Podzimní cesta k přehradě

Podzimní cestou jsme uzavřeli téměř roční práci na výukovém tématu Cesta k přehradě. I před touto poslední částí jsem spolupracoval s lektory projektu Místo pro život a společně s nimi celé podzimní téma připravil.

Nejprve se děti rozdělily do 4 skupin po třech, resp. čtyřech. Každá skupina měla svého mluvčího, zapisovatele a fotografa. A aby se děti nehádaly, vše proběhlo na základě losování.

Prvním úkolem (ještě ve třídě), bylo pokusit se předvídat odpovědi na otázky jako např. jestli už začaly padat listy, jakou budou mít asi barvu, jestli uvidíme nějaké ptáky a jaké, uslyšíme-li  nějaké zvuky či hlasy nebo jak oblečeni budou lidé.

Po poradě ve skupinách zapisovatelé psali své odpovědi na předtištěné formuláře. Otázky nebyly těžké, takže se s nimi děti celkem dobře vypořádaly. Pouze u poslední otázky - zda zaznamenají nějaké změny na domech - děti váhaly a nevěděly co přesně napsat.

Následovala vycházka po cestě a bedlivé pozorování. Úkolem dětí totiž bylo odpovědět na dané otázky dle skutečnosti. Z pracovních listů vidíme, že  odpovědi se víceméně nelišily. Některé skupiny si dokonce všimly, že z komínů se kouřilo, což správně předpověděly.

Po zapisovatelích přišli na řadu mluvčí skupin. Jejich úkolem bylo seznámit ostatní se svými odpověďmi na otázky - nejprve jakou odpověď předvídali a pak jaká byla skutečnost. Zpočátku vše probíhalo v klidu - mluvčí prezentovali práci skupin, ostatní poslouchali. Postupem času však vzrůstal neklid a nepozornost. Přesto všechno hodnotím tuto část jako zdařilou.

 

 

K plnění dalšího úkolu děti dostaly černé papíry s "okénkem", které znázorňovaly hledáčky fotoaparátu a jeden skutečný fotoaparát. Úkolem bylo prozkoumávat asfaltovou cestu a pomocí hledáčku hledat "něco". To, co "napsala" cesta.

Většinou děti v různých čárách poznaly, že cesta napsala písmena, ale také soutok řek, mosty, cestičku pro mravence nebo tečku za větou. Fotografové skupin měli dost práce a tak vzniklo dost zajímavých fotek... 

 

Nauč se poznávat 5 stromů, které rostou podél cesty!

Tak zněl další úkol, který děti začaly plnit na cestě a pokračovaly v něm i později ve třídě. A protože těch stromů je u cesty více, vybral jsem pro všechny děti 5 stejných a to: kaštan, lípu, jeřáb, břízu a borovici.

Jako výukový materiál posloužily jednak skutečné stromy a jednak miniatlas stromů.

Fotografové opět rádi tyto stromy vyfotili.

 

(Miniatlas stromů bude výhledově  ke stažení v sekci Metody - Pomůcky)

Podle těchto obrázků se děti učily. Nejprve metodou zapamatování názvu a obrázku, později ve třídě jsem jim nabídl i jiné možnosti, jak si stromy zapamatovat: 1) sám si vytvoř podobný miniatlas, 2) napiš si seznam názvů stromů a uč se ho zpaměti, 3) učte se názvy ve dvojici, 4) napiš báseň o stromech.

Je zajímavé, že většina dětí volila individuální způsob memorování názvů a obrázků, jeden žák si vytvořil seznam názvů stromů a vytvořila se i jedna dvojice, která se učila a zkoušela navzájem.

Každopádně lze říct, že všechny děti se názvy pěti stromů naučily a dokáží je i přiřadit k obrázkům. Průběžně budu kontrolovat, zda si vše pamatují.

 

Na vycházku navazovala další práce ve třídě.

Práci s myšlenkovou mapou už děti znaly, proto jsem je nechal vytvořit myšlenkovou mapu samotné. Byla to pro ně opravdu hračka.

