Zvony v kostele Sv. Jana Křtitele

 

V nábožensky založené společnosti neplnil zvon jen funkci hudebního nástroje, ale byl i předmětem liturgickým, jímž se stával svým vysvěcením. A díky tomu mu byly přisuzovány i nadpřirozené schopnosti. A právě úprava zvonů a nápisy na nich tento obraz spoluvytvářely. Bylo i období, kdy kvalita zvuku nebyla zrovna technicky dobře provedená, ale zato na výzdoba byla pestrá.

Nejstarší doklad nápisů na zvonech se vztahuje k písmu zvanému gotická majuskula v jazyce latinském. Následuje gotická minuskula, kde první doklady u nás jsou až z 14. století a počátku století patnáctého. A právě někdy v polovině 15. století došlo k přechodu z gotické minuskule tentokrát na (raně) novověkou majuskulu. Nutno podotknout, že nápis na zvonech kopíroval zvyklosti, a to buď jiných nápisů a nepřikláněl se tak svoji podobou k psanému textu na paleografické látky, nebo kopíroval gotickou texturu, což je písmo využívané k psaní kodexů.

Jiný stav je po husitských válkách, kdy dochází k úpadku na výzdobě zvonů a písmo se snaží navázat na dobu předešlou, ale stává se archaickým a jeho provedení nemá valnou úroveň.

S humanismem se k nám dostává i humanistické písmo – humanistická majuskule, jejíž první stopy vedou do Českých Budějovic a do Plzně. Oboje se váže k počátku 16. století.

 

Čeština se na zvonech poprvé objevuje za husitských válek. Dáno to bylo tím, že kláštery lehly popelem a domácí jazyk se prosadil zcela přirozeně jako jazyk lidový, který byl vlastní stoupencům husitského hnutí. Proto první projevy češtiny známe z 30. a 40. let 15. století buď přímo samostatně, nebo jako dvojjazyčné nápisy společně s latinou.

Shrneme-li to, v patnáctém století běží nápisy v latině společně s nápisy v češtině, začátkem šestnáctého století mírně převažuje latina, neboť pražští zvonaři se češtině brání, pak čeština převládne; ale jen do doby rekatolizace, kdy se ke stále trvající latině připojí, a časem i převládne, němčina. A to díky tomu, že se v Čechách usazují cizí, převážně němečtí, zvonaři, ale i tím, že sami zadavatelé si německý nápis přáli.

Obsahová stránka zvonů – nejstarší předhusitské zvony bývají stručné a plné náboženských formulí a avokací. Za husitství a po něm dochází k větší rozvolněnosti nápisů, ale náboženský text zůstává, latinské obraty a formule jsou buď překládány z latiny v duchu starších gotických vzorů, nebo se používají české kališnické fráze, které byly zvonařům doporučovány od teologicky vzdělanějších obyvatel. V 16. století text nabývá na délce a květnatosti obratů. A jak to bylo s datací a podpisem výrobce na zvonech? Buď byly, anebo nebyly. A pokud chronologický údaj je, v mnoha případech bylo prokázáno, že zvonař jej napsal špatně.

Pompézní baroko mění i vzhledovou podobu zvonů. Vyskytují se ornamentální nápisy, figurální basreliéfy a nápisové desky se jmény donátorů. Podobně tomu je i se jménem zvonaře a datací. Gotika byla na tyto údaje skoupá, zatímco v této pozdější době se vyskytovaly.

Výtvarné řešení musí respektovat zákonitosti konstrukce zvonového žebra a nepřiměřené provedení výzdoby může ovlivňovat kvalitu zvuku. Mnohdy díky nátlaku donátora udělal zvonař nelehký kompromis. Výtvarné řešení je zároveň vyjádření zvonařových uměleckých schopností. Díky tomu v minulosti spolupracovali na výzdobě zvonu řezbáři, kteří dokázali vyřezat do dřevěné desky reliéf přímo v negativu.

Společně s podpisem, pokud jej tedy zvonař na zvon umístil, dávali na zvon i tzv. plakety – např. madonu s Ježíškem, sv. Václava. Plaketa bývala pro zvonaře jedinečná a mohla tak nahrazovat jeho podpis. Kromě posvátných reliéfů můžeme na zvonech najít přímo znaky zvonařů oproštěné od náboženského podtextu.

 

Podíváme-li se do počepického kostela, v soupise památek zde byly zachyceny dva zvony.

První byl 1,04 m široký a 0,80 m vysoký a jmenoval se Zachariáš. První světovou válku přečkal, protože díky svému stáří byl považován za zvon památný. I za druhé světové války se žádalo o jeho zachování.

Samozřejmě mu nechyběl ani nápis, který byl psán v němčině. Při dolejším okraji byl okruh z gotických lilií a nápis v němčině, že zvon je z roku 1555, a jméno litce – Thommas Iarosch Romyscher Maystet, jednalo se tedy o zvonaře Tomáše Jaroše.

Uprostřed na plášti byl krucifix s volně připevněným litým korpusem. Dále zde byl vyobrazen sv. Václav a sv. Zikmund. Kolem hořejška byl věnec s medailony, kde byly střídavě poprsí muže a poprsí dámy.

Druhý zvon byl menší. Široký byl 0,93 m a vysoký 0,6 m. Byl opět zdoben květinami, sv. Pavlem a latinským nápisem IN HONOREM DEI AC SANCTI IOANNIS ET PAULI CAMPANA HAEC OBLATA FUNDITUR. Nechyběl znak Lobkoviců a podpis Ferdinanda z Lobkovic, zřejmě donátora tohoto zvonu. Letopočet uvádí datum 1761 a podle opět latinského nápisu zvon zhotovil měšťan Starého Města pražského Jan Kristián Schunke. 

Farní kronika popisuje ještě jeden zvon, třetí z větších, který nesl letopočet a nápis Magister Bartholomeus me fecit.

Po první světové válce zůstal jen zvon Zachariáš a hned v roce 1922 se uskutečnila sbírka na nové zvony. Pořídil se Jan Křtitel a Maria, oba byly vysvěceny roku 1923.

Kateřina Wágnerová