Požáry v Kamýku

 

Jeden z nejhorších požárů, které se v Kamýku připomínají, vypukl v březnu roku 1775. Začal u Matějíčků v čp. 33, měl dvě oběti na životech a způsobil značné škody na kostele. Ten byl obnoven roku 1784.

Roku 1779 hořelo v kamýckém mlýně, další zaznamenané požáry vypukly v letech 1834 a 1836.

Požár z roku 1885 je zaznamenán detailněji. Pojďme si nyní tuto událost přiblížit. Z 2. na 3. června roku 1885 vypukl v Kamýku nad Vltavou požár. Tuto nemilou zprávu se dovídáme z Požárního deníku. Zpráva byla sepsána o 3 dny později velitelem hasičského sboru Antonínem Černým za pomoci dalších členů. Požár vypukl krátce po půlnoci ve stavení čp. 23 statkáře Františka Pelleta a postupně se rozšířil na okolní stavby č. 24 a 25, vše hospodářské budovy.  První, kdo oheň za komínem spatřili, byli obecní strážník a jeden plavec (vorař). Ti vzbudili pozornost okolních lidí voláním HOŘÍ! a troubením na poplach. Hasiči se dostavili až za půl hodiny, protože byli „pohříženi v pevný spánek“.
Jelikož se požár rozšířil i na okolní budovy, první hasičský útok byl veden na stodolu č. 25, aby se zabránilo ohni přeskočit na vedlejší špýchar, stáje a následně obytná stavení. Další proudy vody pak spočinuly na zbylých dvou hospodářských budovách a naposled hasiči zajistili opětovně stodolu a v ní hořící slámu.
Veškerá stavení se nacházela na pravém břehu Vltavy, kousek od řeky. Dvůr, kde hořela stodola, zde stojí dodnes. Stříkačka byla postavena k řece a hadice přivlečeny k požáru. Kromě této čtyřkolové stříkačky byly použity čtyři žebříky, šest košíků, dva háky a přes 160 metrů hadic.

Požár to byl rozsáhlý a uhasit jej nebylo jednoduché. Byl zde přítomen jeden hasičský sbor pod vedením Antonína Černého. Byli tu například Karel Masner, Matěj Masný, Alois Trojan, celkově 19 členů. Tři se omluvili, že nemohou dorazit. Ale i lidé z okolních domů se snažili pomáhat při hašení, hlavně pak při čerpání vody. Komunikace mezi hasiči byla zajištěna prostřednictvím hlásného rohu nebo jednoduše ústně. Přístup k požáru byl díky velkému žáru a lítajícím jiskrám velmi nelehký, naštěstí nebylo třeba zachraňovat žádná zvířata.
Během požáru se zranili tři hasiči a první pomoc jim poskytl kamýcký lékař Zachariáš Poláček. Konkrétně se jednalo o pana Pflegra, který se popálil při zdvíhání hořícího trámu, pana Ferdinanda Pauknera, který si při sekání hořícího dřeva zranil sekerou prst, a pana Petřinu, který si nohu prorazil hřebem.
Požár se podařilo uhasit teprve ráno o deváté hodině dne 3. června, ale poslední hasiči odešli až 5. června. Postupně se střídali ve stráži, dokud neuhasly poslední jiskry slámy. První noc jich  hlídkovalo ještě osm, druhou už pouze čtyři, ale pro jistotu stále měli u sebe stříkačku.
Během požáru kompletně shořela 3 kamenná stavení. Dvě stojící samostatně byla pokryta doškovou a šindelovou střechou, třetí budova – stodola, byla pokryta taškami a byla součástí hospodářského dvora. Díky rychlému zákroku, správnému rozhodnutí a velkému proudu vody se zabránilo, aby oheň přeskočil na vedlejší špýchar, kde již latě chytaly, a naproti špýcharu stojící stáje, které byly pokryty šindelem.

Následkům požáru padl dodatečně za oběť komín u č. 24 a pro chatrné zdivo byla zbourána celá budova č. 23.
Příčina požáru nebyla zjištěna. Odhadovaná škoda se vyšplhala na celkových 3900 zlatých. Všechny stavby byly pojištěny. Naštěstí během požáru nikdo nepřišel o život.

zpracovala Kateřina Wágnerová