Svoje mapy slov pak porovnávaly ve dvojicích a později i ve skupinách. Na závěr jsem vyzval mluvčí skupin, aby mi diktovali slova a já je zapisoval na tabuli.

Tak vznikla jedna velká společná myšlenková mapa, se kterou jsme dál pracovali. Kladl jsem  nejrůznější otázky, děti odpovídaly, já jsem na tabuli buď podtrhával nebo kroužkoval. Například: jaká zvířata jsme viděli či slyšeli, jaké zvuky jsme slyšeli, která slova k sobě významem patří atd.

V dalších hodinách děti vymýšlely různé druhy vět na zadaná slova, čímž  si procvičily učivo o větách oznamovacích, tázacích, přacích i rozkazovacích.

Takovým vrcholem tohoto tématu bylo sestavení pětilístku. Děti ho sice tvořily teprve podruhé, ale řekl bych, že jim to šlo velmi dobře.

Přípravu a realizaci těchto dvou hodin jsem s radostí přenechal kolegyni Květě Krűger, která se této role zhostila na výbornou. I když se děti s Květou vzájemně neznaly, rychle si zvykly a reagovaly naprosto normálně, spontánně a přirozeně.

Eva Zirhutová měla skvělý nápad, když navrhla, že by Květa k výuce mohla využít poměrně známý příběh E. Petišky O poslední vlaštovce. Nebudu dlouze popisovat průběh hodin, omezím se pouze na to nejdůležitější.

1) Práce ve dvojicích: každá dvojice dostala obálku s živočichy, úkolem byla diskuse nad názvy živočichů a vzájemná shoda. (diskuse byla opravdu živá, ale nakonec se děti domluvily)

2) Na rub každého obrázku napište název živočicha.  (i zde se děti dohodly, kdo bude psát)

3) Rozdělte živočichy na ty, kteří u nás přes zimu zůstávají a na ty, kteří si hledají jiná zimoviště. (i tady děti živě diskutovaly a dohadovaly se, ale nakonec se shodly)

4) Následovala vzájemná kontrola, kdy se dvojice posunuly o jednu lavici dál. Děti kontrolovaly, kontrolovaly a co se jim nezdálo, napsaly na "lepík" a přilepily na lavici. Závěrečná kontrola proběhla po přečtení článku.

5) Květa dětem přečetla básničku, děti měly za úkol poznat, o kterém živočichovi báseň pojednává. Snad všechny poznaly, že se jedná o vlaštovku.

6) Práce s klíčovými slovy: vlaštovka, chalupa na stráni, zima, počkat. Na dvojice čekal opravdu těžký úkol: vymyslet příběh, ve kterém by se objevila klíčová slova. Děti vymýšlely "až se z nich kouřilo" a po určeném čase nám některé dvojice dobrovolně svůj vlastní příběh přečetly. A nutno říct, že všechny příběhy byly opravdu pěkně vymyšlené.

 

 

 

 

 

Následovalo čtení příběhu O poslední vlaštovce metodou řízeného čtení. Děti se střídaly s Květou, která čas od času čtení zastavila a položila dětem různé otázky či úkoly. Většinou o tom, jak si děti představují pokračování příběhu, ale také aby se vcítily do pocitů vlaštovek na drátě.

Žáci pracovali se zájmem, dávali pozor, bylo vidět, že je příběh oslovil. Mne zas potěšilo, že Květa nešetří chválou na pěkné čtení mých dětí.

Po přečtení příběhu děti ještě vyhodnotily rozdělení živočichů na ty, kteří zůstávají přes zimu a kteří odlétají.

A v úplném závěru hodiny čekal na děti milý úkol - napsat na barevný list papíru přání pro vlaštovky na dlouhou cestu a z tohoto papíru složit vlaštovku.

Jsem přesvědčen, že obě hodiny pod vedením paní učitelky Květy se dětem líbily a že si odnesly mnoho nových dojmů a pocitů. Ještě jednou Květě za skvělou výuku děkuji.