
Úvod (bude doplněno)
Prvním krokem bylo vytvoření pojmové mapy na tabuli. Děti vymýšlely všechny profese a zaměstnání, na které si vzpomněly. Nejdříve zaměstnání rodičů, příbuzných, pak profese, které se nachází v místě naší školy či bydliště.
Poté jsme na velké papíry zapisovali slova, která jsou spjata vždy s určitou profesí.
Při hodině výtvarné výchovy děti namalovaly jednotlivá povolání a v rámci komunitního kruhu pak o nich vyprávěly.
Při českém jazyce jsme spojovali obrázky jednotlivých zaměstnání s jejich písemným popisem. Hledali jsme písmena, kterými jednotlivé profese začínají či končí.
Každý žák vytvořil jednoduchou myšlenkovou mapu několika profesí - k profesi přižazoval slova (slovesa), která se tohoto zaměstnání týkají.
Zahráli jsme si hru na zaměstnání – jeden žák předvede pantomimicky nějaké zaměstnání, ostatní hádají a řeknou ostatním, co o tomto povolání všechno ví.
Při vycházce jsme pak v hodině prvouky zjišťovali, podle čeho se dá poznat, jaké profese tu lidé dříve dělali a jakými profesemi se zabývají dnes.
Ve škole nám během letošního školního roku přistavovali toalety pro děvčata a vystřídala se tu spousta řemeslníků. Využili jsme příležitosti podívat se zblízka - hledáčkem fotoaparátu, jak pracují obkladači. Pan Zdeněk Carboch, jeden z nich, nám svoji práci přiblížil. Mohli jsme ho sledovat při práci, ukázal nám, jaké nářadí a pomůcky ke své práci potřebuje. Také si každý z nás (Anička Jiránková, Mirda Krameš, Verunka Schimanová, Erička Hochmaulová, Rozárka Mašková, Zdenda Švec, Kolja Potapov a Simonka Vystydová) mohl vyzkoušet, jak se řežou dlaždice na řezačce.