Nakažlivé nemoci a prevence proti nim

 

„By v každém pádu úmrtí aneb uzdravení se bílé i postelní prádlo do 3% roztoku karbolové kyseliny vloženo tam po 12 hodin ponecháno a pak obyčejným způsobem vypráno bylo. 3% karbolová voda připravuje se, jest-li že se rozpustějí 2 lžíce čisté karbolové kyseliny v litru vody. Sláma lůžka se musí spálit.“

Tento návod, jak postupovat při dezinfekci postele a prádla, poslalo okresní hejtmanství panu starostovi obce Kamýka nad Vltavou v září roku 1890. Toho roku byla velká povodeň, a tak není divu, že v obci se vyskytlo onemocnění tyfem břišním – nemocí, která se přenáší kontaminovanou stravou a vodou. Všem dětem z nakaženého domu zakázali chodit do školy a podezřelí z nemoci nesměli opustit obec.  Když v roce 1897 onemocněl František Klíma, byla uzavřena studna u č.p.61, protože se domnívali, že byla zdrojem nákazy.

Kromě tyfu se hojně, až epidemicky, vyskytovaly tyto nemoci: neštovice, osypky, spála, mázdřivka (záškrt), kašel zajíkavý, chřipka, zánět příušnice, cholera, úplavice.

Obce vyzývaly své obyvatele, aby dodržovali hygienické předpisy. V případě stížností či jiných důvodů mohla okresní hejtmanství nařídit kontrolu městského znečištění. Zvláště z epidemií cholery byl strach, proto okresní hejtmanství vydávalo preventivní nařízení a nabádalo obyvatele k dodržování hygieny. Zde je několik bodů ze zmíněného nařízení:

...žumpa na hnojůvku buď prkny kryta, po vyvezení hnoje a močůvky buď celý dvůr zameten

...drůbež nesmí se v obytném domě chovati

...hostinští nesmí prázdné sudy na volné prostoře, zejména ne naproti slunci vystavovati. Záchody musí míti pro obé pohlaví oddělené, nejméně ve 3 dnech je desinfikovati.

...Každé podezřelé onemocnění budiž hned pod uvarováním trestu lékaři a pak starostovi oznámeno a nemocný buď do oddělené světnice uložen

Obec měla povinnost mít někde speciální místnost, nejlépe v dosahu lékaře, kde byl nemocný izolován od okolního světa. Dalším opatřením proti nemocem bylo, podobně jako dnes, očkování, a to především proti neštovicím.

Z dochovaných materiálů se dovídáme, že v roce 1892 mělo být očkováno 15 dětí a o dva roky později 17 dětí. I tenkrát ne všichni byli z očkování nadšení. “Odpor proti očkování v Čechách nelézá svou oporu v bezohledném vystupování spolků proti očkování z říše německé v okresích pohraničních a v tom, že čásť domácího časopisectva proti očkování se nepřátelsky chová. Největším odpůrcem bývá zvyk a starý předsudek, se kterým i u vzdělaných a výše postavených stavů se setkáváme, za důvod uvádí se jednak bezúčelnosť očkování a pak že proto nemůže být také očkování nuceným, konečně zdraví škodlivé následky, ba i nemoci, jež očkováním povstávají.

Nemoci se nepodceňovaly, nakažení měli povinnost se hlásit.

„Ve Vaříkově, Kosobudech a Podmoklách potulovala se ku konci předešlého a na začátku tohoto měsíce cikánská rodina, pozůstávající z otce Josefa Šulce, matky a tří dětí. Jelikož jedno dítko této rodiny lidskými neštovicemi stiženo bylo, nařizují představenstvu, by tuto rodinu v pádu postižení v obci zadrželo, jí zvláštní světnici vykázalo a mi ihned zprávu podalo.“

Kromě lokálních informací o výskytu nemocí se do obcí skrze hejtmanství dostávaly i zprávy z celé Habsburské monarchie.

„Stav cholerové epidemie v Rakousku-Uhersku. Dle úředních zpráv onemocnělo v Uhrách… 29 osob cholerou. Královská uherská vláda prohlásila obce Szond, Mohács… za zamořené cholerou a jest tudíž nad příchozími z měst a osad těch prováděti pětidenní lékařský dozor. Dozor tento se zrušuje nad příchozími z obcí…“

„V obci Oboře na Příbramsku onemocněl skvrnitým tyfem 13,5letý hoch Václav Weinfurter. O tom dávám panu starostovi věděti, aby příchozím z této obce věnoval zvýšenou pozornost.“

 

 zpracovala Kateřina Wágnerová