Křížová cesta u Jesenice a poutnictví v 19. století

 

Poutě na svatá místa byly odpradávna jednou z forem křesťanské víry. V 19. století ale došlo k velkému omezení.  Daleké poutě byly mocnářstvím zakázány, každý měl za úkol starat se hlavně o sebe a o státní daně. Jedinou povolenou dalekou poutí byla cesta k Magna Mater Austriae do Mariazellu ve Štýrsku, neboť tato svatá Maria byla patronku habsburské rodiny.

Pro mnohé věřící ale byla pouť příliš vžitou tradicí, než aby se jí mohli vzdát. Samozřejmě se udržela tradice poutí do významnějších míst, ale poutníci za nimi nechodili z velké dálky, jak tomu bylo dříve. Rozšířila se tradice poutí malých, lokálních. Restrikce proti dalekým poutím byly zrušeny v roce 1840, ale k jejich masovější obnově už nikdy nedošlo. S postupem doby se začalo upouštět i od poutnictví v podobě pěších procesí – na poutní místa se začalo jezdit povozy. V dnešní době se ještě poutě na venkově slaví, ale již téměř nemají křesťanský přesah.

 

Jedním z  lokálních poutních míst byla i křížová cesta v Jesenici. Co o ní říká kronika z roku 1913?

 „Na pahorku Kalvárii severně od kostela, blíže cesty mezenské v létech 1836 a násl. zřídili zbožní osadníci celkem 17 kamenných křížů, kdež konávali pobožnost křížové cesty. Pobožnost tato zvláště ve svatém týdnu lákala sem mnoho poutníků z širého okolí, z okolních osad přicházely zástupy se svými zpěváky, takže v některých význačných nedělích bývalo několik pobožností po sobě při této křížové cestě konáno. Jesenice byla podobně rozhlášená jako Miličín, kdež také zbožní křesťané se k pobožnosti křížové cesty scházejí. Postupem času však tyto pobožnosti přišly v zapomenutí, pobožnost vykonává se před obrazy v kostele a jen zřídkakdy vyvádí zpěvák lidi ven na Kalvárii, obyčejně v letních měsících jednou za měsíc anebo v čas panujícího sucha, dešťů, ve žnech apod.

Postupem času kříže kamenné porostly mechem, hlavy své naklonily, jeden z nich byl splašenými koni vyvrácen a znovu zřízen. Jevila se tudíž potřeba, aby tato kamenná křížová cesta byla řádně opravena.

K opravě této dal podnět zbožný hospodář František Písařík z Radče č. 6, který na opravu věnoval 40 K, pak František Bursík z Mezna, který k tomu účelu dal 10 K, a sbírkou v kostele sešlo se úhrnem něco přes 61 K. Z tohoto obnosu byla nejnutnější oprava prozatím vykonána, kameny mechu zbaveny, kříže narovnány, před každým zřízen stupeň, do nejvyššího kříže zasazena kovová svítilna, kde letos na Velký pátek poprvé hořelo světlo. Další oprava, jako nátěr fermežový, zřízení dřevěných křížků, které by se daly zasaditi do kamenů, posvětily, atp. vykoná se později."

 

Nejdůkladnější oprava jesenické křížové cesty z roku 1836 byla provedena v roce 2004. Jednotlivá zobrazení ukřižování Ježíše přenesl Zdeněk Šťovíček na měděné plechy, které zasadil do kamenných křížů provedených kamenosochařem Josefem Skalickým. Staré kamenné kříže byly zakopány do země u prvního z nových křížů. Tato křížová cesta je také význačná tím, že není zcela běžná, má nezvyklý počet zastavení – namísto obvyklých čtrnácti sedmnáct. Výjevy zachycují nejen cestu Krista na Kalvárii a  ukřižování, ale i jeho zmrtvýchvstání.

Kateřina Wágnerová