
Kostel Narození Panny Marie v Jesenici byl původně gotickou stavbou, ke které byla v roce 1617 přistavěna věž. Ta jediná zůstala, když musel být kostel pro chatrný stav zbořen. V roce 1799 byl vystavěn kostel nový. Dřív než se podíváme na vnitřní vybavení kostela v Jesenici, povíme si něco o vnitřku našich venkovských kostelů.
Největší část kostelního prostoru tvoří tzv. chrámová loď. Je to prostor, který slouží ke shromažďování věřících a je přizpůsoben tak, aby věřící mohli sedět, klečet, stát a přicházet ke svatému přijímání. Od lodní části bývá odlišen prostor, kde slouží kněz a ministranti mši svatou. Tento prostor se nazývá presbytář (kněžiště), používá se i označení apsida. Presbytář bývá viditelně oddělen od hlavní lodě třeba tím, že je vyvýšen. V jeho středu je umístěn obětní stůl s ostatky patrona kostela nebo jiného světce. Bývá pokryt bílou plachtou. Kromě obětního stolu zde bývá ještě hlavní, případně postranní oltář. Na zvlášť význačném místě kostela je svatostánek, v jehož blízkosti svítí červené světlo. Baptisterium je prostor, kde kněz provádí křest. Bývá buď ve zvláštní kapli, nebo na jiném viditelném místě v kostele. Je zde křtitelnice s křestní vodou. Poblíž křtitelnice stojí většinou velká velikonoční svíce, tzv. paškál. Při Velikonocích se přesouvá blíže k oltáři a v tuto dobu se zapaluje. Místo v kostele, kde se připravují kněží a kam věřící přístup nemají, se nazývá sakristie. Dalšími místy, která je třeba zmínit, jsou zpovědnice, kůr s varhany a vstupní prostor u hlavních dveří s nádobou na svěcenou vodu, tzv. kropenkou. V inventářích kostelů se nacházejí věci potřebné k bohoslužbám: kalichy, svícny, monstrance, nádoby na mešní víno, zvonky a zvony, kadidelnice, kněžské oblečení a liturgické knihy.
Mezi nejstarší prameny, které vyprávějí o jesenickém kostele, patří především farní kronika, dále kroniky obce, historické práce bývalého kněze Antonína Lega či Soupis památek.
Loď počepického kostela je 10 metrů široká, je krytá rovným stropem a osvětlená dvěma okny z každé strany. Presbytář je překlenutý širokým valeným pásem.
Při stavbě nového kostela probíhala rozsáhlá veřejná sbírka, z které se v roce 1804 (pět let po výstavbě nového kostela) koupily varhany. Svatostánek skříňkovitého tvaru, určený pro uložení nádob s eucharistií, zhotovil pro jesenický kostel František Hatlák a nový dubový oltář Václav Šebor, řezbář ze Smilkova. V roce 1886 pak byla opravena křtitelnice na způsob oltáříku. V téže době jeseničtí přikoupili i postranní oltář, zasvěcený sv. Václavu a Panně Marii Lourdské.
V inventáři kostela jsou tři kalichy. Jeden, barokní, pochází z poloviny 18. století, je zlacený a stříbřený. Druhý, též barokní, zlacený, má vyobrazení Panny Marie, sv. Jana Nepomuckého a sv. Jeronýma. Třetí kalich pochází z roku 1803, je 30 cm vysoký, stříbrný, s pozlaceným rostlinným dekorem.
Kateřina Wágnerová