Křížek v Lipinách

Křižovatce cest za Nečíní směrem do Lipin se říká U božích muk. Boží muka tu nikdo napamatuje a pomalu ubývá i těch, kteří si vzpomenou, že tu na kamenném podstavci stával kamenný kříž. Kříž lidé povalili, podstavec zůstal a místo zarostlo křovím. Doba se mění, historické památky se obnovují a to dokonce i ty i malé a méně významné. Jsme za to rádi, a tak jsme se rozhodli místo U božích muk upravit. Kdo? Učitelky a děti z nejnižších  tříd základní školy, družina, místní lidé a řemeslníci, výtvarník, architekt.

Příspěvek je ukázkou participace - ukázkou toho, co hezkého může vzniknout, dají-li se dohromady na společném díle lidé různého věku a různých profesí.

Na tématu spolupracovali:

učitelé Luděk Zirhut, Alena Pobišová, Helena Cihelková, architektka ing. Eva Wagnerová, výtvarník Jan Naš a lidé z Občanského sdružení Místo pro život.

O letních prázdninách několik dobrovolníků místo kolem podstavce prořezalo a vyčistilo. Odhalila se stará kamenná zídka a malá zakrslá jabloňka s planými jablíčky. Za dva dny se u křížku objevila židlička. Paní architektka Wagnerová navrhla osázení přilehlých a vzdálenějších míst keři a ovocnými stromy  a nakreslila lavici z  kamene a dubu na podvečerní posezení.

20.srpna 2010

21.srpna 2010

23. srpna 2010

Cesta do Lipin

Rozcestí U božích muk

Lavice

Křoviny na rozcestí byly již vyřezány, ale práce tu ještě zůstalo dost. Třicet párů malých rukou se dalo do práce. Někdo vyhrabával starou trávu, někdo čistil kamennou zídku, kluci vyřezávali suché větve staré hrušky a nálety švestek, děvčata větve stahovala na hromadu. Jen čas byl neúprosný. Ve školních lavicích se často vleče, venku doslova letí.

Říjen se přehoupl přes polovinu, rána jsou bílá jinovatkou, ale odpoledne ještě sluníčko hřeje.Děti z družiny se vypravily s paní učitelkou, fotografem Honzou Plavcem a pěti fotoaparáty na rozcestí do Lipin. Měly zjistit, jestli je na suché zídce podél cesty živo, jestli jsou už zvířátka, která obývají tento kamenitý domov ukrytá  nebo se  vydávají na poslední podzimní výpravy za potravou a sluníčkem. Průzkum zídky ukázal, že je na co se dívat. Napilno měli mravenci a pavouci, ospaleji se chovala sluníčka, slimáci a kobylky, nejhůře na tom byl poraněný cvrček. Děti se po průzkumu zídky rozdělily do tříčlenných skupin, každá dostala jeden fotoaparát a několik rad, jak s ním zacházet. Každý směl vyfotografovat jen 2 obrázky.

Na suché zídce bylo ještě živo, poslední živočichové se tu připravovali na zimu. Brzy už se ukryjí do dutin a škvír mezi kameny, kořínky trav, mateřídoušek a  rozchodníků.  Na zídce ale zůstanou i přes zimu jiní tvorové - prapodivných tvarů a barev. Není lehké je objevit,  je ale radost je vyhledávat. Dopřáli jsme ji i dětem, dali jim hledáčky (černé čtvrtky s vystřihnutými okénky) a jednu radu, jak živočicha objevit. Prohlížet si pozorně zídku v hledáčku. Brzy bylo na světě živočichů jak do zoologické zahrady.

Bílý meděd jde na procházku

Už jsem dlouho nežrala. Lochneská příšera.

Haryk sežral kost a odpočívá.

Kačenka se dívá na vajíčko.

Děti vystřídali na cestě do Lipin dospělí. Na co nestačily  ruce dětské, to zvládly pily, sekačky, krumpáče a přívěs. Celé odpoledne poprchává, ale je nás dost na to, abychom udělali to, co je potřeba dokončit  před zimou - terénní úpravy kolem budoucích nových božích muk a usazení kamenů pro lavici. Na místní pile nám pan Tulach připravuje dubové fošinky.

Cesta do Lipin vychází z části obce Nečíně, kde žije víc starších občanů. Několik dní poté, co jsme místo u křížku vyčistili, se tu objevila židlička. Fialová, plastová. Někdo tu sedává, a tak mu  (případě i jiným lidem) připravíme na posezení místo důstojnější.