
Podnětem pro zahájení práce na tomto projektu bylo několik starých fotografií, které zachycují různá místa Nového Knína. Fotografie jsme získali v místním muzeu. Práce začala na konci školního roku 2009/2010 a pokračovala i v letošním školním roce.
Zatím proběhly dvě etapy :
1. etapa - práce s historickou a současnou fotografií za účasti všech tříd 1. stupně
2. etapa - věci denní potřeby(změny vzhledu a funkcí) - zpracovali žáci 5. třídy
- zvyky v našem regionu - zpracovali žáci 2. třídy
Tématem jsme se zabývali v předmětech - český jazyk, člověk a jeho svět, vlastivěda, výtvarná výchova
Koncem minulého školního roku (2009/2010) jsme zahájili práci na tématu " Tak jde čas ". Podnětem pro nás byl soubor starých fotografií, které jsme získali z místního muzea v Novém Kníně. Projektu se zúčastnily všechny třídy na 1. stupni se svými učiteli. Úkolem bylo najít místo odkud byly fotografie pořízeny(případně zaměřit pomocí GPS) a zachytit nynější podobu fotografovaného prostoru. Na konfrontaci historické a současné fotografie si děti mohly ověřit "jak jde čas" ve městě, kde žijí, nebo chodí do školy.
Náměstí Jiřího z Poděbrad
Při rozhovorech s pamětníky získávali žáci další informace k daným fotografiím.
Ukázka:
Text od A. Brejchové (žákyně 3. třídy) se vztahuje k fotografii č.3.
Na obrázku vidíme pana Nešutu s rodinou. Vedle nich po pravé straně stojí benzínová pumpa. Za nimi vidíme rohový dům, ve kterém byla krejčovská dílna pana Kramaty. Ten dům patřil panu Kubci, který měl autodopravu. Nad domem směrem k náměstí byl parčík jako dnes. V prvním domě, který nad ním je, bydlela rodina Kučerová. Vedle, v dalším domě, bylo holičství pana Křivohlavého a poslední rohový dům patřil rodině Kmochových, kteří tam měli obchod s textilem.
V letošním školním roce (2010/2011) pokračovali na tématu žáci 5. ročníku v hodinách výtvarné výchovy. V září byl zadán úkol zdokumentovat běh času na proměně některých předmětů denní potřeby. Předměty a způsob zpracování si žáci mohli vybrat dle svého uvážení.
Způsoby zpracování - pomocí internetu, vlastní fotografie nebo kresba.
Zvyky a tradice v okolí Kocáby
Vytvořila jsem dotazník pro žáky druhé třídy, který se týkal dodržování zvyků a tradic v rodinách. Děti měly za úkol povídat si se svými rodiči a prarodiči. Popisovaly a porovnávaly tradice a zvyky, které dodržovali v rodině v době, kdy byli rodiče a prarodiče dětmi a zvyky, které přetrvaly až do součastnosti.
Velice pěkná tradice, která se dodržuje dodnes v Libčicích je řehtání o Velikonocích. Na zelený čtvrtek, velký pátek a bílou sobotu chodí děti ráno po vesnici s řehtačkami a řehtají, protože zvony "odletěly do Říma". U kapličky se potom modlí. Nejstarší kluci - kapelníci - si pečlivě vedou záznamy o docházce na řehtání. V pátek podvečer jsou u kapličky "strašidla". V sobotu děti obcházejí domy s velkými koši a zpívají : "Židi, nevěrní, jako psi černí, kopali jámu, Ježíši pánu, aby ho jali, ukřižovali, na velký pátek do hrobu dali, bílou sobotu zas vykopali....". Jako odměnu dostávají vajíčka, sladkosti, peníze ... Odpoledne vše poctivě rozdělují kapelníci, podle počtu "čárek" za docházku na řehtání.
Dotazník, fotografie , práce žáků.
K tématu jsme se ve výtvarné výchově vrátili ještě jednou. Žáci podle předlohy malovali staré kávomlýnky.