Truhlářství

 

Já jsem truhlář, kdo je víc,
každej mě chce do světnic.

Beze mě by na lavici
nenastrčil svou zadnici.

Beze mě se nenarodí,
kolíbku chce blahorodí.

Truhlářství se někdy ve 12. století oddělilo od staršího řemesla – tesařství. Původně i truhláři pracovali s plným masivním dřevem, teprve později začali užívat různé výplně a rámy a plné dřevo šetřili.
To hoblovali, falcovali (sesazovali dohromady) a klížili. Když se jim pletl do řemesla tesař nebo kolář, bránili se a charakterizovali svou práci jako dílo od hoblíku na falc.

Tak jako jiná řemesla, i truhlářství se specializovalo. Ti, co zhotovovali nábytek, byli stolaři,  stoličníci, lavičníci nebo  postelníci. Znakem dobrého mistra byl dobrý stůl – základní vybavení domácnosti. Často se truhlář stal také řezbářem, aby své kusy mohl řádně vyzdobit.
Nejvíc truhlářů měla Kutná Hora. Truhláři tu zhotovovali výztuhy důlních chodeb, žebříky, žlaby.

Co uměl dobrý truhlář? Netoliko truhly a rozličný nábytek hotoviti, ale i táflování neb obložení stropu dáti, domovitá okna i dveře fortelné sdělati i varhany opraviti. Tak například cech staroměstských truhlářů pracoval na opravě varhan ve Svatém Vítu. Někteří truhláři dokonce vyráběli i hudební nástroje – loutny a housle.

Vybavení truhláren bylo jednoduché – žádné kotoučové  pily, hoblovky, elektrické vrtačky, jen ponk, rámové pily, hoblíky, rašple, pilníky, dláta, vrtáky a šroubováky.
Dřeva na nábytek se užívala hlavně ta s pěknou kresbou – ořech, třešeň, jilm, dub, jasan a javor.
Když byl výrobek hotový, mohl se dýhovat nebo zdobit  dýhami poskládanými do geometrických obrazců. Hotové výrobky se též lakovaly, napouštěly voskem a malovaly.