Nečín a okolí - Lomy i bronzový poklad

Současní lidé žijí svůj život ve stále se stupňujícím tempu, kdy se může zdát, že jim vše protéká mezi prsty.  Děti i dospělí jsou schopni strávit velkou část svého volného času u počítače nebo u televize, pouze se pasivně účastnit "zábavy". Prací na tomto tématu bychom se rádi zasloužili o to,  aby jednou,  až vyrostou,  dokázali vyprávět o místě, odkud pocházejí, kde strávili svá dětská školní léta. Každý člověk by měl mít ve svých vzpomínkách, minulosti, schované to, čím se jeho rodiště nebo místo, kde chodil do školy, liší od ostatních. Čím je tedy obec Nečín a její okolí zajímavá a zvláštní?

V hodinách Člověk a svět jsme se věnovali místu, kde žijeme, chodíme do školy, trávíme spoustu času s kamarády, spolužáky, rodinou, tedy obci Nečín a blízkému okolí. Úvodní hodinu jsem zaměřila na práci s myšlenkovou mapou. Poněvadž děti neměly s touto metodou žádné  zkušenosti, nejprve jsme tuto metodu cvičně vyzkoušeli na téma Máj. Práce se dětem zamlouvala a tak jsme ji následně využily při společném vytváření myšlenkové mapy pro obec Nečín a okolí. Vedla jsem děti návodnými otázkami a hotovou mapu jsme vyvěsili na magnetickou tabuli, abychom mohli kontrolovat, kde, na kterém místě mapy se právě nacházíme.

Další vyučovací hodinou Člověk a svět jsme navázali na práci s myšlenkovou mapou a zaměřili jsme se na lidi a profese, které v Nečíni žili v minulosti a nebo žijí ještě nyní, v současnosti. Vzhledem k významu nečínských lomů a jejich vlivu na život v této oblasti jsme se zaměřili na profese, které jsou nebo byli důležité pro práci v lomech. O některých z nich jsme si našli základní informace, hlavně jsme četli z vybraných čísel časopisu Mezi lomy - kováři, střelmistři, jeřábníci, strojníci, dělníci u strojů. Největší pozornost jsme ale zaměřili na kameníky.  V hodině Českého jazyka jsme zpracovali starší rozhovor s panem Josefem Veselým, který již bohužel nežije, ale byl považován za posledního kameníka v Nečíni (rozhovor byl také publikován v časopise Mezi lomy). Děti se dozvěděly, proč se stal pan Veselý  kameníkem, jak těžká práce kameničina byla. Zároveň se setkaly s neznámými názvy nářadí, které kameníci ke svému řemeslu používali ( vopáskovat - objet dlátem, vyšpicovat, pracovat zubákem, leštit). Připomněli jsme si, že kameníci i ostatní dělníci z lomu dříve neměli možnost používat moderní techniku, což si děti vůbec nedokázaly představit. Tím jsme se "teoreticky" přichystali k dalšímu kroku a tím byla fotografická vycházka do vybraných lomů, kde se těžila jedna z nejtvrdších žul ve střední Evropě, leštěná domodra. Dokonce byla vyvážena do zahraničí pro své kvality.

 

 

 

Společně jsme se vypravili na fotografickou vycházku. Děti se rozdělily do 8 skupinek, každá skupina dostala k dispozici pro další práci fotoaparát a k němu lísteček, na kterém byly jednoduše zapsány úkoly.

Vycházka vedla třemi žulovými lomy, které se nachází v blízkosti obce. Lomy se od sebe vzájemně liší, v každém lomu jsme hledali něco zvláštního, typického.  Rozdílné jsou stářím, současným využitím i biotopem.

Lom Plavcovka je v současnosti jezírkem, kde žijí vzácní živočichové - obojživelníci, kuňka zlatobřichá a čolek velký. Dlouhou dobu se zde již netěží. V lomu Špic s lekníny na hladině se také netěží, je velmi pěkný, každoročně se zde v červnu koná jazzový festival. Jsou zde nejen "stopy" po kamenících, ale také krásné zátiší uprostřed lesíka, kde zpívají ptáci, zve k odpočinku. Poslední zastávkou pro nás byl Velký lom, jediný lom, kde se ještě stále těží žula, která už, bohužel, nemá v Evropě takový věhlas, jako dříve. Je zde rušno, jezdí zde nákladní vozy, těžba a provoz v lomu zanechává v blízkém okolí viditelné stopy, změny v přírodě.

 

 Lístečky s úkoly, které děti dostaly, obsahovaly náměty, pro které měly děti pořídit fotografické záběry.

