Profese a zaměstnání

 Chtěli byste společně s dětmi druhé a třetí třídy nahlédnou za zavřená dvířka školní výuky během Prvouky? Chtěli byste vědět, jak se děti vypořádaly s tématem profese a zaměstnání v naší oblasti?

Pokud vás zajímá, jaké pokladnice vědomostí jsme otevřeli a do jakých třeba jen nahlédli, tak pojďte na chvíli zapomenout na shon kolem nás, vezměte za kliku naší třídy a pojďte dál.

 V první části našeho projektu Profese jsem si chtěla ověřit, zda děti vědí, čím jsou jejich rodiče, kde pracují a co ke své práci potřebují. Také jsme chtěli spojit zkušenosti všech dětí dohromady a tím si tak vzájemně rozšířit povědomí o profesích rodičů.

Každý si měl přinést nějaký předmět, který se vztahoval k práci jednoho z rodičů. Rodiče se velice ochotně zapojili a dali svým dětem nejrůznější předměty od oblečení, přes hračky, až po pomůcky, které ke své práci potřebují.

Uprostřed třídy jsme všechny předměty vystavili a každý ten svůj všem ukázal a popsal. Děti měly za úkol uhodnout k jaké profesi se tento předmět vztahuje. Své odhady si zapisovaly ve dvojicích do tabulky.

Při vyhodnocování jsem využila tzv. Semafor, což je systém semaforu přechodu pro chodce, který jsem použila, když děti měly čas na to, aby si mohly rozmyslet a zapsat, o jaké povolání jde. Při červené nikdo nesměl promluvit, kromě konzultace s partnerem ve dvojici, zapsaly si svůj návrh. Když byla zelená, postupně jsme odkryli záhadu skrytou za neznámým předmětem. Semafor mi pomohl udržet ty děti, které jsou velice rychlé a impulzivní, aby neprozradili řešení těm, kteří potřebují více času na přemýšlení.

Tato činnost se dětem velice líbila, všichni se chtěli pochlubit, co přinesly. Některé věci byly velice originální.

 

 V další části projektu jsme propojili současnost s minulostí pomocí písniček a tanečků, které symbolizovaly vybrané řemeslo. Vybrala jsem písničky Kovář a Zahradník. Pomocí diskuze jsme si ujasnili, co takový kovář či zahradník dělají a zda se těmito povoláními můžeme setkat i dnes. Porovnali jsme tato řemesla v minulosti s dnešními profesemi. Naučili jsme se dva krátké tanečky, které zobrazovaly co dotyčný dělá. Písničky jsme si na závěr zazpívali a přitom si zatancovali.

 

 Již v předchozích hodinách se děty dozvěděly, že některá příjmení souvisejí s řemesly. Vybrala jsem tři příjmení a to taková, která všechny děti znaly, protože to byla příjmení dvou paní učtitelek a pana učitele. Tím jsme získali tato povolání: sedlák, koudelník a švec.

Děti navrhovaly, co takové řemeslo obnášelo. Přečetli jsme si popis povolání, ukázaly obrázky a pustili písničky k těmto třem řemeslům.

Dětem se velice líbilo, že jsem vybrala jména lidí, které všichni velice dobře znají. Zkoušeli jsme si představit, zda by někteří z nich povolání podle svého jména dokázali provozovat. Velmi jsme se při závěrečné diskuzi pobavili.

 V poslední části projektu jsme se přesunuli do minulosti naší obce a to do roku 1912. Z ofocených záznamů kroniky jsem na lístečky vypsala řemesla, která se tehdy v Krásné Hoře provozovala. Každý si z kloubouku vytáhl jeden lísteček a zkusil ostatním popsat, co si pod pojmem představuje. Nejsložitější byl hokynář a forman. 

V roce 1912 bylo v naší obci uvedeno 118 čísel popisných. Vybrala jsem ta čísla domů, ve kterých děti v současné době bydlí a vyhleda jsem, kdo v  jejich domě bydlel a jaké řemeslo provozoval. To děti velice zaujalo.

Nakonec si děti samy prohlížely listy z kroniky. Hledaly svá příjmení, čísla domů svých spolužáků a snažily se přečíst napsané záznamy, které zde byly uvedeny. Zaujmulo je také písmo v kronice, které se od součaného mírně liší. 

 Věřím, že se děti do všech aktivit zapojily s chutí a velkou aktivitou. Roršířily si obzory o spoustu nových poznatků a to převážně z historie. 

Zjistila jsem, že děti mají přehled o povolání svých rodičů, vědí, co jejich práce obnáší a také si uměly představit, co dělají rodiče kamarádů. Většina dětí má ve svých rodičích vzor a chtěly by vykonávat v budoucnosti to, co oni. 

Některé děti znaly i stará řemesla, v diskuzi jsem zjistila, že někdo zná řemesla z vyprávění rodičů, prarodičů, z televize, něktří čtenáři vědí hodně z knížek. V této oblasti se dozvěděly asi nejvíce informací ať v podobě písniček, tanečků či hisotrických údajů.

Nejvíce děti bavila první část, kdy předváděly povolání svých rodičů a také to, kdy jsem použila známá jména, čísla domů, vztáhla témata k tomu, co znají a co je jim blízké.