Voda v krajině

 

Tématem naší práce byla VODA V KRAJINĚ.

Nejsme první, kdo se tímto tématem zabývá a to je dobře, protože tohoto daru přírody je třeba si vážit. Mít vodu není samozřejmostí. Kolika lidem ve světě voda schází. Kdybychom sečetli všechny povrchy naší Země, kde voda v přírodě chybí, asi bychom byli velmi překvapeni.

 

 

 

Velká voda je téma, se kterým mají děti v posledních letech zkušenost a to i v naší obci, která neleží u řeky. Otevřela jsem téma voda v krajině tímto výrazem: VELKÁ VODA. Nechala jsem děti, aby si o velké vodě samy krátce pohovořily, pak teprve jsem jim zadala úkol napsat několik vět, v nichž budou informace o tom, co je příčinou a co důsledkem velké vody v krajině.
 

 

 

 

 

Následovala práce celé třídy. Sedli jsme si na koberec  a každý žák přečetl své napsané věty. Následovalo třídění informací, zápis zjištěných infromací na tabulii a poté na čtvrtku.Na jedné čtvrtce jsme měli příčiny,na druhé důsledky.

příčiny:

prudké deště
jarní tání
protržení hrází
malé zalesnění krajiny
ledové zátarasy na vodních tocích
rozorané meze
 

důsledky:
 

zatopené a zbořené domy
zničené silnice a cesty
zatopená krajina
zničené mosty
utopení lidé
znečištěné studny
znehodnocené potraviny a polní plodiny

Připravila jsem pro děti výtah informací o povodních na území Čech, děti přinášely fotografie z "poslední velké vody" v Dublovicích a okolí.

 

 

POVODNĚ V ČECHÁCH A NA MORAVĚ

 

13. století

1272 - Praha - Juditin most, jehož mecenáškou byla Judita Durynská (1135- 1174), choť krále Vladislava II. (cca 1110-1174), poškodila velká voda.

14. století

1342 - Praha - Juditin most nápor ledu definitivně zničil.

15. století

1432 - Praha - Karlův most velká voda zbořila pět pilířů. Oprava trvala 71 let.

18. století

1768 - Písek - při povodni se zřítila levobřežní brána Kamenného mostu. Pravobřežní brána byla stržena z důvodu komunikační v roce 1825.

1774 - Labe

Povodeň v Čechách 1784 - 28. února průtok Vltavy v Praze 4500 m³/s

1799 - Labe

19. století

1815 - Labe

1824 - Vltava

1830 - Vltava

Povodeň v Česku 1845 - březen, odhadovaný průtok Vltavy v Praze 4500 m³/s

Povodeň v Česku 1862 - březen, Labe

Povodeň v Česku 1872 - květen, zasažena hlavně Berounka a Vltava, na Berounsku zahynulo několik desítek lidí, některé vesnice byly úplně zničeny, voda se na berounském náměstí zastavila ve výšce dvou metrů. Průtok vody ve Vltavě 3300 m³/s.

Povodeň v Česku 1876 - jaro, Labe

Povodeň na Vltavě 1890 - září, Vltava, byl pobořen Karlův most, průtok Vltavy v Praze 4000 m³/s

Povodeň na Vltavě 1893 - Vltava

20. století

Povodeň na Vltavě 1940 - 15. březen, Vltava, průtok 3245 m³/s

Povodeň na Vltavě 1954 - Vltava

Povodeň na Moravě 1970 - jižní Morava, 35 mrtvých

Povodeň v Česku 1985 - Čechy a Morava

Povodeň v Česku 1987 - Čechy

Povodeň na Moravě a Odře 1997 - Morava, Slezsko (50 mrtvých)

Povodeň ve Východních Čechách 1998 - 23. července Královéhradecký kraj (6 obětí)

21. století

Povodeň v Česku 2002 - srpen, Vltava a Labe, největší změřené povodně v Čechách - průtok Vltavy v Praze 5300 m³/s (17 mrtvých)

