Historie obce Jesenice

 

Jesenice, osado nevelká, která svou krásou bývalas podobná městečku a svou historií vepsala ses do dějin Sedlčanska. Po tvých cestách kráčeli pravěcí lidé, středověcí rytíři, zbožní poutníci i smutní vojáci odcházející na dalekou frontu do ciziny. Ve zdech tvých domů vepsány jsou příběhy i mnohá bájná tajemství.

Dějiny Jesenice jsou propojeny s historií hradu, který kdysi stával nad údolím, a s jeho pány, rytíři ze Zvěřince. Byli to oni, kdo ve 14. století v podhradí založili osadu i první hospodářské dvory, byli to rytíři ze Zvěřince, kdo nechali vybudovat jesenický kostelík a kdo s lidmi v podhradí sdíleli dobré i zlé. Jesenickou kotlinu ale obývali lidé již mnohem dříve. Pravěké obřadní kameny v okolí, pravěká pohřebiště i nalezený meč z doby bronzové jsou toho svědky.

Dějiny každé obce tvoří lidé, jejich příběhy, všední i nevšední události a budovy, které přežívají staletí. Jeseničtí mohou být právem na svou historii i své předky hrdí. Byli mezi nimi rodáci, kteří vynikli odvahou, zbožností, dobrotou srdce i „umem všelikým“.

Odvážný Diviš Černín byl majitelem Jesenice a dobrým správcem vsi i kostela. Neváhal postavit se proti cizí habsburské vládě a byl za to krutě potrestán. Jedna z nejsmutnějších událostí českých dějin, bitva na Bílé hoře a poprava dvaceti sedmi českých pánů se týkala i jeho. Tělo rytíře Černína je uloženo v hrobce pod dlažbou jesenického kostela.
 

Vynalézavý, pracovitý a lidmi milovaný kněz Antonín Lego působil v Jesenici dvacet let jako farář. Sepisoval místní pověsti a obyčeje, hrál na hudební nástroje, staral se o osmdesát úlů pro včeličky, vyřezával, hospodařil. Byl to kněz s mozoly na rukou.

Bojovník za pravdu a čistou víru Mistr Jan Hus pobýval na hradě pod laskavou ochranou pánů ze Zvěřince. Dříve než ho umlčely plameny na hranici v Kostnici (1415), přebýval na venkově a kázal. Husova lípa, Husova kazatelna - nejeden památný kámen a strom v našem okolí nese jeho jméno.

 

Opěvovaný básník Karel Hynek Mácha byl synem rodáka z Jesenicka – jeho otec pocházel z Bud. Romantická místa hradu a podhradí byla inspirací pro jeho verše.

Prosté chalupy, statky a dvorce, mlýny, křížky u cest, ty všechny jsou ještě dnes němými svědky dávných událostí. Zastavme se na chvíli u staveb, které měly pro zdejší kraj obzvláštní význam.

Hrad Zvěřinec stával na vršku nad údolím, chráněný ze severu skalní stěnou, z jihu a západu mohutným příkopem a kamennou hradbou. Uprostřed prý býval dřevěný obytný palác a u vstupu do hradu věž. Snad. Možná. Zpráv je poskrovnu, a tak se dnes už sotva dozvíme, jak hrad skutečně vypadal a kdy a jak zanikl. Možná byl zničen Žižkovými vojsky, možná jen opuštěný zchátral a lidé z okolí si jeho kámen rozebrali na stavby domů. Ať tak, či onak, dodnes je tu příjemně, jako by tu ze země sálala pozitivní energií. Možná proto, že obyvatelé hradu byli dobrými hradními pány i dobrými lidmi.

Kostel Panny Marie byl v době svého vzniku, před více než šesti sty lety, spíše kostelíkem nebo jen krásnou kaplí s malovanými štíty a vnitřními stěnami. Ačkoliv starobylý kostel přečkal mnohé věky a bouře, přece jen nakonec sešel a musel být zbourán. Na jeho místě byl v roce 1799 vystavěn kostel nový. Na hlavním dubovém oltáři má obraz Panny Marie, v jižní části vyobrazení rytíře ve zbroji se znaky pana Diviše z  Černína. Ve věži kostela visí vzácný zdobený zvon a u vstupní brány je symbol kalicha. Připomíná, že tu bývali věřící staré české víry bratrské, takzvaní kališníci. Vyprávění o nich a jejich strastiplných osudech by ale zabralo více, než nám naše řádky dovolí.

Povídání o našem kraji by nebylo úplné, kdybychom vynechali „historické koření“ – báje, pověsti, čarodějné historky! Však jich má Jesenicko nepočítaně. Z Dobrošovic, Radče, Martinic, Bud, Podhájí. Víte, jak švec o vousy přišel? Stačí nalistovat stránku 28 v knížce Karla Bazala, Pověsti plané růže a pozorně číst.

                                                                                                                               Eva Zirhutová