Živočichové kolem nás

Protože v tomto školním roce (2013/2014) učím 1. ročník, zvolil jsem takové téma, aby i takto malým dětem bylo srozumitelné a dostupné.

Navíc jsem ho rozdělil do ročních období, což bude pro děti jednodušší. Budou tak moci srovnávat a třídit informace v průběhu roku.

 

Cílem je porozumět životním projevům živočichů v průběhu roku, tedy během čtyř ročních období.

 

Didaktické cíle jsem rozdělil do čtyř částí a jsou totožné pro celý rok:

 

1. sběr informací - děti mají za úkol zjistit od rodičů jakékoli informace o tom, co se děje v přírodě v souvislosti se živočichy a nosit jejich obrázky 

2. třídění informací podle různých kritérií 

3. vlastní tvorba - např. dramatizace pohádky, písničky, říkanky

4. mezipředmětové vztahy - např. prvouka, matematika, čtení, psaní, pracovní činnosti, výtvarná výchova

 

 

 

 

 

Vůbec prvním úkolem bylo seznámit děti s celoročním projektem a namotivovat je k práci. Děti byly nadšené a na první pohled se jim projekt zalíbil.

Při pracovních činnostech děti vybarvily mandaly, které měly odpovídat jednotlivým ročním obdobím. Pracovaly ve skupinách a musím je pochválit za to, jak se dokázaly v klidu domluvit - kdo bude co vybarvovat nebo jaké barvy použijí.

Nejdříve můžete děti vidět při práci. 

Jak se jim dílo podařilo, můžete posoudit na dalších fotkách a zatipovat si, která mandala odpovídá danému ročnímu období.

 

 V další vyučovací hodině děti již třídily informace. Podle obrázků rozhodovaly, do kterého ročního období patří daný životní projev konkrétního živočicha. Pracovaly ve dvojicích, přičemž nejdříve každý přemýšlel sám, poté si ověřily své úvahy navzájem a nakonec to jedna dvojice řekla nahlas. Obrázky živočichů jsem věšel k mandalám, které symbolizují jednotlivé roční doby. 

Děti krásně spolupracovaly, většinu obrázků zařadily naprosto bezchybně, někde jsem jim musel pomoci návodnými otázkami.

 

Na následujících fotografiích můžete vidět již roztříděné obrázky.

 

 

 

 Opět jsem použil známý příběh E. Petišky, který jsem již jednou zpracoval v jiném projektu před 3 roky.

Tentokrát jsem ho musel přizpůsobit mým současným prvňáčkům. Děti pracovaly ve skupinách a měly několik úkolů:

 

1. Diskutovat nad názvy živočichů. 

2. Pojmenovat živočichy.

3. Roztřídit je do dvou skupin podle toho, zda zimují u nás nebo v "teplých krajích".

4. Posunout se o jednu lavici a zkontrolovat práci jiné skupině.

 

  Většinu živočichů děti pojmenovaly i roztřídily správně, s některými jsem jim musel pomoci. Práce ve skupině se jim dařila, vzájemně spolupracovaly, pravidla komunikace také docela zvládaly. 

Vše můžete vidět na následujících fotografiích.

 

 

 V průběhu celé zimy jsme opět sbírali informace, které se týkaly života živočichů v zimě. S těmito informacemi jsme pak dál pracovali v jednotlivých předmětech. 

 

 

Když jsem dětem oznámil, že půjdeme na vycházku, měly fakt velkou radost. Jejich úkolem bylo pozorovat plovoucí kachny divoké a při tom odpovídat na mé otázky. A protože už v tomto věku toho vědí docela dost, nebyl to pro ně žádný problém. Příklady otázek:

 

A) Proč jsou kachny v hejnu?

B) Jak rozlišíme samce a samici? 

C) Proč se od sebe liší barevně?

D) Proč se občas potopí?

E) Proč se jim peří nesmáčí?

F) Proč v hejnu nejsou vidět malé kachničky?

