Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan

 

1. Ve službách ďábla

Velký renesanční rybníkář, hospodář a alchymista Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535 - 1604) je jednou z nejvýznamnějších historických osobností Sedlčanska. Jeho schopnosti udivovaly prostý lid tak, že v pověstech přerostl v nadpřirozenou bytost.

Vzbuzoval obdiv, nenávist a strach zároveň. K poddaným byl nelítostný. Vyžadoval tvrdou práci, krutě trestal nepoctivost, pronásledoval pytláky, věšel zloděje. Dokázal realizovat obdivuhodná technická díla, která se ve své době jevila jako nemožná. Například rybník Rožmberk připomíná spíše údolní přehradu a jen málokdo věřil, že hráz přežije první povodeň. Stojí dodnes a je jednou z největších vodních ploch u nás.

Ve své křepenické tvrzi provozoval Jakub Krčín alchymistickou laboratoř, což také přispívalo k pověstem o jeho spolcích s ďáblem. Jakuba Krčína tak můžete potkat i dnes - alespoň pokud věříte na strašidla. Nejčastěji se prý zjevuje v Obděnicích u Petrovic, kde má hrob.  Při otevření hrobky během rekonstrukce obděnického kostela se ale ukázalo, že hrobka s jeho epitafem je prázdná, a tak je místo jeho skutečného posledního odpočinku jednou ze záhad obestírajících život tohoto podivuhodného muže.

Ti, kdo ho neměli rádi, však vysvětlení mají. Tvrdí, že Krčín si nechal desku zhotovit už za svého života, protože věděl, že po jeho smrti by to nikdo neudělal. Každopádně veškerá snaha objevit jeho skutečný hrob vyzněla dosud naprázdno a přispěla k pověstem o jeho spolcích s nečistými silami.

Jisté je jen to, že Krčín si skutečně Obděnice na sklonku života velmi oblíbil. Koupil zdejší tvrz a věnoval nemalý obnos na renovaci kostela.

Povídá se, že na jeho pohřeb se dostavili kromě běžných smutečních hostů i všichni vodníci - nejen z blízkého okolí, ale také z jižních Čech, kde postavil svá největší vodohospodářská díla. Zelení panáčkové mu tak vzdali poslední hold za nemalé rozšíření jejich životního prostoru.

Povídá se, že se v Obděnicích můžete s renesančním stavitelem setkat osobně. Zjevuje se tu jen za sychravých tmavých nocí a má spoustu práce s řízením čtyřspřeží pekelných černých kocourů táhnoucích jeho ohnivý vůz, takže na nějaké to popovídání není kdy. V zimě je na tom ještě hůř: to je pro změnu zapřažen sám a ještě ke všemu do pluhu. Neorá přitom pole, ale led na zdejších rybnících. Bičem ho při tom popohánějí čerti. Jeden na druhého prý přitom volá: „Šlehni Krčína!“ Nešťastný rybníkář se při těžké práci vzpíná tak, že po něm ráno lidé nacházejí na ledě zbytky rozervaných řetězů z jeho postroje.

Povídá se, že si Krčín vysloužil pekelný trest hned z několika důvodů. Jednak proto, že ho během jeho života proklela řada lidí, hlavně ale proto, že s ním mělo nevyřízené účty samotné peklo. Když se rozhodl vystavět křepenickou tvrz, pozval si prý na pomoc ďábla, s nímž uzavřel sázku: když čert stavbu dokončí za dvě noci, může si vzít jeho duši. Současně ale vycvičil kohouta, aby zakokrhal ještě před dokončením díla. Oklamaný pekelník s nepořízenou odtáhl a Krčín si zbytek práce snadno dodělal sám.

Povídá se, že v křepenické tvrzi provozoval černou magii. Lidé pozorovali, jak z komína budovy vystupuje temný dým. Pokoušel se prý vyrobit kámen mudrců, který by mu zajistil věčné mládí, hojnost zlata a také mužského potomka, což byla podmínka, aby majetek propůjčený od Rožmberků k užívání dostal do dědičného vlastnictví. To se samozřejmě neobešlo bez paktování s nečistými silami, takže peklo nakonec jeho duši přece jen dostalo.

