Přírodní živly

 

„Veliké neštěstí zastihlo matičku českou zem! Širé kraje českého jihu spustošeny hroznými proudy vod, rozvodněnými stálými dešti, způsobeny ohromné škody na majetku a bohužel zahubeny i lidské životy. Hrůzy její lze srovnat toliko se strašnou průtrží mračen r. 1872. Tentokrát zhouba sice nepřišla náhle, blížila se zvolna, příšerně zvolna, ale nabyla rozměrů tak děsně ohromných, že při pohledu na hrozné ty spousty srdce hrůzou trne a hrdlo se tesknotou tíží.“

Těmito slovy začíná pojednání Velká povodeň v Čechách ve dnech 2. až 5. září 1890. 

Je to ta povodeň, z které se nám dochovaly fotky se zničeným Karlovým mostem. První zprávy o stoupající vodě z jižních Čech začaly přicházet již v pondělí 1. září. Podle jiného svědectví sahala voda nejvýše na trati od ústí Lužnice až do Kamýka kolem půlnoci mezi 4. a 5. září. Dle statistik hladina Vltavy v Kamýku vystoupila o 6,26 m (starosta v korespondenci uvádí údaj 6,5 m). 

Nebyla to první katastrofa roku 1890. Z téhož roku se dochovala zpráva o silném lijavci: 

„…včerejšího dne udála se průtrž mračen u Zduchovic spojena s krupobitím. Nával vody byl tak strašný, že nejstarší lidé v Kamýku nepamatují takovou spoustu vod… most na okresní silnici Kamýk – Zduchovice… jest od vody smeten a rokle tu 10,5 metru široká.“

Ale vraťme se zpátky k povodním. Dva roky před touto, tedy v roce 1888, byla ještě jedna, menší, která ale pobořila nově vystavený most v Kamýku, jak nám dosvědčuje dobová fotografie. Nový most, který byl vystavěn vzápětí, povodeň v roce 1890 přečkal, na rozdíl od již zmiňovaného Karlova mostu. Hned po povodni přišlo nařízení od okresního hejtmanství, aby se předešlo vypuknutí nemocí, jež s povodněmi přicházejí: „… pobývání ve vlhkých bytech zdraví lidskému škodlivé následky vzápětí míti může, nařizuji, by byty řádně vysušeny a pak teprv obydleny byly, zvláště upozorňuji na studně, an studničná voda musí se vyčerpati, bahno a jiné znečištění musí odstraněno býti.“

Silně byly poškozeny příjezdové cesty, náspy a patníky, jejichž cena byla vyčíslena na 2 500 zlatých.  Celkově byly škody odhadnuty na 10 589 zlatých. Nejvíce byly zničeny domy hned u řeky. Především se jednalo o domy pánů Spálenského, Říhy, Herinka, Volfa, Kadlece, Pilíka, Budíška, Pelleta aj., kteří dostali od hospodářského spolku finanční příspěvky na opravu. Obec se všeobecně snažila získat peníze, kde se dalo, a tak obepisovala různé instituce s popisem situace. Například Výpomocný výbor národní strany svobodomyslné zaslal 100 zlatých. V Příbrami se uskutečnila sbírka, při které se vybralo přes 180 zlatých a město k tomu přidalo 50 zl., následně se za tento obnos nakoupily potraviny – 499 bochníků chleba, 1 kruh soli, 50 kg rýže, 6 pytlů brambor. Jednotlivé poškozené osoby se také snažily obměkčit obecní radní, například koncem roku žádal pan Spilka o příspěvek 20 zlatých na opravu pole, které měl pronajaté od obce a které po povodni bylo velmi kameny znehodnoceno, navíc i o úrodu přišel.

Protože stejně jako dnes byly povodně a dočasná rozvodnění nevyzpytatelné, byl zaveden systém hlášení o zneklidňujícím stavu hladiny. Po zkušenostech z této velké povodně přišla na obec zpráva, že nyní nebudou zprávy dostávat jen z Veselí nad Lužnicí a Budějovic, ale i z okresního hejtmanství v Písku, kde se hlavně předejde povodním způsobeným rozvodněním Otavy. Obec Kamýk následně musí informovat české místodržitelství a také starostu na Zbraslavi. Hlášení se podávalo 2krát denně v určitý čas, v případě vážného ohrožení i častěji. Dále byl kamýcký starosta zaúkolován, aby „… došlé jemu telegrafické zprávy o stavu vody nejen v Kamýku samém, nýbrž i ve všech pobřežních obcích co nejrychleji rozhlásiti hleděl.“  Jednalo se hlavně o okolní vesnice Vestec, Velká a Županovice. O systému předávání zpráv měl starosta opětovně informovat hejtmanství.

zpracovala Kateřina Wágnerová