Žák 1.ročníku jako účastník silničního provozu v Nečíni

Téma  jsem vybrala ze zcela prostého důvodu. Přes stále se množící zprávy o těžkých úrazech a zraněních, přibývá na našich komunikacích dalších a dalších obětí, bohužel také těch nejmenších. Kdo všechno má na této skutečnosti podíl?  Začínáme výchovou v jednotlivých rodinách a následuje také vliv školy, kde máme mnoho různých možností, jak na děti - žáky působit. Čas věnovaný chování na komunikacích ( v silničním provozu) není ztrátou, naopak může zachránit nejeden lidský život. I zde platí úsloví:" Ohýbejme proutek, dokud je mladý."

Všichni jistě vědí, že práce s dětmi v 1. ročníku je specifická, náročná a to jak z hlediska žáčků, tak z pozice vyučujícího. Z tohoto důvodu začala práce na tématu až v červnu - vlastně na konci 1.ročníku, kdy se již děti dokázaly více orientovat, samostatně pracovat, zároveň promýšlet zadané úkoly a řešit problémy také společně.

Příprava na vycházku začala debatou s dětmi - povídali jsme si o místech, odkud děti do školy docházejí - dojíždějí. Zároveň jsme promýšleli - společně - jak se nejrychleji, nejbezpečněji dostat ke škole. Děti samy přicházely na možná rizika, upozorňovaly na některá místa, zvláště děti dojíždějící. To vše má ověřit pozdější vycházka.

 

Pracovat s obrázky děti baví, práci se značkami nám ulehčí srovnávání, třídění, rozlišování geometrických tvarů - trojúhelníky, kruhy, čtverce, osmiúhelník. Značek je mnoho, vybrala jsem základní a doplnila je značkami, které se objevují v Nečíni, hlavně v blízkosti školy. Pro děti je velmi důležité chápat význam daných značek, začít jejich tvary je podstatné.

    

Děti si vybíraly otočené karty se značkami a snažily se vzpomenout, komu je daná značka určena, kdo se má podle ní chovat a jak. Zajímavé bylo i zjištění, že některé značky si děti v blízkosti školy ani neuvědomovaly (společně jsme si je pak ukázali při vycházce).
 

Před odchodem ze školy se děti rozdělily do dvojic a dostaly za úkol sledovat dopravní značky, které cestou na náves uvidí. Upozornila jsem děti na to, že je nás hodně - 19, a proto musíme jít ve dvojicích pěkně za sebou, dávat pozor! a sledovat provoz, chovat se podle pravidel, nezdržovat se a nezdržovat ani provoz na komunikaci, správně přejít přes přechod pro chodce. Zdálo se, že toho na děti je celkem dost - prvňáčci.

• Společně jsme prošli trasu v blízkosti návsi, zastavili jsme se na místech, kde jsou v blízkosti komunikace v různé míře hrozící nebezpečí pro chodce - tedy i naše nejmenší účastníky provozu. Na každém místě jsme s dětmi prodebatovali, jak se jim dané místo jeví, děti dostaly prostor se rozhlédnout, posoudit, co se může stát, kde číhá nebezpečí, jak mu předejít.
• Cestu jsme přerušili na trámcích před restaurací "U Kocíků" , kde se děti rozdělily do dvojic a jedné trojice. Rozdala jsem dětem do každé dvojice zalaminovaný vykřičník, který sloužil k hlasování o nejnebezpečnějším místě v blízkosti školy.   Výsledky hlasování dětí po domluvě ve dvojicích:

1. přechod u obchodu COOP                        0 vykřičníků
2. zastávka do Obor                                    6 vykřičníků
3. zastávka směr Dobříš                                1 vykřičník
4. zastávka směr Hříměždice                     6 vykřičníků
5. zastávka U Kocíků                                     2 vykřičníky

• Závěrem vycházky bylo vyhlášení nejnebezpečnějšího místa podle našich malých účastníků, kteří se již dostávají do těchto míst také samy, nejen s p. učitelkou či rodiči.  Zvláštnosti není to, že obě "vítězná" místa jsou pro naše děti každodenní zkušeností - většina z nich do školy dojíždí z právě zmíněných míst.     I během vycházky jsme byli svědky různých "zajímavých" situací, kdy se dospělí účastníci sil. provozu nechovali tak, jak by to mělo ve skutečnosti vypadat. Největší překážkou, problémem, je právě veliká křižovatka na návsi, kde bezpečnost by měla být v zájmu každého účastníka, ať řidiče, chodce, cyklisty apod.

