Vrcholný středověk (13.-14. stol.)

Ivan Bauer

Naše země je ve srovnání s těmi evropskými nevelká, ale ne vždy tomu tak v minulosti bylo. Zhruba před sedmi stoletími byl český stát velmocí a český král mocným vládcem. Jsme ve středověku, v době, kdy řinčí zbroj, planou kovářské pece, staví se katedrály, budují hrady, zakládají města a v nich tržiště pro zboží všeho druhu.

Kdo se narodil ve šlechtické rodině, toho čeká život v hojnosti na panských sídlech, tvrzích, hradech a měšťanských domech. Pokud ovšem není zrovna vojna. To se pak musí do zbraně…a za krále bojovat a třeba i padnout.

Kdo se narodil jen jako sedlák, chalupník nebo bezzemek, toho čeká nelehká práce na poli nebo ve službě. Práce od slunka do slunka. A když zemí projde vojna a úrodu poberou vojáci, nebo ji umoří sucho či pomlátí kroupy, nastane soužení a přijdou starosti a hlad.

Nejen chlebem živ je člověk, praví jedno české přísloví. Člověku je třeba také víry. Na středověkém nebi už nesídlí dávní slovanští bohové, středověcí lidé přijali křesťanskou zvěst o životě Ježíše Krista a víru v jednoho Boha.

Vzdělaní se šíří v klášterech, mezi nejvzdělanější muže patří mniši. Ženy jsou a ještě dlouho budou ze společenského života a vzdělávání vyloučeny.