Stará řemesla

V Nečíni a jejím blízkém okolí se stále můžeme setkat s mnoha řemesly, které lidé vykonávají řadu let a v rodinách si je mnozí stále předávají... Děti si vybraly kameníka. Cílem bylo nejen lépe poznat tuto těžkou práci, nářadí i velké stroje, které často slyší z blízkého kamenolomu, ale i porovnat jak se kámen těžil před mnoha lety a jak se těží dnes.

Úvodem do naší práce byla návštěva kamenolomu Velký lom v Nečíni, kde se stále aktivně těží kámen. Zde se děti seznámily se samotnou těžbou, viděli velké stroje, štípačku na kámen... moc je zajímala obrovská váha, na které se váží celé auto i s nákladem. Dozvěděli se, že kámen se dováží i do zahraničí, jak musí být kameníci při své práci opatrní a musí doržovat bezpečnostní pravidla.

Při naší návštěvě lomu si každý vybral "svůj" kámen. Nejdříve každý řekl důvod, proč si kámen vybral.

 

Některé odpovědi dětí:

Protože mi připomína ptáčka.....

Má zvláštní barvu...

Vejde se mi dobře do ruky...

Je mi příjemný...

Myslím, že by s ním šla pěkně hodit žabka...

   Najednou to nebyl "obyčejný" kámen u cesty, ale každý ho vnímal po svém...

Druhým úkolem byla samotná malba na kámen.

Zkouškou paměti bylo napsat, co si z návštěvy v lomu pamatuji a děti napsaly :

 

V kamenolomu se rozbíjí kameny.

Až se lom zatopí, nebude se tam už těžit.

Kameny se rozbíjí vrtákem a rozbíječkou.

Rozbíjí se tak,že bouchaj do toho kamene,dokud nepraskne.

Vrtají se díry do skály.

V lomu je střelmist, který odstřeluje kameny dinamitem.

Viděl jsem tam váhu, bunkr a vrták a bagr na vození kamenů.

 

 

Dále jsme pracovali s článkem " Nečínské lomy a rozhovor s panem kameníkem panem Veselým".

Při této práci jsme se rozdělili do skupinek, ve které si každý měl za úkol přečíst část textu a předat ho dále ostatním. V této úloze se postupně  vystřídal každý.  Na závěr jsme získané informace zapsali na tabuli. Musím říct, že ačkoli jsme teprve druháci, šla nám práce překvapivě dobře.

Závěrem naší práce bylo ověřit si naše znalosti v úkolech na portálu Misto pro život . V  zadaných úkolech si každý vybral náročnost úkolů. Děti pracovali samostatně, ale pokud jim bylo něco nejasného nebo si nevěděli rady, hledaly pomoc nejdříve u spolužáků a pak teprve u mne.  Tato práce se dětem moc líbila. Já jsem byla nadšená z toho, jak si děti navzájem pomáhali a hledaly různá řešení.

Setkala jsem se ale i s tím, že někdo nečetl zadání skoro vůbec a jen zkoušel přiřazovat naslepo.