Lucemburkové na českém trůnu

Ivan Bauer

 

Kdo se stane novým králem stříbrné velmoci? Volba padla na Jana Lucemburského. Jan se oženil se sestrou Václava III., Eliškou Přemyslovnou, a usedl na český trůn. Čechy ale nebyly jeho domovem, byly mu malé. Mnoho z nich bral a málo dával. Čechy potřebovaly trpělivou práci a tu jim Jan dát neuměl, a možná dát ani nechtěl.

Naší zemi ji dal až druhý Lucemburk, Karel. Král a císař v jedné osobě, Karel VI. Měl hluboké hnědé oči, které jako by viděly do budoucnosti, měl plány i vůli, pokoru i ctižádost.

Karel stavěl, bořil, navrhoval, plánoval. Rozšířil Prahu o Nové město pražské a učinil z ní evropské středověké velkoměsto.

Karel založil univerzitu, která přilákala do Prahy evropské učence i studenty.

Karel spojil oba břehy Vltavy novým kamenným mostem na šestnácti pilířích.

Karel zakládal kláštery, budoval hrady. Dal vyrobit překrásnou svatováclavskou korunu, sestavil korunovační řád. A při tom všem nezapomínal být laskavým manželem, milujícím otcem, věrným přítelem. Při tom všem četl a bavil se, studoval a psal, vinařil a tančil.

No, nebylo toho málo. Český stát prožíval za Karla dlouhou dobu míru a pokoje. A když se jednoho listopadového večera roku 1378 rozezněly všechny pražské zvony a lidé plakali, bylo to proto, že se země loučila se svým nejlepším králem.