Profese

V rámci učiva prvouky pro 1. a 2. ročník jsou i práce dospělých, profese a povolání. Proto jsem se na toto téma zaměřil v projektu WOSA. S dětmi  jsme na něm začali pracovat již koncem první třídy a pokračovali jsme i ve druhé. Nejprve jsme se zaměřili na profese rodičů a prarodičů dětí, později se naší "obětí" stal náš pan školník. 

Nejdříve měly děti za úkol popovídat si doma s rodiči nebo prarodiči o jejich profesích a povoláních. Jednak zjistit co nejvíce informací a pak si vybrat jednoho z rodičů či prarodičů a přinést nějakou věc, která jejich profesi charakterizuje. 

Ve škole jsme si z donesených věcí udělali výstavku. Důležité bylo, aby děti neprozrazovaly, co věci znamenají a co tedy jejich rodiče či prarodiče dělají.

To bylo následným úkolem. Děti si své předměty daly na lavice a ostatní hádaly, co asi jejich maminka, tatínek, děda nebo babička dělají, jaká je jejich profese. Některé "hádanky" byly lehké a děti hned poznaly, o jaké povolání jde. V některých případech byly předměty tak neobvyklé, že povolání nepoznaly ani děti, ani já. Například v případě jednoho dědečka, který se podílel na výrobě součástek do letadel.  

Povolání rodičů či prarodičů byla tato: učitelka, účetní, montér hausbótů, montér plastových oken, čalouník, truhlář, hajný, geodetka, sekretářka a elektrikář. Na následujících fotografiích si můžete sami vyzkoušet, zda poznáte, který předmět patří k uvedených povoláním.

 

V další části měly děti za úkol vypracovat myšlenkovou mapu na téma PROFESE, přičemž se zaměřily pouze na profese svých rodičů nebo prarodičů. Pracovali jsme společně na tabuli, slova jsem zapisoval já. Dětem se celkem lehko vybavovaly profese, o kterých už předtím slyšely a tak jsme myšlenkovou mapu snadno vytvořili. 

Následoval úkol, aby si děti podobnou mapu vytvořily samy a to s důrazem na krasopis psaných slov. Většina dětí s tím neměla větší problémy a ty, co některé profese trochu zapomněly, měly možnost zeptat se spolužáků. Závěrem jsem úkol ještě trochu ztížil, když jsem vyzval děti, aby k jednotlivým profesím psaly, co všechno ke své práci potřebují. Jak se to dětem povedlo, můžete posoudit na následujících fotografiích.

 

Na povídání s naším panem školníkem se děti velmi těšily. Požádal jsem pana školníka, zda by přišel do naší třídy na besedu. Děti ho zavalily spoustou otázek, že někdy ani nestačil odpovídat. Chtěly se toho dozvědět opravdu hodně. Otázky byly samozřejmě různé - vážné i trochu legrační, smysluplné více i méně. Tak, jak to u malých děti bývá. Níže si můžete přečíst, co děti nejvíce zajímalo.

1. Jak se jmenujete?     2. Čím jste se vyučil?     3. Kde bydlíte?     4. Co všechno děláte jako školník?     5. Pomáhá vám tady někdo?     6. Kde máte svoji místnost?     7. Co všechno v ní máte?     8. Co byste dělal při požáru?     9. Jak dlouho již pracujete ve škole?

Fotky z besedy si můžete prohlédnout zde:

 

 

Na tuto chvíli se děti také moc těšily. Podívaly se totiž "do království" pana školníka, totiž do jeho pracovní místnosti. Zde bylo tolik věcí! Děti nevěděly, kam se dříve kouknout. A opět pana školníka zasypaly palbou otázek. K čemu slouží tohle.... A na co máte támhleto...atd., atd. Pan školník opět nestačil odpovídat. Ve vymýšlení otázek byly děti fakt dobré!

Mým zájmem však také bylo, aby si děti všimly, že na zdi visí mnoho klíčů. Klíče se totiž staly hlavním předmětem v dalších úkolech. 

