Židovství

 

Kosova Hora byla v minulosti významným židovským městem. Jelikož dnešní mladá generace mnohdy netuší v jakých podmínkách, za jakých situací či okolností život židovského obyvatelstva během druhé světové války probíhal, rozhodla jsem se tomuto tématu věnovat se žáky 7. třídy při hodinách společenské výchovy a dějepisu.

 

Co víme o Židech a židovství?

Téma židovství jsme otevřeli při hodině společenské výchovy metodou volné psaní. Myšlenky,výrazy nebo jen slova, která děti napadnou, když se řekne židovství měli zaznamenat na papír. Společně jsme poté vytřídili nejdůležitější pojmy a myšlenky. V další práci na tématu jsme se k nim pak neustále vraceli a upřesňovali je.  

 

Další rozšiřující informace  žáci vyhledávali dvěma způsoby 1) na internetu 2) z upraveného textu seminární práce o Židech v Kosově Hoře a na Sedlčansku.

 

Židé v Kosově Hoře a na Sedlčansku
 

V roce 70 našeho letopočtu, téměř před dvěma tisíci lety, potlačili Římané povstání Židů v Jeruzalémě. Tehdy se datuje počátek „rozprášení“ židovského národa po celém tehdy známém světě.
 V desátém století se objevují první židovské rodiny v Praze. Tehdy ještě mohli žít svobodně jako ostatní příslušníci Českého království. To ale nemělo trvat dlouho. Útrapy a pogromy nastaly po prvních křižáckých výpravách. Od té doby dopadaly na židovské obyvatelstvo rány osudu téměř nepřetržitě dokonce 18. století. Teprve císař Josef II. a jeho toleranční patent z roku 1781 přinesl úlevu – umožnil židům svobodně se ženit, mít děti, podnikat a studovat.

V 15. století přicházejí první židovské rodiny i do Kosovy Hory. Stejně jako ostatní židé nesmí vlastnit půdu, nesmí provozovat řemesla, musí nosit předepsané odlišné oblečení, musí žít v ghettech – osadách oddělených bariérami od ostatních obyvatel města. Familiantský  zákon  jim dokonce předepisuje, že z každé rodiny se smí oženit jen jeden syn.
Ghetto v Kosově Hoře  leželo v severozápadní části městečka. Mělo školu, hřbitov, synagogu, špitál, lázeň a 21 židovských domů. Židé tu tvořili v roce 1780 36% obyvatel, což  bylo nejpočetnější zastoupení ze všech měst v Čechách.
Prohlédneme/li si staré náhrobky na zdejším hřbitově, překvapí nás německá příjmení židovských rodin. Proč německá?  Kromě všemožných jiných útlaků byli židé v 19. Století nuceni pod nátlakem rakousko-uherské vlády přijímat německý jazyk, německou kulturu a německá příjmení.

Téměř stopadesátileté období klidného soužití českých a židovských obyvatel Kosovy Hory ukončila Druhá světová válka. Na židovský národ dopadly nejtěžší rány. Hitler zahájil svůj nejzrůdnější plán, vyhlazení židů - holocaust. Nejprve v  roce 1939 musely být všechny židovské závody a obchody označeny nápisem „Židovský podnik, židé  nesměli navštěvovat veřejné místnosti, pro nákupy jim byly vyhrazeny jen určité hodiny. V roce 1941 přibyla další opatření, zákaz používání autobusů, vlaků, knihoven, zavírání židovských synagog. V roce 1942 pak přišlo nařízení poslední – odsun do koncentračních táborů. V celém sedlčanském okrese připravili nacisté o život 381 Židů. Ze Sedlčan a Kosovy Hory bylo do koncentráků odvezeno 45 lidí. Přežily jen dva.

Obyvatelé židovského původu mají v naší zemi dnes stejná práva jako jiní občané. Jako památky na život jejich předků tu zůstaly v obcích a krajině židovské hřbitovy a synagogy. Obě jsou dochované i v  Kosově Hoře. Dá se dokonce ještě rozpoznat, kde tu kdysi stávalo židovské ghetto. Vzácná barokní synagoga z roku 1740 byla po Druhé světové válce ve špatném stavu. Řadu let dokonce sloužila jako sklad hnojiva, a tak se zdálo, že její demolici nic nezabrání. Manželům Ehlovým a občanskému sdružení se podařilo památku zachránit a v roce 2011 dokončit její rekonstrukci.

 

 

Další informace získaly děti během vycházky za židovskou minulostí. Navštívili jsme starý židovský hřbitov, poté přešli na tehdejší židovské náměstí, kde jsme si prohlédli synagogu, dům rabína, budovy židovských obchodníků. Všímali jsme si hebrejských nápisů, židovských symbolů, polohy bývalého ghetta, rozčlenění židovského hřbitova...

 

 

Následovala dvouhodinovka s panem profesorem Ivanem Bauerem, učitelem dějepisu z Kutné hory, který nám velice zajímavým způsobem přiblížil dobu a atmosféru 2. světové války, která měla pro lidi židovského původu katastrofální následky. 

 

 

 

Na závěr žáky čekala testová úloha na portálu Místo pro život: „Židovský příběh o tom, jak Ajzik z Krakova našel poklad“. (odkaz na úlohu www.mistoprozivot.cz/index.php?id=4088 )

 

Židovský příběh o tom, jak Ajzik z Krakova našel poklad

Zbožný žid Ajzik ani po létech těžké nouze neztratil důvěru ve svého Boha. Třikrát po sobě k němu Pán přistoupil ve snu a vyzval ho:„ Běž Ajziku do Prahy. Tam pod mostem, který vede ke hradu, hledej poklad.“  Žid uposlechl a vydal se na pouť. Most našel, ale kde najít poklad? Bezradně bloumá pod mostem i na něm, až ho nakonec zastaví stráž. „Hledáte něco, člověče? Mohu Vám být nějak nápomocný?“ Antik vypoví vlídnému muži, co ho sem z daleké ciziny přivádí.“ Chudáku, lituje ho strážný, to jste se sem trmácel z takové dálky jen kvůli snu? Kdo by tomu věřil! To bych já musil podle příkazu ze snu putovat až do Krakova a tam ve světnici nějakého žida Ajzika pod pecí hledat poklad!“Ajzik se uklonil a rovnou domů. Pod pecí vykopal poklad a svému Bohu postavil modlitebnu.

Rabi s oblibou vyprávěl svým žákům tuto historku o Ajziku z Krakova a nikdy neopomněl dodat: „ Pamatujte, existuje něco, co člověk nemůže najít nikde jinde ve světě nežli tam, kde právě je, u sebe.“

 

Celé téma jsme zakončili  porovnáním toho, co žáci věděli a zapsali v úvodní části tématu (co zapsali volným psaním) a co nového, důležitého a zajímavého získali různými způsoby práce s tématem.