Je historickou skutečnosti, že Krčín alchymii provozoval nejen v křepenické tvrzi, ale i v domě, který vlastnil již v  Krumlově. V Křepenicích o jeho pokusech dodnes vyprávějí zbytky nástěnných maleb a plastiky s alchymistickou symbolikou.

Takové legendy nemohl zanechat jen tak obyčejný člověk.

 

2. Křepenická tvrz

Tvrz v Křepenicích je nejvýznamnější památkou, která na Sedlčansku dodnes působení rybníkáře, stavitele a hospodáře Jakuba Krčína připomíná. Je to místo, kde strávil nedlouhou, ale významnou část svého mimořádně plodného života; zde měl ve zralém věku hlavní sídlo, přestože vlastnil i jiná panství a usedlosti.

Ves Křepenice poprvé zmiňuje listina, která je sice datovaná rokem 1045, ale lživě: už ve středověku se podvádělo. Ve skutečnosti pochází listina až z 13. století (píše se v ní o jakémsi poddaném z Křepenic, který byl darován břevnovskému klášteru). Od roku 1352 byla ves v majetku Rožmberků, pro které později pracoval právě Jakub Krčín. Od nich ji také získal poměrně složitou výměnou, která tak trochu připomene populární film Kulový blesk.

Krčín ve svém nejplodnějším období pracoval pro Viléma z Rožmberka (1535-1592), který byl s jeho službami velmi spokojen, a tak jej roku 1569 jmenoval regentem svých panství. Význam této funkce se dá srovnat s dnešním postem generálního ředitele koncernu: Vilém byl sice majitel, ale panství řídil Jakub. Součástí povýšení byl i velkorysý dar, jímž Krčín získal dvůr Leptáč u Netolic. Přestavěl ho – a to tak dobře, že se Vilémovi zalíbil. Rožmberk proto svému podřízenému nabídl výměnu: Leptáč za Sedlčansko. To mělo sice vyšší hodnotu, pro podnikavého rybníkáře ale nebyl problém rozdíl doplatit.

Smlouva o výměně nese datum 20. ledna 1580 a společně se Sedlčanami získal Krčín i deset okolních obcí včetně Křepenic. Smlouva měla pro něho poněkud nepříjemný dodatek, který říkal, že pokud nezplodí mužského potomka, vrátí se po jeho smrti majetek zpět Rožmberkům. Regent se sice opravdu snažil, ale marně - se svou druhou a velmi mladou manželkou Kateřinou měl celkem šest dcer. Když roku 1601 Kateřina zemřela, prodali Rožmberkové právo na Sedlčany Zdeňku Popelu z Lobkovic, okolní Krčínem později přikoupené majetky ale připadly jeho dcerám.

To však poněkud předbíháme. Pro své sídlo v Křepenicích si Jakub Krčín vybral místo, kde už z dřívějších dob stál zchátralý dvorec. Velkorysé stavební práce začaly téhož roku, kdy získal Sedlčany, a dílo bylo hotové roku 1584. Za pouhé čtyři roku tedy stačil vybudovat nejen honosné dvoupodlažní renesanční sídlo se čtyřmi baštami v rozích, ale také rybník Návesník, který stavbu zčásti obklopuje. Nechyběl ani vodovod, který přiváděl vodu z kopce severně od Křepenic. Krčín objekt nazval Nový Hrádek Krčínov a nad hlavní bránu přístupnou po dlouhém mostě nechal umístit nápis se svým životním heslem - dodnes z něho zůstalo slovo „Festina“, takže se má za to, že původně šlo o latinské úsloví Festina lente - Spěchej pomalu.

