Národní obrození

Ivan Bauer, Eva Zirhutová

Když zanikne jazyk, zanikne i národ. Hrozba visí ve vzduchu. Čechy jsou už více než 200 let pod vládou Habsburků a podle nařízení je v habsburské monarchii povolen jen jeden úřední jazyk – němčina.

Němčina se dostala do škol, německy se velelo v armádě, německy se psaly úřední spisy, knihy vycházely v němčině, v divadlech se hrály německé hry. Dostala se jako módní vlna i do českých měst. Co bylo slyšet z pavlačí domů? „Na ja, pan hausmajstr pucuje tebich.“  další bude doplněno

Ó, česká řeči, jak něžná jsi v ukolébavkách, starodávná v bájích a příbězích, jadrná u hospodských stolů a břitká, kde právo hájíš a spravedlnost. Ne, český jazyk nesmí zaniknout.

Čeština žila ještě v plné kráse a bohatství na venkově, a tak se začalo se záchranou tam. Někdo zapisoval lidová vyprávění a pohádky, někdo přepisoval do sborníků lidové písně. Vznikla první česká tiskárna, první české knihkupectví, první české divadlo. Usilovná a obětavá práce desítek lidí začala přinášet úrodu.

Koho vyzdvihnout? Komu dát větší zásluhy? Koho jmenovat? Spisovatele Karla Jaromíra Erbena a Boženu Němcovou, nadšené sběratele lidových pohádek a příběhů?  Autora prvního německo-českého slovníku Josefa Jungmanna? Historika Františka Palackého nebo posledního odvážného barda, který se jak lev bil o česká práva – Karla Havlíčka Borovského? Každý přispěl svým dílem a jen díky nim si čeština ve své zemi uhájila právo na život.