Jakub Krčín - listujeme v kronikách

 

úryvek z kroniky
Léta páně 1604, den po svatém Antonínu, dal jest pan Jakub Krčín před svědky sepsati poslední vůli...
Ještě téhož roku zemřel. A že byl bohatý a že tvrdou práci po lidech žádal, tu se hned po jeho smrti vynořily pověsti, že se s čertem spřáhl a ten mu ve všem sloužil, ale po smrti jej podle smlouvy trestal. Pracovitý a schopný člověk má vždycky hodně nepřátel. Závist se nedá utajit. A pomluva je sestrou závisti. K „pekelným“ názorům na pana Krčína jistě přispělo i to, že na jeho náhrobku není datum úmrtí. Nikdo ho nedoplnil. Dodnes nevíme, kdy tak významný muž zemřel, ani to, kde je pochován. Hrobka v Obděnicích je prázdná.

komentář
Úryvek pojednává o mocné a tajemstvími obestřené postavě Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan. Krátce poté, co na jihu Čech vybudoval velkou rybniční soustavu, přesídlil na Sedlčansko. V Křepenicích si dal vystavět krásnou tvrz. V konci života přesídlil do Obděnic na Petrovicko, kde je dodnes jeho náhrobek i jeho prázdný hrob.

 

Příběh z doby mocného pana regenta

„Tak pan Krčín už je na prkně.“

„Neměl bys o pánovi tak mluvit.“

„Hleďme, a pročpak ne? Však smrt je stejná pro všechny. Jenom lakomcům je malý i jejich hrob! Náš pán byl pyšný a krutý. Tak se nediv, že mi ho není líto.“

„No, žádal těžkou práci, ale platil dobře.“

„Dobře, dobře. Však ty groše mu čert udělal. Měl s ďáblem svoje spolky. Kdo ví, co si spolu všechno umluvili.“

„Můžeš mít pravdu, Matěji. Nad křepenickou tvrzí občas stoupal černý dým. To jsem viděl. Ale…“

„No vidíš. Teď bude Krčín za trest s čerty orat led! Zapřáhnou ho do pluhu a budou ho řetězem bít. Tak je to ve smlouvě s peklem. Nemůžou mu zapomenout, jak museli kameny u Petrovic upustit.“

 

Ivan Bauer