Dobové prameny uvádějí, že stavba měla čtyřiadvacet obytných místností, z nichž mnohé byly vyzdobené renesančními freskami. Ve třech místnostech vyššího podlaží se dodnes zachovaly jejich zbytky nejasného významu - podle některých autorů jde o postavy z mytologie, podle jiných mají také alchymistickou symboliku. Pochopitelně tu nesmělo chybět ani velké množství hospodářských objektů a četné sklepy.

Na Nový Hrádek Krčínov se majitel a jeho žena natrvalo nastěhovali pravděpodobně až roku 1590, kdy Krčín definitivně odešel z regentské funkce u Rožmberků. Od té doby především zveleboval svůj zdejší majetek a přikupoval okolní obce (celkem to bylo 11 osad), nevyhýbal se ale ani zakázkám pro jiné šlechtice.

Má se za to, že v Křepenicích Jakub Krčín sídlil do roku 1597, kdy ve věku devíti let zemřela jeho první dcera Mariana. Její hrob se nachází v dublovickém kostele. Poté se s celou svou rodinou přestěhoval do Obděnic, které koupil už o čtyři roky dřív.

Po Krčínově smrti roku 1604 tvrz vystřídala řadu majitelů. Později se přeměnila na sýpku a začala chátrat. Za minulého režimu v ní postupně sídlilo zemědělské družstvo, národní výbor a mládežnická organizace, od roku 1985 zůstala stavba opuštěná a hrozilo její definitivní zřícení. V 90. letech ji získal v restituci poslední majitel a jeho potomci tvrz nyní postupně dávají do pořádku. Objekt se opět stal mimořádně cennou historickou památkou a je příležitostně na požádání přístupný. Dlouhodobým záměrem majitelů je vybudovat tu muzeum Jakuba Krčína.

 

3. Záhada obděnické hrobky

Jakub Krčín strávil poslední léta svého života v Obděnicích, kde měl být také pohřben. Měl - ale jeho hrobka je prázdná. Dokonce se ani neví, kdy přesně zemřel.

Krčínova stopa v Obděnicích začíná rokem 1593, kdy od jakéhosi Oldřicha Smrčky koupil zdejší zámek, k němuž patřily i další nemovitosti v okolí včetně několika vesnic (část Obděnic včetně kostela, Radešice, Žemličkova Lhota). Není bez zajímavosti, že se tehdy v kraji pěstoval chmel, takže Krčín v Obděnicích získal chmelnice a pivovar, kterým pak věnoval velkou pozornost.

O dva roky později přikoupil jedenáct vesnic celých a části několika dalších. Na tyto majetky už se nevztahovala podmínka, že budou vráceny Rožmberkům, pokud Krčín nebude mít mužského dědice (jako tomu bylo v případě Sedlčan). Stal se tedy plnoprávným vládcem rodového panství.

Do Obděnic se Jakub Krčín definitivně přestěhoval z Křepenic roku 1597 po smrti své nejstarší dcery Mariany. Dál se věnoval zvelebování hospodářství a svým zálibám, mezi něž patřily především alchymie a literatura.

Obděnice představovaly poslední kapitolu Krčínova života - a on jako prozíravý hospodář vždy hledící dopředu na to samozřejmě pamatoval. V srpnu 1601 odkázal dědičnou část svého majetku manželce Kateřině a dcerám. V manželství s Kateřinou se jich narodilo sedm (dospělosti se dožilo pět), úsilí o zplození syna však vyznělo naprázdno, přestože do něj Krčín zapojil i alchymii.

Krátce po sepsání závěti zemřela i Kateřina. Má se za to, že je pohřbena v obděnickém kostele, hrob kupodivu nalezen nebyl. Tím ale záhady kolem Krčínova působení v Obděnicích teprve začínají.

