Sametová revoluce

Eva Zirhutová

Je 17. listopad roku 1989. Už čtyřicet let je v čele státu komunistická strana – strana, která beze studu bere lidem domovy, trestá, zavírá a dokonce i popravuje za jiné nežli komunistické názory a myšlenky.

Je 17. listopad, svátek studentů, a ti se vydávají na průvod ulicemi Prahy. Napětí je cítit na každém rohu. Průvod se blíží k Národní třídě. Do cesty se mu staví ozbrojená hradba policistů. Na jedné straně studenti se svíčkami a  květinami, na druhé straně policie s obušky. Místa, kde policisté studenty zbili, žalují hořícími svíčkami.

Je 21. listopad. Ke studentům se přidávají herci a další Pražané. Václavské náměstí se začíná plnit. 150 000 lidí zpívá českou hymnu, zvoní klíči a vyzývá vládu: Odejděte! Náměstí hlídá ozbrojená policie a na obvodu Prahy jsou připravené vojenské obrněné vozy.

Je 25. listopad. K Pražanům se přidávají lidé z celé země. Nápisy a hesla jsou plné naděje ukončit strastiplné období vlády jedné strany. Ukončit ho tak, aby netekla krev: Máme holé ruce. Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Poslední zvonění. Letenská pláň se začíná plnit. 800 tisíc lidí zpívá chorál Svatý Václave a písničky o vytoužené svobodě. Na tribunu vystupuje Václav Havel, člověk, který dvacet let bojoval proti komunismu perem a slovem, muž, se kterým si lidé spojují největší naději na nový demokratický stát.

Je 29. prosinec. Novým prezidentem se stává Václav Havel. Komunistický režim padl bez jediného výstřelu, bez jediného zmařeného lidského života. Sametově.