Povodeň v Česku 2006 - různé řeky (7 obětí) Povodeň v Česku 2009 - červen a červenec, především Moravskoslezský, Olomoucký, Zlínský a Jihočeský kraj (13 mrtvých)

Povodně ve střední Evropě v květnu 2010 - květen , především Moravskoslezský, Olomoucký (Troubky), Zlínský a Jihočeský kraj (1 mrtvý)

Povodně ve střední Evropě v srpnu 2010 - hlavně Liberecký kraj (5 mrtvých)

Povodeň v Čechách 2013 – zasažena celá povodí toků Labe a Vltavy - průtok Vltavy v Praze 3210 m³/s (7 mrtvých k 3. 6. 2013) 

 

 

Pokračováním práce na tématu byla didaktická vycházka. Ve třídě jsme měli týden před vycházkou barevné kartičky s ilustracemi vodních rostlin, atlasy rostlin a živočichů a zajímavosti se života vodních živočichů zapsané na kartičkách. Děti si je o přestávkách prohlížely a pročítaly, připravovaly se na vycházku k rybníku Kvasetínu.

 

 

ŽIVOČICHOVÉ U VODY   MLOK
Uvidět mloka ve volné přírodě je zážitkem, který se nezapomíná. Černé tělo  se žlutými až oranžovými skvrnami nahání strach. Varuje predátory – jsem jedovatý.  Tvarem těla je podobný tlusté ještěrce, ta si ale na rozdíl od mloka vyhledává spíše sušší a osluněná místa. Mlok miluje vlhko a stín. Jeho larvy můžeme objevit v čistých drobných potůčcích, dospělce pak většinou v listnatých lesích, kde se za sucha skrývají pod kameny, padlými kmeny nebo v rozpadlých trouchnivých pařezech. Na lov vycházejí mloci většinou za setmění nebo po silných deštích. Tehdy se s nimi můžeme setkat i za bílého dne.
 

ŽIVOČICHOVÉ U VODY   ČOLEK

Kde se můžeme setkat s čolkem? Ve vodě i na souši. Vždyť je to obojživelník. Brzy na jaře naklade samička vajíčka do mělké vody tůní a rybníků, kde se z nich brzy vylíhnou průsvitné larvičky. Jsou mrštné, hbité, žravé.

Dospělý čolek po jaru opouští vodu a do zimy se zdržuje na vlhkých loukách a v lesích. Zatímco v době páření je to krasavec hrající více barvami, po zbytek roku vypadá jako malá nenápadná hnědavá ještěrka.

V současné době patří čolci k našim silně ohroženým živočichům.

 

ŽIVOČICHOVÉ U VODY   ŽÁBY

Někdo kuňká jak kuňka, o někom se říká, že je studený jako ropucha, a ten, kdo umí skákat, prostě skáče jako žába. A žáby skákat dovedou. Víte, že se pořádají dokonce i žabí závody?

Skokani, ropuchy, rosničky, blatnice a kuňky, každá je jiná, a přece jsou si něčím podobné. Všechny potřebují k životu vodu. Každý rok se totiž žáby vydávají na mnohdy velmi dlouhou pouť k vodním plochám, kam kladou vajíčka a kde se líhnou a vyvíjejí „žabí děti“ – pulci. Ti na rozdíl od dospělých žab umějí dýchat pod vodou žábrami.

Všechny žáby jsou masožravé. Mají rády třeba pavouky, slimáky a hmyz. Většina z nich loví potravu pomocí dlouhého lepkavého jazyka.

Když přijde zima, zalezou do míst, kde se teplota pohybuje nad nulou (např. do různých děr, pod listí, do jeskyní a štol, nebo dokonce do lidských sklepení) a nepříznivé období přečkávají ve stavu strnulosti. Některé druhy dokonce zimují pod vodou, na dně potoků a vodních nádrží.