 

A protože zrovna napadl sníh (kterého se jinak v Kamýku tuto zimu moc nedostávalo), využili jsme vycházky také k pozorování stop různých živočichů. Děti měly možnost zahrát si na stopaře a popustit tak uzdu své fantazii. Stop jsme viděli opravdu hodně, některé děti poznaly (kočičí, psí), jiné jsem jim poradil (ptačí). Děti hned vymýšlely, co jednotliví živočichové ve sněhu asi dělali, odkud kam šli a zdalipak se nemohlo mezi živočichy udat něco dramatického. A právě toto bylo obsahem dalšího úkolu, o kterém píši níže.

 

Několik fotek z vycházky:

 Dalším zdrojem informací bylo pozorování ptačích krmítek. Jednak těch, která mají děti doma a pak dvou krmítek, která máme na školním pozemku a krásně na ně vidíme ze třídy.

Děti postupně hlásily, kteří ptáčkové do krmítka létají, jak se tam chovají, jaké krmivo se ptáčkům dávat může a jaké nikoli a jaká krmítka vůbec máme.

Zjistily, že letos, kdy je velmi mírná zima, ptáčků do krmítek moc nelétá a věděly také proč tomu tak je (mají dostatek potravy jinde). Děti nejčastěji pozorovaly sýkory koňadry, sýkory modřinky, samozřejmě kosy a vrabce. Výjimkou byl strakapoud a zvonek. Vypozorovaly také, že mezi některými druhy vládne rivalita či přímo boj o lepší pozici na krmítku a o vlastní potravu. Z naší třídy jsme měli možnost pozorovat sýkory na zavěšeném kousku loje.

Bezpečně už také děti vědí, že nejlepší krmivo pro ptáčky jsou různé druhy semínek, ale také hovězí lůj či jablíčka. Naopak nevhodná a někdy i smrtící potrava pro ptáčky jsou zbytky jídla z kuchyně nebo slané pečivo a chleba.

Děti (stejně jako na školním pozemku), mají nejčastěji doma krmítka ve tvaru domečku se šikmou či rovnou stříškou. Už ale také vědí, že krmítko se může vyrobit z kokosového ořechu, z PET lahve anebo se síťka se semínky či lůj jednoduše zavěsí na větev stromu. 

 

Naše školní krmítka:

 

 

 Máme to štěstí, že tatínek jedné žákyně je chovatel včel. A protože děti velmi zajímalo, co vlastně včeličky dělají v zimě, poprosili jsme ho, zda by nám odpověděl na několik otázek. Děti vymýšlely dotazy (čímž si právě procvičovaly tvoření otázek), já jsem je zapisoval a po Majdě jsme je poslali tatínkovi.

Děti nejvíce zajímalo toto:

A) Co dělají včely v zimě?

B) Jestli létají v zimě ven?

C) Kolik včel je přes zimu v úlu?

D) Jestli nějaké během zimy umřou a proč?

E)  Proč se dává včelám před zimou cukr?

F) Někdy je možné u úlů vidět mrtvé včely. Proč?

 

Odpovědi byly velmi zajímavé a rozšířily vědomosti nejen dětem a mně, ale věřím, že i vám ostatním, kteří tento příspěvek budete číst. A právě o to nám všem přispěvatelům tohoto portálu jde především.

 

S otázkami a odpověďmi jsme pracovali dále při českém jazyku, kdy ve skupinách děti řešily různé úkoly, např. přiřazovaly správné otázky a odpovědi, hledaly slovo, které má nejvíce slabik, hledaly konkrétní slovo, počítaly konkrétní hlásky atd.

 

Zde jsou odpovědi, které jsem ovšem záměrně zpřeházel:

 

A) Některé včely během zimy zemřou v důsledku vyčerpání, nedostaku potravy či nemoci.

B) Když nějaká včela v úlu zemře, ostatní ji vynesou ven před úl (na česno). Tam ji sezobnou ptáčci. Někteří ptáčci (sýkorky) jsou tak chytří, že sedí na česně a zobají do úlu, což včely nemají rády. Včelka se jde podívat ven na narušitele a sýkorka ji sezobne.

C) V zimě je v úlu asi 10.000 včel. 

D) Včely v zimě utvoří zimní chomáč (jakési klubko) na zásobách krmiva a tím udržují stálou teplotu. Uprostřed klubka je včelí královna.

