Rybníkářství - listujeme v kronikách (pomůcka do výuky pro 3. - 5.třídu)

úryvek z kroniky

15. července 1477 pán z Lobkovic získal za spravedlivou náhradu území v Dublovicích, aby tu zřídil nový rybník. Rybník vynášel, a tak hned v únoru 1480 přikoupil ještě od pána z Nalžovic louku Suchovku. Tak se na Dublovickém potoce zaleskly hned dvě rybniční hladiny.

komentář

Na konci 15. století, v době, které dějepisci říkají jagellonská, už pomalu pohasíná sláva rytířů a lesk turnajů. Šlechtičtí páni se začali více nežli o boj zajímat o podnikání a zisk. Krajina jim nabízela nové možnosti. U osad a vesnic začaly vznikat ovčíny, vinice, pivovary, velkostatky a v neposlední řadě i výnosné rybníky.

PŘÍBĚH Z DOBY, KDY SE HLADINY RYBNÍKŮ JAKO ZRCADLA POPRVÉ ZALESKLY V ČESKÉ KRAJINĚ

Mistr rybníkář – starý Jindrák i pacholci, co s ním pracovali, byli po kolena v studeném bahně. Kopali a nakládali černotu na kolečka a vyváželi ji za rybniční hráz. Dřeli neúnavně. Báli se, že se objeví Grabius, správce, který za nepřítomnosti pána na všechno dohlíží. Pán z Lobkovic je k poddaným laskavý, ale tenhle? Toho se všichni bojí. Grabius nejde pro ránu daleko, hrozí a trestá bitím. A jako by ho myšlenkami přivolali: „Vy sůvy líné! Nestůjte jako sloupy! Jindráku! Hleď si práce! Nevokouněj! Do večera musí být strouha připravena. Jinak….!“

A muži se zase sklonili k černému bahnu. Od nohou je záblo, ale z čel jim stříkal pot, když tlačili těžký náklad vzhůru k hrázi. Nad rybníky se snesla mlha.

Ivan Bauer