Husité

Ivan Bauer

Zdálo se, že Husova smrt bude dostatečnou výstrahou. Zdálo se, že po jeho umlčení nastane klid. Jenže Janova slova zůstala hluboko v paměti lidí. A když slova k nápravě nestačila, sáhlo se po zbraních.

V Čechách k pravdě přibyl meč, který měl vybojovat právo na vlastní víru. Na jihu Čech ve městě Táboře se zrodilo husitství. Do jeho čela se postavil vojevůdce Jan Žižka z Trocnova.

Patnáct let každý věděl, kde jsou Čechy. Patnáct let Čechy vzdorovaly Evropě. Patnáct let zaháněli sedláci na útěk křižácká vojska, vycvičené rytířské profesionály. Pod korouhví s kalichem, symbolem nové víry, bojovali husité proti přesile. Úspěšně. Co bitva, to vítězství. Sudoměř, Ústí, Domažlice. Husité měli vynikající velitele, skvělou taktiku i řád a kázeň. Dokázali svým nepřátelům vnutit takový způsob boje, který rytířům bral jejich výhody. Považovali se za boží bojovníky, za ochránce pravé víry. S tímto přesvědčením se dobře bojuje. Jejich zbraně nemilosrdně kosily ty, kteří víru chápali jinak.

Jenže i vítězné boje vyčerpají. Přišly rozpory. Jednota dostala trhliny. Kalich zakolísal. Pravda jedněch narážela na pravdu druhých. Kam se poděl Bůh a jeho přikázání „nezabiješ“? Kde byl Kristus se svou výzvou: milujte své nepřátele? Může se pravda šířit silou? Můžeme lepší a spravedlivější svět vystavět na hrobech našich nepřátel? Je i tohle boží plán? Může vznešená myšlenka omluvit násilí? Co by tomu řekl Mistr Jan?

Rozpory mezi dvěma husitskými tábory došly tak daleko, že se v zemi rozhořela válka. Válka husitů proti husitům. U Lipan proti sobě stanula dvě husitská vojska. Tvrdší větev božích bojovníků byla poražena, polní roty zničeny.