Trampoty s obecními strážníky

 

Dne 15. října 1883 dostal obecní strážník Jan Budišek výpověď. Byla mu poslána v dopise, že od nového roku 1884 má obec Kamýk nad Vltavou nového strážníka. Obecní zastupitelstvo se tak rozhodlo na zasedání 7. října. Pan Budišek byl navíc upozorněn, že při konci své služby bude ještě vyzván, aby „inventární“ věci donesl do městské kanceláře. 

Proč se zastupitelé rozhodli tak, jak se rozhodli, se dovídáme z dopisu, který byl „Slavnému  obecnímu zastupitelstvu města Kamýk“ zaslán o čtyři dny dříve, než se konalo již zmíněné zasedání. Autorem dopisu byl obyvatel města Kamýku nad Vltavou Alois Bárta, který žádal o přijetí do služby na místo obecního strážníka. Tuto prosbu ospravedlnil svými spolusousedy, kteří sami s tímto nápadem přišli a jemu jej poradili. Upozornil na pana Budiška, který údajně nekonal dobře své povinnosti. Pan Alois Bárta sám sebe popsal jako: „příslušník zdejší, vojín, v každém ohledu zachovalý a nemaje žádného jmění nemohu býti se svým starým otcem živ od řemesla“. Slíbil spokojenost všech občanů

Zastupitelé vyslyšeli jeho prosbu a od roku 1884 se opravdu stal obecním strážníkem.

Dne 22. listopadu 1885 psal Alois Bárta, coby již obecní strážník, opět „Slavnému zastupitelstvu města“ a žádal o zvýšení příjmu. Díky jeho propočtům známe, kolik jeho plat činil. Vypočítal, že ročně bere 78 zlatých, 16 zlatých platí nájem ze šatlavy a zbývá mu tak za denní a noční službu 17,8 krejcarů na den, z čehož si ještě boty musí kupovat a na vlastní živobytí mu nezbývá téměř nic. Proto připomněl svou věrnou službu přesně podle předpisů a prosil o navýšení.

Zastupitelé mu nevyhověli a služné nezvýšili. Pokud v naposled zmiňované žádosti Bárta vyzdvihoval dobře odvedenou práci, tak v roce 1886 se ale o ni již opírat nemohl. Od města mu přišel vytýkací dopis s tím, že mu dají ještě šanci a pro tentokráte ho pokárají pouze důtkou. Stížnosti na něj byly podány ústně při zasedání zastupitelstva. Nelíbilo se, že řádně nekoná ponůcku, že, ačkoli mu to bylo důrazně nařízeno, aby „tuláky,syčáky a žebráky zatýkal, potažně tyto z Kamýka vyváděl, aby občanstvo neobtěžovali“, nevšímal si jich a nechával je „libovolně běhati“. Další závažnou výtkou bylo neslušné chování přímo k obyvatelům, které se ale opravdu k povolání strážníka nehodí.   

Je zachován dopis od Aloise Bárty zastupitelstvu se svým ospravedlněním, v němž si za ponůckou stojí, vykonává ji řádně podle předpisů a jako příklad uvádí, že si všiml nočního ohně ve stodole u pana Zemana. Co se služby za bílého dne týče, přiznává, že ji zanedbává, ale ospravedlňuje se, že není v jeho moci noc i den řádně sloužit, zvláště když služné má malé, platí za šatlavu, byt a topivo, a proto peníze na živobytí musí i jinde shánět. Píše, že výpověď nepotřebuje, neb za takových podmínek ji raději sám dříve podá. Poukazuje i na jiná města, kde služné platí vyšší, či mají více strážníků.

Městský úřad v Kamýku i nadále nebyl spokojen se situací, která se ve městě dála, se stupňující kriminalitou, která rostla i díky stoupajícímu provozu na Vltavě. Proto se z listopadu roku 1889 dochoval prosebný dopis od starosty města pana Zemana adresovaný „Slavnému c. k. okresnímu hejtmanství“, že se obecní zastupitelstvo shodlo, že by rádi ve své obci měli četnickou stanici s jedním četníkem. Prosba spočívá v návodu, jaké kroky učinit, aby toto snešení nabylo reálné podoby.

 Zastupitelé asi vyslyšeli námitky obecního strážníka Aloise Bárty, že noční pochůzka i denní hlídkování se v jedné osobě za malý peníz zvládat nedá.

 

zpracovala Kateřina Wágnerová