Příběhy domů I

 Jedním z častých výukových témat na venkovských školách jsou významné budovy v obci. Kostel, kaple, škola, radnice. Stranou zájmu zůstávají stavby a stavbičky malé významem, ale zajímavé a silné svými příběhy. Rozhodli jsme se odkrýt  tajemství některých z nich a zpřístupnit je dětem.

 

Zvolili jsme způsob práce s textem, který má šanci probudit zájem a prohloubit vztah čtenáře k obsahu textu - metodu zvanou Podvojný deník a metodu Čtení s předvídáním. Na práci s textem jsme pak navázali dalšími činnostmi, které rozvíjejí u dětí komunikační a čtenářské dovednosti. 

 

2.třída, Petrovice

 

Eva Zirhutová, Vladimíra Kdolská

 
Slib
 

Král měl tři syny... Tak začínají pohádky, a tak začíná i příběh našeho domu. Šafránkovi měli tři syny. Přišla válka. Dlouhá, nesmyslná a krutá válka, první světová. Všichni tři synové museli narukovat do daleké ciziny, bojovat za císaře pána. Dva se domů vrátili, třetí ne. V bitvě o Itálii padl do zajetí. Na lodi, která zajatce odvážela z fronty, propukla nakažlivá nemoc a italští oficíři rozkázali loď i se zajatci potopit. Hrobem se jim staly vlny a moře.
Pod velkým dubem vedle stavení postavili rodiče synovi na památku pomníček. Je na něm nápis: Rudolf Šafránek padl na italském bojišti 20. 8. 1917; Budiž Tobě drahý synu cizí země lehká.
Možná někdo řekne: „Pohádky mají dobrý konec a náš příběh skončil smutně, tak jaképak přirovnání.“
Poslouchejme dál, příběh pokračuje. Když Šafránkovi zestárli a rozhodli se dům prodat, dal jim nový majitel slovo, že se bude o památník starat. Dát slovo je lehké, dodržet ho, je těžší. Noví majitelé to dokázali a dokázali to i jejich děti a děti jejich dětí. Památník stojí pod velikým dubem, roste u něj žlutá růže. Upomíná na to, že zemřel mladý člověk a že války jsou nesmyslné. Pomníček je ale také svědectvím toho, že někteří lidé umějí držet slovo, i když ho dal kdysi dávno jejich prapradědeček. 

 

Obděnice, dům číslo 46, postaven v roce 1860, současní majitelé Doubravovi

 

 Pro první práci s textem jsme zvolili metodu Čtení s předvídáním. 

Společně nahlas jsme přečetli první odstavec textu. Děti se v něm dozvěděly, že tři synové odešli do války, válka byla dlouhá a krutá. Úkolem dětí bylo předvídat pokračování textu na základě informací z přečtené části příběhu. Jeden žák předvídal, že se všichni tři synové vrátili, ostatní děti správně vyhodnotily informace o charakteru války a vyvodily z nich, že jeden nebo dva synové pravděpodobně zahynuli.

Po přečtení druhé části textu (opět společně nahlas) se měly děti pokusit zodpovědět nelehkou otázku: Jak  může skončit dobře příběh, když syn rodičů Šafránkových ve válce zahynul. Odpověď byla sice nad síly dětí, jejich zájem v četbě pozorně pokračovat byl velký. Společné čtení třetí části pak mělo zvláštní napjatou atmosféru. 

 

Příběh děti zaujal.

 

 

  

V práci s textem jsme pokračovali metodou Podvojný deník. Tato metoda programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení dává čtenářům možnost prohlubovat vztah ke čtenému textu, probouzí asociace k vlastním zážitkům a zkušenostem.

Poněvadž děti pracovaly touto metodou poprvé, bylo třeba způsob práce dětem modelovat. Paní učitelka přečetla nahlas celý první odstavec, nahlas uvažovala o slovech, větách, myšlenkách, které ji v textu něčím zaujaly a nahlas vybrala jeden citát, pro který se rozhodla. Děti samy si pak potichu přečetly první část textu. Barevnou pastelkou podtrhly slovo, výraz nebo celou větu, která se jim líbila, připadala jim zajímavá nebo  zvláštní, něco jim připomínala.
Stejným způsobem jsme pracovali i s druhým a třetím odstavcem. Některé děti měly s výběrem výrazu problémy, trvalo jim dlouho pro jeden se rozhodnout.
Po přečtení celého textu se děti pustily do nejobtížnější práce - vybrat z podtrhaných výrazů jeden, ten zapsat na volný list papíru a připojit k němu zdůvodnění, proč si ho vybraly, čím je zaujal nebo jim byl blízký.  Zhruba dvě třetiny dětí tento úkol zvládly samy, ostatním bylo třeba s formulací komentáře pomoct.

