Pověsti Krásnohorska

 

V rámci projektu „Aktivní občánek“ jsem si pro svou třídu (2. ročník) vybrala téma Obec – pověsti Krásnohorska.

V úvodní hodině jsme se s dětmi seznámili s literárním útvarem – pověst. Řekli jsme si, co to pověst je a zda někdo nějakou pověst nezná. Děti samy uvedly pověst O praotci Čechovi, kterou jsme si převyprávěli a vyvodili, jakých témat vycházejících z historie se může pověst týkat – pověst národní, oblastní, místní, vztahující se k nějakému ději či významné události,…

Dětem jsem představila knížku „Paměti plané růže – pověsti Sedlčanska“ od Karla Bazala, ve které jsou mimo jiné sepsané také pověsti z Krásné Hory a okolí.

 

 

Do našeho projektu jsem vybrala čtyři pověsti – Jezinky, Permoník na Marii, Jak šotek potrápil selku a Panino pole. Každou pověst jsem okopírovala, sestříhala text na jednu až dvě stránky a zvětšila písmo, aby se dětem lépe četlo a aby se v něm snáze orientovaly.

            Pokusila jsem se vyhledat co nejvíce neznámých slov, historických názvů a pojmenování již neexistujících činností, nářadí, věcí,… V některých pověstech jsme se setkali s již zapomenutými místními pojmenováními a lidovými názvy, o kterých jsme se snažili zjistit, kde se tato místa nacházejí. Některá jsme vyhledali v mapě, s jinými nám pomohli rodiče a prarodiče dětí a některá místa nám zůstala utajená. (Bohužel právě i to s pokladem…)

            Ke každé pověsti jsem sestavila pracovní list, který jsme částečně doplňovali společně, ve skupinkách nebo samostatně. Zopakovali jsme si v něm zjištěné informace, se kterými jsme dále pracovali a rozváděli je do širších souvislostí.

            V každé pověsti se vyskytovala nějaká nadpřirozená bytost (jezinky, permoník, šotek,…) Na závěr práce s každou pověstí měly děti za úkol namalovat, jak si tuto nadpřirozenou bytost představují. Nejprve to byl pro děti docela těžký úkol. Bály se malovat něco, co neznají a nikdy neviděly, ale postupně svou fantazii bohatě rozvinuly. Ke každé pověsti jsme uspořádali výstavku prací. Vzniklo nám tak portfolio obrázků nadpřirozených bytostí Krásnohorska.

 

 

Čtení pověstí a práce s nimi děti moc bavila a na každou další pověst se těšily. Možná právě proto, že se týkaly míst, která jsou dětem známá a objevovaly se v nich jména a názvy, které děti znají. Samy pak chtěly v práci s pověstmi pokračovat i mimo projekt, a tak jsme se seznámili i s pověstmi okolních obcí a z obcí, ve kterých bydlí „dojíždějící“ děti – Řadovy, Milešov, Podmoky, Svatý Jan, Kamýk (hrad Vrškamýk – dříve Hunec),…

            Myslím, že tento projekt splnil svůj účel hlavně tím, že vzbudil v dětech zájem poznávat místa nám nejbližší. Naši obec a její okolí, její historii,… místo, kde máme své kořeny, místa, kde bydlely naše babičky a prababičky. Vytvářet pocit sounáležitosti s touto krajinou a prohlubovat vztah k těmto místům, která máme chránit a pečovat o ně.

 

 

 

 

V této pověsti jsme se seznámili s jezinkami jako s bytostmi obývajícími hluboké lesy kolem Krásné Hory. Zjistili jsme, jak vypadaly, jak lákaly své oběti k tanci, i to, jak dopadli ti nebožáci, kteří jejich kouzlu podlehli. Jezinky, nazývané též jeskyňky nebo bosorky, vystupují také v pohádce O Smolíčkovi Pacholíčkovi.

 

 

            V této pověsti jsme se dověděli, že v dolech kolem Krásné Hory se těžilo zlato a stříbro. Seznámili jsme se s těžkou prací horníků i s nebezpečím, které na ně v šachtách čekalo. Poznali jsme staré názvy nářadí, které horníci používali i permoníky, kteří jim při práci rádi škodili.

 

  

Tato pověst nás zavedla do stavení staré hospodyně, které hospodář přivezl domů opelichanou, černou slepici s tím, že ji našel u cesty. Ze slepice se ale vyklubal zlý šotek, který ve stavení jen škodil a dělal naschvály. Hospodyni dalo hodně práce, než se šotka zbavila.

 

          

   V této pověsti jsme se dověděli, že Krásná Hora bývala bohatým královským městem, které těžilo zlato a stříbro. Bylo ale těžké své bohatství uchránit před nepřátelskými vojsky, a tak měšťané své poklady ukryli do zapomenuté šachty na Panině poli. Vojáci však většinu měšťanů pobili, a tak zůstal poklad na Panině poli ukrytý dodnes…