 

Dětem se sledování a komentování obrázků z dataprojektoru velmi líbilo. Zjistila jsem, že znalost objektů, které v Nečíni stojí, dost závisí na tom, zda jsou děti místní, či do Nečíně dojíždějí. Co se týká návsi a blízkého okolí školy, tam obtíže nebyly, ale čím dále od školy, či pohled z jiné strany už byl pro děti obtížně určitelný. 

• Při prvním sledování stačilo, aby  si děti uvědomily, kde se dané místo nachází (to pomohlo těm, kteří nevěděly).
• Při druhém sledování už děti dostaly za úkol sledovat situace, lidi, jejich počínání a hodnotit, zda je to v pořádku nebo by něco změnily.

Dataprojekce materiálů (fotografií situací, objektů a map) z tohoto portálu.

Před zadáním úkolu se děti opět rozdělily do dvojic ( jsou velmi aktivní, baví je to). Každá dvojice dostala předtištěný dotazník, na kterém byla napsaná písmena - dle obrázků A - K. Ke každému obrázku měly děti vybrat - zakrokužkovat -  pouze 1 možnost jako odpověď na otázku "Co je na obrázku nebezpečné?" ( zakroužkovat 1, 2 nebo 3).. Tento úkol mohly splnit až začátkem 2. ročníku, protože zde měly text přečíst, vyhodnotit a s porozuměním zakroužkovat správnou možnost.

Obrázky byly rozmístěny po třídě, dvojice stanoviště obcházely a vyplňovaly dotazník.

Děti byly velice šikovné, nenechaly se zmást, pracovaly klidně, nevykřikovaly, moc se snažily a tomu odpovídaly také výsledky.  Kromě dvou skupin, kde byly slabší čtenáři,  všechny zvládly odpovědět na otázky správně.

Společně jsme provedly vyhodnocení dotazníku, děti se radovaly, že uspěly, nenechaly se splést.

• V první řadě bylo velmi důležité dětem mapu ukázat na dataprojektoru, zorientovat se v ní. Ukázali jsme si, kde je komunikace, co to vlastně je. Co je to mapa?  Co všechno děti na mapě vidí?  Hledali jsme náves, obchod, přechod pro chodce, školu i hřiště apod.  Co stromy, zahrady?  I tak to bylo pro děti obtížné, žádaly o pomoc - jejich představivost ještě není dostatečná, aby to zvládly bez pomoci. Bylo velmi zajímavé sledovat dvojice, jak pracují, zda se spolu domlouvají, či každý pracuje na svém růžku mapy.
• Opět práce ve dvojicích. Každá dvojice dostala svou mapu - černobílé zpracování.  Nejprve se snažily samy zorientovat ve svých mapách, též s pomocí dataprojekce a ukazovátka, ale některým nestačilo ani to. Prvním krokem v mapě bylo vybarvit  KOMUNIKACE.  Někomu pomohlo, někomu ne. Ujasnily a zapsaly si do komunikací - kam vedou- a už to bylo lepší.  Teprve  potom mohla začít další práce v mapě.
• Každá skupina dostala svou obálku s nastříhanými obrázky. Na obrázcích byly nafocené jednotlivé objekty obce Nečín - škola, školka, zdravotní středisko, hřiště, autobusové zastávky, obchod, restaurace apod. Tyto obrázky měly děti za úkol nalepit na správné místo na mapě. Dětem to zabralo  celkem hodně času, některé skupinky sice pokračovaly samostatně, pomalejší ale byly " mimonečínské" dvojičky.
• Dalším úkolem pak již bylo najít a vybarvit zelené plochy v mapě - zahrady, trávníky, stromy. Opět musím říct, že práce děti velice bavila, snažily se, ve většině dvojic spolu opravdu spolupracovaly, domlouvaly se, pomáhaly si. Na závěr celé práce jsme se s mapkami ve třídě vyfotii.
• V mapách se sice objevují chyby, ale důležitější než výsledek pro nás byla cesta, způsob. Na mapkách jsme si pak ještě ukázali, jak je zachycena cesta z autobus. zastávky do školy, na hřiště apod. Shrnuli jsme, kde na nás číhají nebezpečí, jak se jich vyvarovat. Na příjemnější počasí si  ještě plánujeme další vycházku k této práci, abychom s mapkami prošli skutečná místa a vyhodnotili na místě, zda jsme byli či nebyli úspěšní.