Příběhy domů II

 

Jedním z častých výukových témat na venkovských školách jsou významné budovy v obci. Kostel, kaple, škola, radnice. Stranou zájmu zůstávají stavby a stavbičky malé významem, ale zajímavé a silné svými příběhy. Rozhodli jsme se odkrýt  tajemství některých z nich a zpřístupnit je dětem.

 

Při práci s druhým příběhem jsme využili krátký text a dvě metody programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení: Podvojný deník a Poslední slovo patří mně. Další práci s příběhem jsme pak opřeli o klíčová slova z textu. Pracovali jsme s nimi způsobem, který vyžaduje od dětí myslet, uvažovat, formulovat myšlenky do slov a ty pak sdělovat ostatním. Nejprve "parťákovi" ve dvojici, následně celé třídě.

 

2.třída, Petrovice

 

Eva Zirhutová, Vladimíra Kdolská

 

  

 

 Má největší láska

 

Rok 1903

Po prašné cestě jede koňský povoz, v něm pětiletý chlapec vyhlíží krajinu. Za sebou má dlouhou cestu, až ze samotné Prahy.  Ale už je tu známý les a rybník a tarásek podél cesty. Už zahlédl věžičku petrovického zámku a náves a za návsí dům. Jako by mu všemi okny mával na pozdrav. Vítej Kájo, vítej u babičky a dědečka. Ano, tady je doma. Tady zůstane celé prázdniny a možná ještě déle, když maminka dovolí.  Všechno tu má rád. Malý dvorek a cestu do polí a kameny, které vypadají jako sloni a slůňata. Hladí je pohledem a do notýsku si maluje své první obrázky.

Rok 1920

Student výtvarné vysoké školy, Karel Štika, jde zvolna tichou krajinou. Za sebou nechal město i přetěžké vzpomínky na válku v daleké cizině.  Zase je doma, zase je v krajině nejmilejší.  Jeho skicák se rychle plní kresbami. Staré chalupy, kamenité stráně, křížky u cest, kapličky. Student ví, co chce v životě dělat, věnovat se své lásce největší – malování.

Rok 1958

U otevřeného okna sedí starý muž, uznávaný český malíř Karel Štika. Dívá se do kraje. Jak blízký je mu každý záhyb cesty i každý kout tohoto starého domu. Babička s dědečkem už dávno nežijí, jejich stavení je mu ale stále letním domovem. Viděl kus světa, prošel mnoho cest.  Maloval, učil, ilustroval knížky, psal.
Jeho předkové byli v Petrovicích váženými občany, dědeček šafářem, pradědeček učitelem. On žije jinde. Petrovicko je ale v jeho obrazech i v jeho srdíčku.

Petrovice, dům číslo19, kde pobýval v rodném domě své maminky a svých prarodičů malíř a grafik Karel Štika (1998 -  1975,  Praha). Dnešním majitelem domu je pan Kubíček.

 

Paní učitelka napsala na tabuli název druhého  příběhu - Má největší láska.

Děti promýšlely a navrhovaly, co vše může být člověku největší láskou, o jakých lidech, činnostech nebo věcech se říká: To je moje největší láska.  (o ženě, dětech, práci, koníčku ...)

 

Po tomto úvodu jsme pracovali metodou Podvojný deník, kterou si děti poprvé vyzkoušely při práci s prvním příběhem. Tentokrát šlo vše snadněji, ale přesto bylo důležité znovu dětem modelovat, jakou práci po nich budeme vyžadovat. Paní učitelka přečetla nahlas první odstavec textu, nahlas přemýšlela o tom, které slovo, která věta nebo myšlenka je jí v textu blízká, něco jí připomíná nebo se jí líbí. Nahlas dětem ilustrovala, který výraz si vybrala. 
Práce s textem pak pokračovala způsobem, kdy společně celá třída i s paní učitelkou přečte odstavec textu, každý žák si vezme barevnou pastelku, odstavec textu si sám projde a podtrhne v něm jeden citát, který ho něčím zaujal.
Po přečtení celého příběhu (tří odstavců) měly děti podtrženy tři citáty. Následoval úkol, při kterém měly vybrat jeden, ten zapsat na volný list papíru a připojit k němu zdůvodnění (komentář), proč si ho vybraly. Paní učitelka opět modelovala dětem požadovaný způsob práce. Většina dětí byla schopná komentář napsat sama, dvěma dětem bylo třeba s formulací jejich myšlenek pomoct.
 

