CESTA

Ve výtvarné výchově hledáme vždy téma, které nás celoročně provází. Mělo by nám otvírat svět v přírodě, v historii, v umění a výtvorech člověka. Téma, ve kterém můžeme rozprostřít co nejvíce různých výtvarných technik.

Minulý školní rok jsme otevřeli program CESTA. Šlo nám především všimnout si cest v krajině, ve které bydlíme a kterou se učíme poznávat a tudíž vážit si ji. Jak vypadá cesta, kterou každý den šlapu či jedu? Co všechno můžu objevit? Ale také co si na cestu můžu vzít - batoh, dalekohled.

Nejširší inspiraci jsme našli v tarasech, které lemují staré cesty či pozemky a jsou typické pro sedlčanskou krajinu. Učili jsme se dívat na ně, na dílo našich předků, na čas, který je v tarasech ukryt. Otvíraly nám dveře fantazie. 

Starší žáci měli možnost sledovat cestu, chodníček mezi zahradami, který jsme pravidelně navštěvovali a sledovali jeho proměny. Díky fotografování jsme se mohli zastavit a zachytit různá témata - barvu, smutek, kámen, zimu, naději. 

Završením celé práce byla výstava na Zahradní slavnosti.

 

 

 Cestou do školy nás v podzimních dnech provází často mlhy. Mlha je plná tajemství a má svou krásu.

Někteří ptáci nás na podzim opouštějí a vydávají se na dalekou cestu. Jak asi vypadá daleká země? Co všechno ptáci z výšky vidí?

V říši fantazie jsme malincí človíčkové, kteří mají tajné chodby nebo mohou létat....

Mapy jsou plné různých cest. Každá je jiná. Každý člověk je jiný, ale patříme k sobě. 

Vem nás za ruku.

Kresba starších žáků - bota ze všech stran.

Boty vidí svět úplně jinak.

Každá krajina má svou tvář. Jaká je ta naše?

Na cestě se dají najít věci!

keramický kroužek

Cesta, která je u nás často lemovaná tarasem.

Když ti nohy už nějak neslouží, musíš jít, jít dál.

A když občas šlápneš do louží musíš jít, jít dál....

Tarasy kolem cest, zahrad. Tarasy, které nám mohou vyprávět příběhy o lidech, kteří je stavěli, o lidech, kteří tudy šli.

V tarasech bydlí skřítkové. 

práce s fotografií

Naše díla jsme vystavili v areálu školy při Zahradní slavnosti.