Porodní bába

Již v 16. století vznikaly pro porodní báby příručky. V jedné takové jsou nazývány "báby pupkořezné". O století později se musely báby prokazovat zkouškou. Teprve v roce 1803 byla v Praze založena První porodnická klinika. Označení porodní bába bylo v roce 1928 změněno na porodní asistentka.

Babictví a i těhotenství vůbec je od jakživo spojováno s různými rituály, magií a pověrami. Ačkoli stát se snažil „zprofesionalizovat“  a kontrolovat babictví, v malých vesnicích pověry s tím spojené přežívaly až do 20. století.

„...baby porodní nemají náležité vědomosti a zkušenosti, na venkově pak i  všelijaké ženské osoby, které  úřadu tohoto se ujímají, třeba nebyly nikdy zkoušeny, ani přísahy nesložily, čímž se těhotným a rodícím ženám působí velké nebezpečí na jejich těle a životě...“

Z těchto důvodů se činnost porodních bab kontrolovala. Například okresní hejtman psal v roce 1903 do Krásné Hory, aby mu sepsali výkaz porodů. Následuje odpověď: „Na vědomost dáváme,  že jmenovaná sestavení výkazu porodu odepřela vyjádřivší se, že se jí v tom poroučeti nemůže.“

Obec Kamýk nad Vltavou se šalamounsky rozhodla, že na obecní náklady zaplatí kurz na porodní bábu. Tento „šlechetný“ skutek měl jeden důvod - ušetřit. Žena, která bude mít kurz, pak již nesmí od obce požadovat peníze na svou činnost:  „...žena ta na obci požadovati nic nesmí. Tímto způsobem odpadla by výloha ročních 25 zl., kterou dostává z obecní pokladny porodní bába Josefa Chylová.“

Kurz se měl konat po čtyři měsíce roku 1893. Kandidátky musely předložit křestní a domovský list, vysvědčení zachovalosti a dokázat, že umí číst a psát. Výlohy byly poměrně vysoké – za diplom, ubytování, knihy, náčiní, taxu za kurs, dohromady 60 zlatých. Bylo doporučeno, aby žena byla mezi 24.-30. rokem stará.     

V Kamýku se přihlásily dvě zájemkyně, obě 33 let staré, Marie Křížová a Marie Bártová. Obě prosily obec o zaplacení kurzu, neb samy by na něj finančně nedosáhly.

Nutnou podotknout, že odhodlání odejít na několik měsíců od rodiny a domácnosti vyžadovalo od venkovských žen středního věku uvyklých svému prostředí beze sporu jistou dávku odvahy.

Porodní báby se učily především na modelu ženské pánve, používaly i různé druhy kleští, páky, samotné hlavy či kosti, skleněnou dělohu a jiné. Kurz byl zakončen slibem a diplomem, který opravňoval uchazečku k výkonu babické činnosti. Však ani tento diplom nezaručoval, že bude bábou dobrou a nezpůsobí tak rodičce žádnou újmu.

Porodní pranostika na závěr:

• Porodní bába se má podívat, má-li dítě nějaké vady. Všechny se dají napravit v první koupeli. Druhá koupel na to již vlivu nemá.

 

Zpracovala Kateřina Wágnerová