Řezníci, dobytčí trhy a jatka v Kamýku nad Vltavou

 

Řeznictví je jedno z nejstarších řemesel. Řezníci bývali váženými a často i bohatými občany, kteří byli zastoupeni v městské správě mezi konšely. Dříve si obyvatelé poráželi svůj dobytek sami, časem ale toto právo získali pouze řezníci. Kromě porážky dobytka si začali řezníci zakládat vlastní masné krámy a prodávat naporcované maso.

Ve 13. století  začaly vznikat cechy, což byla středověká řemeslnická sdružení, která hájila práva a zájmy svých členů, dohlížela na kvalitu a cenu výrobků, zaučovala tovaryše a učedníky a dohlížela na skládání mistrovských zkoušek. 

Již ve středověku byla důležitá kontrola masa. Nesmělo se prodávat maso nemocné, z chromého dobytka, maso od kata, zakouslé od vlka a jiné zdraví nebezpečné.Když chtěl řezník prodávat maso nedostatečné kvality, musel se postavit na  zvláštní místo a musel mít na krku slaměný věnec.Jeden ze způsobů, jak ochránit místní občany před prodáváním špatného dobytka, bylo zavedení tržních řádů, které si obce podle vzoru sepisovaly samy.

Z kamýckého řádu z roku 1890 se dovídáme, že se koná 8 trhů s hovězím dobytkem, a to ve dnech: na den svatého Josefa (19. 3), den sv. Filipa a Jakuba (1. 5), svatodušní úterý, den sv. Aloise (21. 6), den sv. Jakuba (25. 7), den sv. Matouše (21. 9), den sv. Františka (4. 10), den sv. Šimona a Judy (28. 10). Při trzích museli být přítomní znalec či zvěrolékař a policejní komisař, který dohlížel na dodržování řádu. Na trh se vstupovalo pouze jednou cestou a muselo se zajistit dostatečné místo pro dobytek, aby různé chovy nepřišly vzájemně do kontaktu.

V roce 1895 okresní hejtmanství v Sedlčanech vydalo zákaz konání dobytčího trhu v Kamýku nad Vltavou. Důvod? Chyběl lékař, který by dobytek zkontroloval. Vzhledem k tomu, že z těchto trhů byly odváděny i peníze do obecní kasy, napsali radní dopis, ve kterém prosili o povolení, aby mohl konat tuto službu ranhojič pan Zachariáš Poláček. Radní připojili informaci, že než dojde k vyřízení jejich žádosti, bude se v Kamýku konat dobytčí trh 1. května 1895 za přítomnosti zvěrolékaře ze Sedlčan.

Roku 1889 se z blíže neznámých důvodů konaly jen čtyři trhy a pan Vincenc Hejhal, občan, který pronajímal místo pro trhy stánkařům, si stěžoval na ušlý zisk. Z jeho žádosti se dozvídáme  zajímavé informace: „Letošního roku byly odbývány jen 4 trhy a ty velmi slabě byly navštívený, protože byla zápověď. Vybral jsem celkem ze 486 kusů dobytka, a že mně stánkaři nic nedali, protože měli též špatné obchody, jsem velice zkrácen. Platím 72 zl. ročně, a protože mám víc jak 50 zl. škody, žádám slavné obecní zastupitelstvo račiž mě tuto část vzhledem na zápověď odbývání výročních trhů laskavě z nájmu odepsati.“

Závěrem ještě věta z téže zprávy: „Koně se zde neporáží, protože by to žádný nekoupil ani nejedl.“  (Koňské maso je nasládlejší, musí se více solit,  považuje se za podřadné, vhodné pro chudinu. Podobně svrchu se pohlíželo i na koňské řezníky.)

Zpracovala Kateřina Wagnerová