 

ŽIVOČICHOVÉ U VODY   RAK
O lidech se někdy říká, že jsou pomalí jak raci. Přirovnání je přiléhavé. Pokud není vyrušen, rak málokdy pospíchá. Pohybuje se rozvážně po dně potoků a vodních nádrží – na rozdíl od vžitých pověr – popředu! Jinak to ovšem vypadá, cítí-li se ohrožen. Bleskově vyrazí zadečkem napřed a dokáže takto rychle plavat i několik metrů. Většinu času tráví na dně potoků, říček a tůněk ukrytý mezi kořeny stromů, pod kameny nebo v hlubokých norách, které si sám vyhloubil. Za potravou se vydává večer. Tu uždíbne rostlinku, tam chytí do klepet pulce nebo malou rybku.

Proti nepřátelům je dobře vyzbrojen tvrdou schránkou, která připomíná brnění. Ta ho sice dobře chrání, ale neroste, a tak ji rak čas od času musí odložit a počkat, až se vytvoří nová.

 

ŽIVOČICHOVÉ U VODY   ŠKEBLE
Na břehu řeky nebo čistého rybníka můžete objevit něco, co se podobá oválnému kamenu. Je to ale lehounké. Když se vám to podaří rozevřít, uvnitř uvidíte bílou lesklou plochu. V ruce držíte schránku škeble.
Živá škeble je většinou ukrytá u dna v písku a otevřít by se vám ji nepodařilo. Živočich uvnitř ukrytý se umí bránit proti vetřelcům a obě poloviny lastury svírá pevně u sebe.
Škeble má zajímavý způsob obživy – filtruje vodu a z ní vybírá plankton. A co že je to plankton? Nazývají se tak droboučtí vodní živočichové a řasy. Vznášejí se ve vodě a jsou tak nepatrní, že je okem nespatříte.

 

ŽIVOČICHOVÉ U VODY  VÁŽKY
Kdo někdy viděl letět nad vodní hladinou vážku, potvrdí, že je to krásná podívaná. Zvláštní tvor s velkýma očima, blanitými, průsvitnými nebo modrými křídly a kovově lesklým, barevným tělem vypadá, jako by k nám zabloudil z jiných světů nebo z dávno minulých dob. A opravdu, podobné vážky, jenom mnohem větší, létaly už dávno v pravěku.

Stejně zajímavá a tajemná je i její dravá larva – nymfa, žijící na dně tůní, močálů a louží.

V chladných deštivých a větrných dnech se vážky ukrývají ve štěrbinách stromů. Pokud se za nimi chcete vypravit, vyberte si teplý slunečný letní den.

 

 

 

 

 

Didaktickou vycházku s kartami, miniatlasy a fotoaparáty jsme nasměrovali k přírodně zajímavému rybníku Kvasetínu. Zde žáci prozkoumávali rybník s okolím a zapisovali si nalezené rostliny a spatřené živočichy. Buď je poznali na základě vlastních zkušeností nebo použili miniatlasy.

 

 

 

V další hodině děti utvořily skupiny. V nich si dávaly dohromady zjištěné informace o rostlinách a živočichách u rybníka Kvasetína. Vznikly tak podklady pro naplnění myšlenkové (pojmové) mapy.

 

 

 

Práci na mapě jsme si připravili společně na tabuli. Nejprve jsme vyznačili a nazvali střed myšlenkové mapy VODA V KRAJINĚ , pak popsali další podtémata :  velká voda, rostliny, živočichové, okolní vodstvo 

 

 

Každá skupina pracovala na své mapě. Žáci využívali své poznámky, informace, znalosti, karty, atlasy, a tak pomalu, ale důkladně, vznikaly myšlenkové mapy.

 

 

 

Do našeho tématu se zapojila i paní ředitelka, která s žáky při hodině čtení  četla články o vodě a stromech, které u vody rostou. 