Jakubu Krčínovi vždy velice záleželo na tom, aby po něm zůstala památka pro příští generace, a to nejen v podobě velkolepých rybníků. V duchu výroku Járy Cimrmana „Kdo jiný tě má pochválit, když to neuděláš sám“ sepsal i vlastní veršovaný životopis a postaral se o důstojný náhrobek. Dodnes je k vidění v obděnickém kostele Nanebevzetí Panny Marie a jsou na něm dva latinské nápisy, jejichž autorem je také on sám. Překlad prvního, který se vznáší nad Krčínovým erbem uprostřed, zní:

„Příteli, bratru svému nezáviď, odpočívá svoboden, bezpečen, již konečně věčnosti náležeje. Nepozbyl světla, ale bezpečnějšího a přejasného získal. Netrápí ho náruživost ani lakomství, ani péče o bohatství, ani strach před chudobou, aniž by jeho sluch týralo lání, ale všech přirozeností dobra ve svrchované radosti a pokoje došel a všeliké blaženosti požívá. Proto oplakávati šťastného by bylo závistí, a toho, jehož již není, pošetilostí.“

Druhý, který náhrobek obtáčí po obvodu, vzkazuje potomkům:

„Léta páně... zemřel statečný a urozený, rytíř Jakub Krčín z Jelčan a města Sedlčan, nového zámku Krčínského a hradu Obděnického pán. Duše jeho raduje se v nebi, tělo odpočívá ve svatém pokoji ke dni vzkříšení. Amen.“

Problém ovšem je, že tady žádné tělo neodpočívá - při průzkumu hrobky v rámci rekonstrukcí kostela roku 1944 se nenašlo. Což zřejmě nějak souvisí i se skutečnosti, že v nápisu chybí letopočet Krčínova úmrtí. Kameník zjevně pracoval pod dohledem ještě živého objednatele a místo vynechal s tím, že je dodělá, až Krčín zemře.

To, že se tak nestalo, je silný argument pro tvrzení, že Krčín do své hrobky v obděnickém kostele nikdy pohřben nebyl. Ale proč? A kde tedy odpočívá? A proč v Obděnicích nebyl nalezen ani náhrobek Kateřiny, přestože - ač o několik desítek let mladší - zemřela dřív než on? Zdá se, že poslední roky Krčínova života obestírá jakési velké tajemství.

První problém je, že vůbec neznáme přesné datum Krčínovy smrti. Víme jen, že 19. ledna 1604 sepsal definitivní závěť a že 15. února téhož roku o něm rožmberský kronikář a knihovník Václav Břežan (1580-1618) píše jako o zesnulém. U tak významné osobnosti je neznalost dne úmrtí přinejmenším podivná. Když k tomu ještě připočteme chybějící tělo i hrob manželky, pak milovníci tajemna a autoři spekulativní literatury mají o čem přemýšlet: vždyť Krčín byl také alchymista a hledal elixír života.

Myšlenky seriózních badatelů se samozřejmě ubírají mnohem prozaičtějšími cestami. Někteří věří, že určitou stopou by mohl být úlomek náhrobku nalezený 10. září 1954 v Prčici, na němž je vytesáno jméno „Krčín“. Úlomek má rozměry 36 x 50 x 12 centimetrů a ležel v suti pod podlahou prčického kostela. Jiní jsou ale skeptičtí; podle nich nedává smysl, aby si majitel panství nechal zbudovat ve svém sídle nákladnou hrobku a pak skončil v chudém hrobě jinde. Podle všeho kámen pochází z náhrobku některé z Krčínových dcer. To detailní výzkum úlomku také nakonec potvrdil: z dalších zlomků textu na mramoru se podařilo zjistit, že náhrobní kámen patřil Krčínově nejstarší dceři Kateřině, provdané za pána na tvrzi v Mitrovicích, která spadala pod prčickou farnost.

Možnost, že je v Prčici pohřben i Krčín, to sice nevylučuje, ale ani nepotvrzuje. A tak se badatelé rozdělili na dva tábory. Jedni tvrdí, že tam je, protože o něj před smrtí mohla pečovat právě jeho nejstarší dcera. Druzí to ale vyvracejí s poukazem na nákladnost prázdné hrobky v Obděnicích. Jisté je jen jedno: legendární regent, rybníkář, hospodář a alchymista zmizel beze stopy, jeho dílo ale žije dál.

 Jan A. Novák