 

 

Děti si vzaly listy s vypsanými citáty a komentáři a sesedly se do kruhu uprostřed třídy. V práci jsme pokračovali metodou Poslední slovo patří mně. Kdo chtěl, mohl vstát a přečíst svůj citát. Ostatní děti odhadovaly důvod, proč si tuto pasáž spolužák vybral. Nakonec paní učiteka vyzvala stojícího žáka větou: "Poslední slovo patří tobě." a žák přečetl svůj komentář.

V práci jsme pokračovali tak dlouho, dokud se nevystřídaly všechny děti, které se o své citáty a komentáře chtěly podělit s ostatními. Nikdo jiný do představení své práce nucený nebyl.

 

Děti vytvořily dvojice. Dostaly možnost  sestavit je tak, aby se jim dobře pracovalo. Ty děti, které přátelskou dvojici z nějakého důvodu sestavit nedokázaly, měly možnost připojit se k jedné ze dvou paní učitelek a pracovat ve vícečlenné skupině. Bylo vidět, že tuto možnost uvítali s úlevou. Pracovaly pak velmi pěkně ve vlídné a přátelské atmosféře. Každá skupina dostala sadu slov z příběhu na kartičkách.

 

CESTA   KRAJINA   PRAHA   PETROVICE   KÁJA   BABIČKA   DĚDEČEK   KAMENY   OKNO

SLŮŇATA   NOTÝSEK   OBRÁZEK   VÁLKA    DALEKÁ CIZINA   SKICÁK   MALOVÁNÍ 

MALÍŘ    STARÝ DŮM    ŠAFÁŘ    UČITEL   STUDENT    SRDCE    LÁSKA     KAREL ŠTIKA

 

Prvním úkolem bylo sadu slov rozložit před sebe na zem a přečíst. Následovala rozcvička (aktivace mozku) - tvorba asociací. Děti nejprve vybíraly slova ze sady a říkaly je paním učitelkám. Ty jedna po druhé dětem sdělovaly, co  je první napadlo, když slovo uslyšely. Totéž pak dělaly děti, tentokrát slova vybíraly paní učitelky: válka, malíř, kámen, starý člověk... Po zaznění slova bylo třeba dodržet chvíli pauzu, aby asociace mohla vzniknout i u dětí, které potřebují na myšlenkovou aktivitu delší čas. Teprve pak si děti sdělovaly asociace ve dvojicích a některé děti pak před celou třídou.

 

Druhý úkol byl náročnější na uvažování. Děti měly za úkol vybrat ze sady vždy dvě slova, která spolu nějak souvisí (buď v obecné rovině nebo v souvislosti s přečteným příběhem) a vytvořit z nich dvojici: malíř - obrázek; starý člověk - okno. Pro dvě dvojice dětí to byl velmi náročný úkol, bylo třeba ukázat jim na jednoduchých příkladech, jak na to. Některé dvojice úkol pochopily rychle  a dokázaly pracovat samostatně. Našli se i tací, kteří vytvořili smysluplné dvojice ze všech slov sady! Nakonec každá skupina vybrala jednu dvojici slov, kterou představila ostatním, a pokud to dokázala, připojila i komentář, jak spolu tato dvě vybraná slova souvisí.

 

Poslední úkol byl zaměřený na práci s klíčovými sovy, posouzení jejich významu vzhledem k textu.

Ze sady jsme vybrali tři slova: okno, válka, malování.  Každá dvojice samostatně měla prodiskutovat, které slovo je pro příběh podstatné (klíčové), která dvě jsou méně významná, okrajová. Šest ze sedmi dvojic určilo klíčové slovo správně. 

 

 

 

  

Pro zakončení práce s tématem příběhy domů jsme zvolili Vennův diagram - dva kruhy (dvě množiny), které se protínají a vytvářejí společný prostor. Jeden kruh nesl nápis Slib, druhý kruh Má jediná láska. Výseč, kde se kruhy protínaly, bylo místem společným oběma příběhům. Ze sady slov jsme vybrali: 

 VÁLKA, KAREL ŠTIKA, RŮŽE, PETROVICKO, HROB, MALOVÁNÍ, ROBERT ŠAFRÁNEK, OBDĚNICE, PETROVICE, PRADĚDEČEK, ŠAFÁŘ

 

Paní učitelka vybírala jedno slovo po druhém, každá dvojice promyslela, do které části Vennova diagramu (do kterého příběhu) slovo patří, zda je z prvního příběhu, druhého nebo se vyskytuje v obou příbězích a patří tudíž do středu diagramu.