
Snad všechny děti na světě milují domácí zvířata a to i ta na obrázcích v knížkách, natož živá. Rozhodla jsem se otevřít učební téma Domácí a hospodářská zvířata se svou první třídou na farmě na okraji naší vesnice.
Mým záměrem bylo umožnit dětem získat informace v terénu, zpracovat je do obrazové "myšlenkové mapy" a na základě tohoto schématu dokázat o domácích zvířatech souvisle krátce pohovořit.
Soňa Nováčková, pedagožka 1. stupně
Na výpravu za zvířátky jsme se vybavili fotoaparáty ze školy i fotografickými přístroji vlastními. Každá dvojice měla jeden přístroj. Chtěla jsem, aby děti „necvakaly“ spoušť bez rozmyslu, aby se nejprve pozorně dívaly a své záběry více promýšlely. Z tohoto důvodu jsem omezila počet fotografií: pro téma zvířata na farmě 10 foto, pro téma zemědělské stroje 5 foto. S farmářem jsem byla dohodnutá, že nejprve necháme dětem možnost volně si hospodářství projít, dívat se a fotografovat, pak teprve, až ukojí touhu prohlížet si zvířata a stroje, bude větší klid a zájem si o farmě povídat.
Děti dostaly několik základních instrukcí, jak aparáty ovládat a pustily se do prohlídky.
Na rozhovor s farmářem byly děti zklidněné a předchozí prohlídkou dobře připravené. Něco znaly ze svých domovů, něco bylo nové. Překvapením a možná i rozčarováním pro ně bylo, že povolání farmáře zdaleka není jen péčí o zvířata a prací na poli, ale že hodně času zabere starost o to, aby se prodalo, co se na farmě urodí, vedení účetnictví, papírování.
Co děti zajímalo?
Co všechno sekáte? Kam dáváte seno, když posekáte a přijde zima? Proč dáváte balíky do toho bílého obalu? Co pěstujete za rostlina a jak dlouho to trvá vypěstovat? Proč máte krávy? Jak dlouho trvá než zasejete celé pole? Může mít kráva najednou tři telata? Kolik se dožije kráva let ? Kolik toho kráva za den sní?
Prohlídku na farmě jsme zakončili u strojů. To bylo naše druhé fotografické téma. Měli jsme štěstí, že právě probíhala běžná údržba strojů, která se dělá každý rok před letními pracemi na poli. Děti se tak dozvěděly i něco o technických součástkách a fungování strojů a to z úst nejpovolanějších, od opraváře zemědělských strojů.
Z exkurze jsme si přinesli množství informací, které bylo třeba utřídit. Rozhodla jsem se vyzkoušet metodu myšlenkové (pojmové) mapy. Děti s touto formou práce zkušenost neměly, proto jsme naší první mapu dělali společně. Na tabuli jsem napsala slovo farma a kolem čtyři slova: zvířata, stroje, rostliny, výrobky. Děti se rozpomínaly, co se na farmě dozvěděly, promýšlely, do které skupiny informace patří a zapisovaly informace k patříčnmu slovu na tabuli.
Ve výtvarné výchově pak děti vytvořily mapu obrázkovou. Farmu a obrázky jsme nalepili na velký arch papíru a vyvěsili na nástěnku.
Děti se rozdělily do skupin a dostaly úkol, připravit si krátké povídání o životě na farmě. Jako oporu při výkladu mohly použít obrázkovou mapu. Na přípravu dostaly 20 minut.
Druhým úkolem bylo sledovat pozorně výklad spolužáků a najít v prezentaci něco, co stojí za dobré ohodnocení. Modelovala jsem jim, na co se zaměřím já: jestli žáci mluví srozumitelně a nahlas, jestli ve výkladu nejsou chyby, zda podává informace jen jeden žák nebo se ve skupině děti střídají, jestli mě něčím skupina překvapila, co jsem nečekala...
Jedna skupina si připravila dokonce body na kartičkách a výkony splužáků bodovala.. Všeobecně ale dětem tato aktivita dělala větší potíže, nežli jsem čekala.
Závěr výuky o domácích zvířatech tvořil dobrovolný úkol : otevřít si portál Místo pro život (UBU), najít téma domácí zvířata, "listovat", procházet příspěvky, podle vlastního výběru řešit úlohy umístěné na stromě a zapsat, které zaujaly a líbily se, co nového o životě domácích zvířat přinášejí.
Ukázky zápisů: