Národní obrození

V současné době mnozí z nás berou náš mateřský jazyk za samozřejmost. Český jazyk i jeho psaná podoba je nám známá a blízká. V tomto tématu bych chtěla žákům přiblížit dobu národního obrození, vrátit se s nimi do konce 18. století a ukázat jim, že český jazyk nebyl vždy takovou samozřejmostí jako dnes.

Téma jsme otevřeli velkou animovanou ilustrací na didaktickém portálu Místo pro život. Chtěla jsem, aby si ilustarci žáci důkladně prohlédli a prozkoumali. Poté jsme vedli rozhovor o tom, co se v ilustraci objevuje, jestli jim přišlo něco zvláštní nebo je tam něco jiného než dnes. Srovnávali jsme současnou školu, školní třídu a dostali se plynule i k jazyku, ke knihám a jejich autorům.

 

V dalším kroku děti pracovaly opět na portálu s interaktivní myšlenkovou mapou. Lehčí variantu jsme prošli společně na interaktivní tabuli. Doplňovali jsme pojmy do prázdných políček a vždy si k nim ještě ukotvili některé věci rozebíráné v předešlém rozhovoru. Poté si žáci doplňovali myšlenkovou mapou sami. Mohli si vybrat lehčí nebo těžší variantu. Většina z nich volila variantu obtížnější.

 

Aby děti zpracované informace dále rozvíjely a uvažovaly o tématu, následoval pro ně další úkol opět v podobě interaktivní úlohy v programu Místo pro život tzv. FILIP.

 

Téměř jako odlehčení pro ně byla další interaktivní úloha – Hrátky s češtinou, kde se téma integrovalo do českého jazyka a umožnilo dětem porozumět tématu v širších souvislostech. Musím říct, že žáci tuto úlohu dělali s velkou radostí a zájmem.

 

 

Za domácí úkol dostali žáci přečíst text o národním obrození. Záměrně jsem chtěla, aby si ho četl každý sám doma, protože nám na to navazovala další hodina, kde jsme o textu vedli rozhovor a dovysvětlili pojmy, které byly potřeba.

 

Když zanikne jazyk, zanikne i národ. Hrozba visí ve vzduchu.  Čechy jsou už více než 200 let pod vládou Habsburků a podle nařízení je v Habsburské monarchii povolen jen jeden úřední jazyk – němčina. Němčina se dostala do škol, německy se velelo v armádě, německy se psaly úřední spisy, knihy vycházely v němčině, v divadlech se hrály německé hry.  Do českých měst se vyvalila módní vlna – němčina. Co bylo slyšet z pavlačí domů?  „Na ja, pan hausmajstr pucuje tebich.“ Co na tržištích? „Karfiól! Erteole! Jabka na štrůdl! Kupte, mutr!“ A co v krčmách u korbelů piva? „Dneska nám truňk šmakuje. Radši do gasthoffu než ke špárkase. Tak ještě jednu!“

Ó česká řeči, jak něžná jsi v ukolébavkách, starodávná v bájích a příbězích, jadrná u hospodských stolů a břitká, kde právo hájíš a spravedlnost. Ne, český jazyk nesmí zaniknout.
Čeština žila ještě v plné kráse a bohatství na venkově, a tak se začalo se záchranou tam. Někdo zapisoval lidová vyprávění a pohádky, někdo přepisoval do sborníků lidové písně. Vznikla první česká tiskárna, první české knihkupectví, první české divadlo. Usilovná a obětavá práce desítek lidí začínala přinášet úrodu.

Koho vyzdvihnout? Komu dát větší zásluhy? Koho jmenovat? Spisovatele Karla Jaromíra Erbena a Boženu Němcovou, nadšené sběratele lidových pohádek a příběhů?  Autora prvního německo-českého slovníku Josefa Jungmanna? Historika Františka Palackého nebo posledního odvážného barda, který se jak lev bil o česká práva – Karla Havlíčka Borovského? Každý přispěl svým dílem a jen díky nim si čeština ve své zemi uhájila právo na život!

 

 

 

 

Obrození českého jazyka (scénář pro výuku tématu prostřednictvím dramatizace)

 
Scéna: na tabuli je nápis OBROZENÍ ČESKÉHO JAZYKA, vedle tabule napravo je lavice,
na níž leží řada knih a kalendářů, u věšáku lavice je zřetelný nápis ČESKÁ EXPEDICE.
Počet hrajících: 9 (v případě malého počtu žáků mohou být pouze 4)
Vypravěč stojí za katedrou, hráči přicházejí od dveří z pravé strany. Kousek od dveří jsou
nachystány krabice, penály, knihy; židle si herci vezmou z České expedice.

VYPRAVĚČ (postaví se za katedru): "Dva lidé ve městě."
LIDÉ (přijdou od dveří, před tabulí se zastaví, aby na ně publikum vidělo)
1. ČLOVĚK: "Guten Tag. /gutn tág/"
2. ČLOVĚK: "Guten Tag. Wie geht´s? /gutn tág, ví géts/"
1. ČLOVĚK: "Gut. Gut. Und du? Wie geht´s? /ví géts/
2. ČLOVĚK: "Sehr /zér/ gut."
VYPRAVĚČ: "Němčina se stává jazykem vzdělaných lidí, je dorozumívací řečí na úřadech
a i na vyšších školách se mluví jen německy. Někteří lidé začínají mít
strach, aby český jazyk nezanikl."
3 OSOBY (přijdou na scénu od dveří, zastaví se před tabulí, mluví s odhodláním,
přesvědčivě):
1. OSOBA: "Studujme český jazyk! Zachovejme jej!"
2. OSOBA: "Víte, co já udělám? Přeložím knihy z jiného jazyka."
1. OSOBA: "Výtečně!"
2. OSOBA (bere knihu ze stolku a povídá publiku): "Der Hund znamená pes, Guten Tag
znamená dobrý den, Wie geht´s znamená jak se máš."(prochází se s knihou)
1. OSOBA: "A já, já ty knihy budu vydávat, založím (křičí) Českou expedici." (posadí se
za stůl, na kterém je kalendář a řada knih)
3. OSOBA: (přichází, zaklepe)
1. OSOBA: "Dobrý den, copak si přejete, že jste navštívil Českou expedici?"
3. OSOBA: "Tenhleten český kalendář a tuhle č
1. STAVITEL: "Podej mi další kus dřeva. Ještě další."
2. STAVITEL: "Pomoz mi s tímhle, je velice těžký."
3. STAVITEL (přestanou stavět, narovnají se, dají ruce v bok, prohlížejí si stavbu a poté
nahlas volají): "Bouda!Naše Bouda je hotova!" (přilepí i nápis BOUDA na
divadlo) "Zde se bude hrát divadlo!To bude nádhera!" (radostně
vykřikují)
VYPRAVĚČ: "Vlastenci tedy usilovali o zachování a zrovnoprávnění českého jazyka,
studovali dějiny i kulturu českého národa, psali knihy či je překládali z
jiných jazyků. Založeno bylo i první české nakladatelství a vydavatelství,
tzv. Česká expedice, a postaveno dřevěné divadlo zvané Bouda."

 

Děti se rozdělily do dvou skupin, každá skupina obdržela scénář scénky. Měly za úkol rozdělit si role, připravit potřebné rekvizity a připravit scénku tak, aby ji mohli předvést druhé skupině. Dramatizace měla velký úspěch a pomohla lépe pochopit některé souvislosti tématu.

Po dramatizaci jsme se vrátili na portál Místo pro život, kde žáci pracovali se slovníčkem. Jako velmi pozitivní hodnotím z hlediska dětí zpětnou vazbu ve formě puntíků po straně. Dobrá byla možnost jedné opravy. Vše bylo vyhodnoceno okamžitou zpětnou vazbou, což bylo velmi důležité. Někteří žáci se do slovníčku vraceli i několikrát, protože chtěli vidět celou řadu zelených puntíků. Takže pokud se jim nepovedla na první pokus, měli chuť jít do toho znova a postavit se chybám, které udělali. O to větší byla radost z úspěchu, když do sebe správné informace zapadly a žákovi se podařilo udělat celou sadu úloh bez jediné chyby.

 

Závěrem bylo ověření informací v podobě testů na portálu. Opět velké plus v okamžité zpětné vazbě v puntících na okraji. Interaktivní podoba testů žáky bavila. Byli nadšeni z možnosti výběru úrovně. Těšilo mě, že i doma se k testovým úlohám ještě znovu vraceli.