E) Včely v zimě létají, ale jen když je venkovní teplota alespoň 10 stupňů. Vyprázdní se (vykakají), aby se v úlu nešířily choroby.

F) Cukr nahrazuje med, který včelař včelám odebere na podzim pro vlastní potřebu nebo na prodej.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Stejně jako s tatínkem Majdy jsme si dopisovali i s tatínkem Lucinky, který je vášnivý rybář. Děti opět byly natěšené a horlivě vymýšlely otázky týkající se života ryb nejen v zimě. Když jsme dostali odpovědi, nečetl jsem je já, ale děti samy měly najít správné odpovědi. Tím si krásně procvičovaly čtení.

 

Některé otázky jsou opravdu zajímavé:

A) Co dělají ryby v zimě?

B) Kdy a jak často se loví rybníky?

C) Co ryby žerou?

D) Proč mají ryby ploutve?

E) Mají ryby zuby?

F) Mrkají ryby? 

 

A zde jsou odpovědi (opět zpřeházené):

A) Ploutve slouží rybám k pohybu a udržování správné polohy ve vodě.

B) Ryby nemrkají, protože nemají oční víčka.

C) V zimě ryby odpočívají, méně žerou, některé dokonce upadají do stavu podobném spánku.

D) Ryby jsou buď dravé, pak žerou jiné ryby nebo jsou býložravé, ty pak žerou jen rostlinnou stravu anebo jsou ryby všežravé.

E) Rybníky se loví nejčastěji na podzim. Některé každý rok, jiné po více letech.

F) Zuby mají jen dravé ryby.

 

 

 

 

 

 

 

 

Úkolem další části bylo vymýšlení příběhů. Děti se inspirovaly povídáním o stopách ve sněhu, které jsme viděli na vycházce, o krmítkách, o ptáčcích atd. Opět pracovaly ve skupinách.

Nejprve každá skupina dostala soubor obrázků ptáčků, kteří nejčastěji létají na krmítka a vybarvila si je podle skutečnosti. Pak vymyslely příběh a vše přenesly (nalepily a dokreslily) na velký arch papíru. 

Následně každá skupina měla svůj příběh odprezentovat, čili rozdělit si role, odvyprávět a tak trochu se pokusit ho i zahrát. Musím říci, že všechny děti se moc snažily, práce je bavila a všem se povedla.

 

Ve stručnosti popíši jednotlivé příběhy:

 

O kočce a šesti ptáčkách

Příběh vypráví o tom, jak si ptáčkové pochutnávali na dobrotách v krmítku a zlá kočka si chtěla jednoho chytit. Vylezla na větev, která byla blízko krmítka. Kočka však byla příliš tlustá a slabá větévka se pod ní zlomila. A když padala dolů, ještě jí na hlavu spadla šiška. Tak se zlá kočka prozradila a ptáčkové uletěli.

 

O pyšné sýkorce

V tomto příběhu (stejně jako v mnoha jiných) byla zlá pýcha potrestána a zvítězilo kamarádství. Na okraji lesa si krásně žila skupinka ptáčků. Byli na sebe hodní a vzájemně si pomáhali. Jednoho dne k nim přiletěla sýkorka modřinka. Hned se nad nimi začala povyšovat, že má krásná peříčka na hlavičce. Byla na ostatní zlá, nadávala jim, dokonce se s nimi prala v krmítku o zrníčka. Ostatní ptáčkové z toho byli smutní a přemýšleli, jak by se pyšné sýkorky zbavili. Jednoho dne k nim přihopkala veverka a poprosila je o potravu. Hodní ptáčkové se s ní rozdělili a postěžovali si na zlou sýkorku. Veverka jim slíbila, že jim pomůže. Vzala do paciček velký ořech a hodila ho pyšné sýkorce na hlavičku. Modrá peříčka se jí tak rozcuchala a ona raději odletěla pryč a už se nikdy neukázala.