 

Ukázky práce dětí: vybraný citát + zdůvodnění výběru

 

• citát z textu: ...bojovat za císaře pána
  komentář: protože bich chtěl vidět šavli
• citát z textu: ...slovo, že se bude o památník starat
  komentář: protože babyčka a dědeček jsou hodní lidé
• citát z textu: Budiž Tobě drahý synu cizí země lehká.
  komentář: protože ho maminka měla ráda.
• citít z textu: ...propukla nakažlivá nemoc a italští oficíři rozhodli loď i s zajatci potopit
  komentář: Rád bych se dozvěděl, jak se dostala na loď nemoc a proč.
• citát z textu: Poslouchejme dál, příběh pokračuje
  komentář: Protože ráda poslouchám příběhi.
• citát z textu: ...pradědeček
  komentář: je to hezké slovo
• citát z textu: ...žlutá růže
  komentář: protože ji chci
• citát z textu: ...dát slovo je lehké
  komentář. protože se slovo dává lehko

 

Děti si poté vzaly listy s vypsanými citáty a komentáři a sesedly se do kruhu uprostřed třídy. V práci jsme pokračovali metodou Poslední slovo patří mně. Kdo chtěl, mohl přečíst část textu, kterou si vybral. Ostatní děti odhadovaly důvod, proč si tuto pasáž žák vybral. Nakonec paní učiteka vyzvala žáka větou: "Poslední slovo patří tobě." a žák přečetl svůj komentář. V práci jsme pokračovali tak dlouho, dokud se nevystřídaly všechny děti, které se o své komentáře chtěly podělit s ostatními. Nikdo jiný do představení své práce nucený nebyl. 
 

  

 

Zážitek z textu jsme využili pro následující práci, při které se děti učily asociace a myšlenky spojené s příběhem formulovat do slov.

Začali jsme rozcičkou: Co se ti vybaví, když se řekne slovo... (památník, válka, loď, hrob, růže). Pro cvičení jsme vybírali slova z textu. Děti vytvořily dvojice a v nich si navzájem sdělovaly myšlenky, které je při vyslovení slov napadaly.

Poté dostala každá dvojice obrázek pomníčku z našeho příběhu a hrací kostičku. Každá strana kostky představuje jeden typ úkolu. S našimi ve druhé třídě jsme pracovali pouze se čtyřmi stranami kostky. 

Začali jsme prvním úkolem. Děti si kostičku položily před sebe jedním puntíkem nahoru. Úkolem bylo najít co nejvíce výrazů, kterými lze pomníček a jeho okolí popsat -  tvary, barvy, materiály. Děti popisovaly obrázek v každé dvojici nahlas (tlumeným hlasem). Nakonec jedna dvojice řekla celé třídě výrazy, kterými obrázek popsala.

Způsob práce rozvíjející komunikační dovednosti, tzv. sdílení ve dvojici, umožňuje všem žákům  zamýšlet se nad úkolem, hledat pro myšlenky slovní vyjádření a sdělovat  je v bezpečném prostředí intimity dvojice. Kromě toho, že dává příležitost komunikovat  všem žákům celé třídy najednou, má ještě dva další přínosy
1) Introvertní typy žáků si vyzkouší slovní projev "nanečisto", při prezentaci před celou třídou je pro ně pak snadnější vyjádřit se,
2) Extrovertní typy dětí, kterým naopak činí potíže udržet jazýček na uzdě a dožadují se vyvolání při každé příležitosti, uspokojí částečně ve dvojici svou potřebu vyjádřit se a snáze přijmou skutečnost, že své myšlenky před třídou nemají možnost pokaždé prezentovat.  

Kostička otočená dvěma puntíky nahoru otevřela druhý, těžší úkol, najít přirovnání, čemu se pomníček na obrázku podobá nebo co nám připomíná. Podcenily jsme s paní učitelkou kontrolu, jak děti pracují a přišly na chybu až poté, když jedna dvojice dětí přirovnala podstavec pomníku ke schodišti a ostatní dvojice svorně přitakaly, že toto přirovnání vymyslely také.

Tři puntíky na kostičce uvedly úkol říci o pomníku něco, co na obrázku vidět není, ale o čem víme z přečteného textu.
Příklad odpovědi jedné dvojice: O pomníček se starají dobří lidé.

Čtyřmi puntíky jsme ukončili práci s obrázkem. Kdo chtěl, mohl říci nejprve sousedovi, a pak celé třídě svůj osobní vztah k obrázku. Já...
Příklad: Já bych se chtěl do Obděnic na pomníček podívat.