěli bychom, aby děti z místní školy byly při tom.
Na tématu spolupracovali: učitelé Helena Cihelková, Olga Malá, Luděk Zirhut, lidé z Občanského sdružení Místo pro život, ing. arch. Vladimír Vašut, žáci šesté třídy ZŠ Nečín.
Poprvé se děti (tehdy ještě páťáci) vypravily s paní učitelkou Cihelkovou a fotografem Honzou Plavcem k lomu na začátku léta 2010. Dospělí se chtěli vyhnout slovnímu komentování neutěšené situace, nabádání dětí, co se dělá a co ne a podobným málo účinným metodám. Nechali děti, aby se dívaly a při tom je citlivě vedli. Využili k tomu citát a fotoaparáty.
Děti se rozdělily do čtyřčlenných skupin. Každá skupina dostala ústřižek papíru s nadepsanou větou: Zanechali tu po sobě stopu.
Ve skupině si měly děti promyslet, co výrok znamená a uvést pro něj kladné a záporné příklady. Jednoznačně převažovaly příklady negativní. Každá skupina pak dostala list papíru a úkol: Najděte alespoň deset příkladů dokládajících tuto větu a příklady zapište na papír.
Skupiny vyslaly jednoho zástupce, ten dostal fotoaparát a instrukce, jak s ním pracovat. Seznámil s přístrojem ostatní děti, a poté mohl každý člen skupiny pořídit jeden záběr, kterým by větu: Zanechali tu po sobě stopu, dokumentoval.
Problém nepořádku v lomu Špic a nedodržování psaných i nepsaných pravidel jsme otevřeli s dětmi znovu, tentokrát ve třídě. Děti se rozdělily do čtyřčlenných skupin, každá skupina dostala soubor fotografií pořízených v lomu. Na tabuli jsem napsala první úkol:
1. úkol: Popište co nejpodrobněji situaci týkající se pořádku v lomu.
Co jste viděly, co víte z vlastní zkušenosti, co jste slyšely, co vidíte na fotografiích.
Mluvčí skupin pak seznámili celou třídu s prací skupiny, ostatní skupiny si mohly do svých poznámek nové informace doplnit. Nestalo se tak.
2. úkol: Co dalšího byste potřebovaly zjistit, než budete navrhovat řešení.
Děti dávaly návrhy, zapisovala jsem je na tabuli:
Kdo do lomu chodí? Kdo se o lom stará? Co se všechno v lomu dělá?
Odpovědi děti hledaly ve skupinách a zapisovaly je na tabuli. Informace, které nezazněly, jsem následně na tabuli doplnila já.
3. úkol: Navrhněte řešení, jak pořádek v lomu zlepšit.
Některé skupiny potřebovaly pomoc, místo řešení popisovaly stav, některé skupiny navrhovaly jen represivní řešení. Dvě skupiny, ve kterých byly schopnější děti, měly širokou škálu návrhů, ostaní skupiny nalezly návrhy dva až tři.
4. úkol: Hledejte argumenty pro navržená řešení.
Každý člen skupiny dostal za úkol vybrat si jedno až dvě řešení a ostatním ve skupině zdůvodnit, proč si myslí, že toto řešení by bylo účinné.
5. Doplňující informace
Některá řešení, která děti navrhly, se nedají prakticky realizovat. Záměrně jsem nedala dětem na začátku práce informace, které by je v navrhovámí omezovaly. Nyní byla vhodná příležitost některé nové informace dětem poskytnout, např. umístění kamer a pořizování záznamů se dá praktikovat, je to možné pouze v případě, že o kameře lidé vědí; pravidelný úklid lomu a kontrola je pro obec finančně náročná; přestupky, ke kterým v lomu dochází, nejsou tak závažné, aby k nim vyjížděla policie.
Začali jsme diskutovat o dvojím charakteru řešení problémů – represivním (zakázat, přikázat, trestat, kontrolovat…) a pozitivním (poprosit, požádat, vyzvat, dělat prevenci, jednat s lidmi, kterých se to týká, zlepšit estetické prostředí, zapojit do úklidu víc lidí ...). Byl důvod, proč se k návrhům dětí ještě jednou vrátit. Vypustit ty, které nejdou realizovat a doplnit další.
6. úkol: Nové kolo návrhů řešení
Děti na základě nových informací pozměňovaly navržená řešení, vymýšlely nová.
Dohodli jsme se na tom, že o práci dětí a jejich návrzích budeme informovat zastupitelstvo. O prázdninách vyšel článek v místním časopisu Mezi lomy - Lom Špic .
7. úkol: Reflexe
Na závěr jsem děti vyzvala, aby napsaly, co si myslí o způsobu řešení problému, který si na vlastní kůži vyzkoušely.
K lomu Špic se děti vrátily po prázdninách, už jako "šesťáci". Mezitím se něco odehrálo. O lomu začalo diskutovat zastupitelstvo. Kontrolu využívání lomu si vzali na starost hasiči, místní kovář vyrobil kovovou zábranu, aby tam po cestě nemohla svévolně vjíždět auta. Přidalo se i Občanské sdružení, které spolupracuje na úpravě krajiny v okolí Nečíně s architekty. Zatímco v létě se děti zabývaly lomem v předmětu Člověk a společnost, na podzim se lomu věnovaly ve Výtvarné výchově. Nejprve společně vytvořily hliněný model lomu a okolí, pak začaly navrhovat různá řešení pro ohniště, lavičky, tabule, skluzavky do jezírka a pod. z keramické hlíny, kamínků a odřezků dřeva.
Dubové špalky - návrhy rastrů