 

O lišce a ptáčkách

Třetí příběh je podobný tomu prvnímu. Zlá liška dostala chuť na ptáčky a šla tedy číhat ke krmítku, aby si nějakého ulovila. Ptáčkům však pomohla zimní bouře - hromy a blesky, kterých se liška polekala a utekla.

 

 

 

 

 

 

 

 Příběh E. Petišky O nenasytném vrabci jsem dětem přečetl se záměrem, aby si nakonec uvědomily, že svoboda a kamarádství znamená pro vrabce mnohem víc, než hromada zrníček, respektive hmotné bohatství u nás lidí. Velmi mě těší, že děti samy přišly na všechna ta ponaučení, která z příběhu plynou. Lze si jen přát, aby se tím řídily po celý zbytek života. Nebýt lakomý a hamižný, ale umět se rozdělit. Vzájemně si pomáhat a být k sobě ohleduplný. Vědět, že na světě víc než peníze je svoboda, láska a přátelství...

 

Během čtení jsem dělal pauzy a ptal se dětí, jak asi příběh pokračuje. Děti domýšlení děje bavilo a byly velmi aktivní. Narazili jsme i na otázku užitečnosti - i tady děti věděly, že každý živý tvor je na naší Zemi nějakým způsobem užitečný. 

Při pracovních činnostech jsme toto téma dále zpracovali. Opět děti pracovaly ve skupinách. Každá dostala obrázek jednoho "užitkového" zvířete a soubor obrázků s konkrétními produkty, které z daných zvířat získáváme. Úkolem tedy bylo přiřadit k jednotlivým zvířatům to, co se z nich získává. Děti vystřihovaly, vybarvovaly, kontrolovaly a nakonec lepily. Pro děti to nebyl těžký úkol, všechny si s tím snadno poradily.

 

Výsledné práce můžete shlédnout na fotkách.

 

 

 

 Jarní část projektu začala příznačně - 21. 3., tedy na první jarní den, kdy jsme šli s dětmi na vycházku na naši oblíbenou cestu podle Vltavy. Úkolem dětí bylo pečlivě pozorovat a poslouchat přírodu a zaznamenávat změny oproti zimní vycházce.

Děti byly všímavé a zaregistrovaly opravdu mnoho rozdílů oproti zimní době, ať už se to týkalo přímo živočichů nebo rostlin na zahrádkách či trávnících. 

Po příchodu do třídy jsem děti vyzval, aby tvořily věty o všem, co viděly nebo slyšely. A že byly schopné tvořit krásné věty, o tom se můžete přesvědčit na tomto portále, neboť jeho tvůrci tyto věty použili ve výukovém programu pro 1. a 2. třídu - Jarní vycházka. 

Výukový program si pak děti samy vyzkoušely. Jednak proto, aby se s tímto portálem seznámily a jednak aby si ověřily, jestli se jim věty povedly. Při výuce používáme i jiné výukové programy na tomto portálu (např. řemesla), čímž si děti procvičují čtení a myšlení nebo rozvijejí všeobecný přehled.  

Jarní část projektu jsme uzavřeli opět vycházkou - téměř po dvou měsících, 19. května. Prošli jsme naši známou trasu a děti si opět měly všímat změn oproti vycházce 21. 3.

Věty, které pak vymyslely a fotografie, které dokladují velké změny v přírodě můžete shlédnout zde:

 

 

 Smyslem tohoto celoročního projektu bylo seznámit děti se základními životními projevy živočichů od podzimu do jara tak, jak jen to je v okolí školy možné. 

Jsem přesvědčen, že cíle, které jsme si stanovili, jsme i naplnili.

Na začátku to byl vždy sběr informací - ať už přímo na vycházkách nebo třeba od rodičů. S těmito informacemi jsme pak dále nejrůznějšími způsoby pracovali. To děti hodně bavilo, zvláště pak vymýšlení vlastních příběhů. A samozřejmě - projekt jsme zpracovávali napříč předměty - při českém jazyku, čtení, pracovních činnostech nebo prvouce.

Děti si z této práce odnesly určitě nejen spoustu zážitků, ale také mnoho nových poznatků či dovedností. Ke své práci, ale i k práci jiných dětí, se budou vracet při plnění výukových programů na tomto portálu.