 

PLAVCOVKA

•          Malý ráj pro vzácné živočichy kuňku zlatobřichou a čolka velkého
•          Starý lom, ve kterém se 70 let kámen netěží

ŠPIC

•          Proč sem lidé rádi chodí
•          Tak tohle tu být nemělo!
•          Co tu po sobě zanechali kameníci

VELKÝ LOM

•           Těžba kamene
•           Otazníky

Při práci na tomto tématu jsme využili také metodu V-CH-D (Vím - Chci vědět - Dozvěděl jsem se). Před samotnou prací s textem o kamenících jsem děti navedla, aby rozdělily list papíru na 3 stejné části a do hlavičky první části zapsaly Vím. Do tohoto sloupce měly zapsat vše, co je napadlo, když se zamyslí nad slovem LOM. Společně jsme pak vybíraly z poznámek v listech a děti hodnotily, co zapsaly. Následně pokračovaly zápisem v druhém sloupci Chci vědět, kde se musely zamyslet nad tím, co by se rády dozvěděly, respektive co si myslí, že by mohly zjistit po přečtení rozhovoru s bývalým kameníkem a následnou vycházkou k lomům. Děti spolu mohly diskutovat, přemýšlet nad dalšími možnostmi, když už vyčerpaly vlastní nápady. Poslední sloupec jsme začali vyplňovat až po vycházce, děti však dostaly jasný úkol, aby po celý čas, kdy na tomto tématu budeme pracovat, přemýšlely. Následující den po vycházce jsme se k sloupci Dozvěděl jsem se vrátily. Děti měly ještě čerstvé zážitky a to, co viděly, mohly zužitkovat k zápisu do tohoto posledního sloupce.

 

 

 

 Návazně na fotografickou vycházku jsem dětem zadala úkol ztvárnit jeden z lomů, který jsme navštívili. Podmínkou pro vypracování úkolu bylo využít kromě čtvrtky také novinový papír ( upravený stlačováním, mačkáním, trháním), který nahrazoval žulu v lomu, lepidlo, dále směly děti použít vodové barvy či tempery. Obrázek, který měly děti vytvořit, měl být "plastický", měl tedy vystupovat ze čtvrtky. Děti se úkolu zhostily úspěšně, některé skutečně připomínaly lomy, které jsme zhlédli.

 Další práci na tématu Nečín a okolí jsme nasměrovali k bronzovému pokladu, který je také nedílnou součástí historie Nečínska.  První kontakt jsme navázali známou knihou Eduarda Štorcha - Bronzový poklad, kterou spisovatel napsal poté, co se o pokladu dozvěděl. Kniha o pravěku na našem území, době bronzové a hrdinech, kteří jsou dětským čtenářům blízcí, děti zaujal. Někteří po přečtení několika vybraných kapitol zamířili do knihovny, aby se dozvěděly víc. Tři tisíce let starý bronzový poklad je tvořen 26 bronzovými jehlicemi zakončenými ozdobnými hlavicemi, dlouhými 35 - 45 cm. Ty kdysi sloužili ke spínání oděvů. Poklad je uložený v pražském Národním muzeu, bohužel není návštěvníkům muzea přístupný.

Při čtení vybraných ukázek, které měly dětem nastínit, jak si tuto dobu spisovatel představoval, jsme se seznámili s hlavním hrdinou, nemocným chlapcem Skrčkem a Sigúlem. Děti zjistily, že život v tehdejší době nebyl rozhodně procházkou růžovým sadem a každodenní život byl plný nástrah a nebezpečí. Takto připraveni jsme se vypravili za pokladem.

 

Připraveni jsme vyrazili k úpatí kopce Besídka, kde na okraji lesa u Pudilova lomu byl roku 1929 poklad nalezen. Tam na nás čekalo velké překvapení. Místo je v klidné části lesíka, kde jsou připraveny tři lavičky, vyrobené z kmenů stromů. Proti nim leží velký kámen, ve kterém je vytesaný vzkaz "zvláštním" písmem.  Písmo je novodobé, vytvořené jen pro tento účel ( použito na památném kameni) a říká se mu Nečínské bronzové písmo.      

         

Děti se na místě rozdělily do několika skupin, které plnily připravené úkoly.

 

1. úkol:  Spočíval ve společném promýšlení zadávaných otázek, kdy děti odpovídaly na otázky, které

             se týkaly přečteného textu ze Štorchovy knihy, popřípadě pravěku a doby bronzové. Podle  

             úspěšnosti se skupiny postupně dostávaly k dalšímu úkolu, získaly totiž klíč k rozluštění

             nečínského bronzového písma.

 

2. úkol:  Ve skupinkách si musely děti rozdělit úlohy, následující úkol totiž spočíval v rozluštění nápisu

              na památném kameni. Poněvadž bylo dětí hodně, nebylo možné, aby se všechny

              nahrnuly ke kameni a luštily, takže někteří ze skupiny běhal ke kameni s klíčem a luštily

              jednotlivá slova, někdo zapisoval na lavičce (základna) a dával dohromady celý text.    

              Skupina, podle rychlosti a také úspěšného rozluštění textu mohla pokračovat 3. úkolem.

 

3. úkol:  Z textu "Bronzový poklad" si každá skupina vybrala jeden odstavec a k němu přírodní kámen

             ze zídky, která byla vystavěna také v současnosti. Děti se měly pokusit vybrat správnou

             velikost kamene k délce textu, který ovšem měly pomocí klíče přepsat  nečínským bronzovým

             písmem.  Kámen byl ovšem pro zápis textu nahrazený papírem, který děti upravily    

             nůžkami, aby se co možná nejvíc podobal vybranému kamenu. Následně dobarvovaly papír

             směsí hlíny pomocí pěnové houbičky. Po zaschnutí se daly do závěrečné úpravy a tou byl

             zápis nečínským bronzovým písmem. Tato část byla pro děti nejtěžší. Nejen, že už

             nezbývalo mnoho času, ale i když mohly úkol dokončit později, "překlad" byl obtížný.