Bříza

V Národní galerii je obraz s názvem Chudý kraj a na tom obraze břízy. Bříza a země chudá, kamenitá, neúrodná patří k sobě. Nejen malíři ji umísťují na své obrazy, i básníci jí propůjčují nejedno pěkné jméno: bílá panenka, něžná krasavice nebo spanilá nevěsta.
Krása bříz je v jejich jarní zeleni, podzimní žluti i sněhově bílé kůře.
Bříza roste rychle, rychleji než většina stromů a stejně rychle i stárne. Často již po osmdesáti letech začíná chřadnout a zřídkakdy se dožije sto padesáti let. Ze všech našich stromů má nejtenčí větve. Jsou jako vlasy splývající z koruny k zemi, ohebné a měkké, právě tak dobré na košťata. Dřevo její je ale pevné, tvrdé a houževnaté.
Lesníci ji označují za plevelný strom. Na vykácené pasece je to ona, která se bez pomoci lidí první uchytí ve vyprahlé zemi, aby udělala stín pro stínomilnější a náročnější dřeviny. 
Slunečný strom, bříza bílá, krása chudého kraje!