 

Vrba

    S vrbami je kříž. Popsat je všechny by vydalo na celou knihu: bělice, červenice, křehule, rokyty... Vyberme tedy jednu, tu, která se u nás vyskytuje nejčastěji, a pojďme se na ni podívat zblízka – vrba křehká.
    Větvičky má tenké, pružné a ohebné.  Díky těmto vlastnostem se z ní dají splétat košíky. Dnes už se na výrobu proutěného zboží používají speciální vrby košíkářské, našim předkům ale dobře sloužily i  tyto obyčejné vrby podél rybníků, potoků a řek.  Lístky má vrba úzké a dlouhé. Když na podzim spadnou do vody, vypadá to, jakoby se pod hladinou proháněly malé rybky. Bez zajímavosti nejsou ani její kořeny. Vrby rostou na místech, která jsou zaplavována jarními povodněmi. Poněvadž  stromy potřebují dýchat , a to i svými kořeny, dlouho by v zatopeném území nepřežily. Zadusily by se. Vrby s jarní vodou počítají. Když přijde a zaplaví kořeny stromů, vyraší na kmeni  vrb nad hladinou „náhradní“ mechovité kořínky. Těmi vrby dýchají než voda opadne. Neméně zajímavou částí stromu je kmen. Možná by nám o něm více pověděli vodníci, kteří na starých vrbách při měsíčku ušili nejedny vodnické střevíce. Natrefit  na ně je ale v současné době  velká vzácnost, a tak i bez vodníků můžeme s jistotou říct, že kmen vrby je obdivuhodně  životaschopný. I stoletý, stářím vykotlaný se znovu zazelená a vyžene mladé proutí.
     Brzy zjara, kdy ostatní rostliny ještě dospávají zimní spánek, vrby rozkvetou žlutavými jehnědy a na jejich větvičkách se objeví něžné zelené lístky.  Předjarní krajina dostane dárek -  drahokamy rozkvetlých vrb.

 

Olše

 

Kdyby měli žlutozelení čížkové hlasovat, který strom je u nás nejlepší, myslím, že by vyhrála olše. Jistě jim připadá se svými šištičkami plnými semének, jako nám bohatě ověšený vánoční stromek. A zve je na hody právě v zimě, kdy bída s nouzí ťukají na dveře.

Podél potoků a na mokřadech plných bahna se jako první strom uchytí olše. Aby se v těžké půdě nezalkla, vyhání bohatě rozvětvené kořeny na povrch. Někdy vypadá, jako by se brodila vodou na nespočetných nohách a někdy je vidět i olše, jejíž kmen začíná metr nad zemí. Když na podzim ostatní stromy zežloutnou a opadají, olše je stále ještě zelená. Teprve když přijde její čas, zelené listí spadne na zem.

Poražená olše vypadá, jako by její dřevo krvácelo, takovou barvou se zabarví řez. Nové olšoví ale snadno a rychle nahradí staré stromy. Olše stokrát posekaná znovu obroste, olšový proutek se snadno ujme a vesele vyrůstá i ze starých kořenů.

Břízy, borovice a lípy jsou stromy, které pozná snad každý, olše jen málokdo. Snad vodáci a rybáři, kteří sedávají na březích řek. Tam je totiž jejich místo. Společně s vrbami lemují koryta potoků a řek. Kromě toho, že je svými kořeny zpevňují, vytvářejí zároveň nespočet doupátek a úkrytů pro ryby, raky a menší vodní živočichy.

 

Společným dílem dětí vznikla básnička:
 

KVASETÍN

Kvasetín, Kvasetín, tam chodí děti fotit,

a každé úterý chodí tam rybáři lovit.

Uloví tam kapříka, 

povídala praštika.

Plavou tam i pulci,

jsou to fešní kluci.

To je konec básničky ,

odkvákaly žabičky.

 

Za domácí úkol měly děti zjistit názvy dalších vodních toků a vodních nádrží v Dublovicích a nejbližším okolí,  přinést  fotografie z " velké vody ".

Mezi zjištěné toky patří  například  rybníky ( Kumšík, Vrbsko Návesák a především Musík ), přírodní rezervace Jezero, 

Všichni jsme práci rádi dělali a dozvěděli jsme se mnoho nových poznatků.