Fotografie u pana školníka:

 

 

Chtěl jsem dětem dopřát, aby si prohlédly nějaké neobvyklé místo ve škole, kam se jen tak nedostanou. Tím místem se stala kotelna. Pan školník ji dětem rád ukázal a opět k tomu odpovídal na všemožné otázky dětí. Myslím, že z kotelny měly děti největší zážitky.

 

 

Byl jsem moc rád, když se Eva Zirhutová nabídla s výukou českého jazyka a čtení na téma Školník. Děti měly možnost využít všeho, s čím se v projektu zatím setkaly. Eva měla hodiny perfektně připravené, já jsem jí samozřejmě pomáhal  a asistoval. 

Výuka byla rozdělena na několik částí a tam, kde to šlo a bylo to žádoucí, tak jsme spolu s Evou dětem předvedli, co se po nich chce. Velmi důležité bylo, aby děti nevykřikovaly a aby dodržely pauzu na přemýšlení. Po určitém čase byl někdo vyvolán, případně si svoje odpovědi děti sdílely ve dvojicích.

1. Asociace na slovo -  co se ti vybaví, když se řekne...(např. učitel, prázdniny atd.)

2. Asociace na fotografie s panem školníkem - co se ti vybaví u jednotlivých fotografií

3. Školník - klíčová slova - zapisování klíčových slov na tabuli, která předtím zazněla (podstatná jména a slovesa). Děti pak na slova vymýšlejí věty. 

4. Pomíchané věty - každý žák dostal na lavici přehnutý papír A4 s fotografií ze setkání s panem školníkem a sadu rozstříhaných vět, z nichž některé byly o povolání školníka a některé o povolání učitele. Úkolem dětí bylo roztřídit věty na dvě hromádky - ty, které se hodí k panu školníkovi, pokládají na arch papíru. Následovala kontrola vět ve dvojicích. Nakonec si děti vybraly tři věty a ty nechaly na archu papíru. Ostatní odevzdaly.

5. Proč? - zdůvodňování, proč si děti nechaly zrovna ty tři věty. Nejdříve děti pracovaly ve dvojicích, kdo pak chtěl, mohl zdůvodnit svůj výběr před celou třídou.

6. Vennův diagram - práce na koberci. Na papíru je nakreslen Vennův diagram nadepsaný dvěma výrazy- školník a učitel. Do výseče kruhu školník položila Eva několik vět z nabídky, se kterou děti pracovaly předtím v lavici. Poté děti vymýšlely věty, které se hodí k profesi učitel. Eva je zapisovala na proužky papíru a položila na výseč kruhu učitel. Děti měly za úkol vyhledat věty, které se hodily k oběma profesím. Ty se pak přesunuly do středu diagramu. 

7. Popis klíčů - šlo o velmi jednoduchý popis klíčů, kdy děti nejprve potichu, pak nahlas (kdo chtěl) velmi jednoduše, pouze slovy říkaly, jaké vidí klíče. Např. malý, velký, plochý, kulatý, s kroužkem, stříbrný, zlatý, zoubkovaný atd. 

8. Popis klíčů za zády - byla to obtížnější varianta předchozího úkolu. Nejprve vše demonstrovala Eva, poté již děti pracovaly ve dvojicích, aby měly kontrolu správného popisu. Přestože je to velmi obtížné, musím říct, že to dětem šlo docela dobře a moc je to bavilo. 

 

 

Tento úkol vyplynul z části hodiny, kdy si děti měly vybrat tři věty o panu školníkovi a ty položit na arch papíru. Doma měly tyto věty krásně přepsat a kdo chtěl, mohl si přidat i další věty. Jak je vidět z fotografií, děti si daly opravdu záležet. 

Když byly děti u pana školníka v jeho místnosti, obdivovaly tam nástěnku se spoustou klíčů. Rozhodli jsme se, že si takovou "sbírku" uděláme také.

Děti zavzpomínaly na klíče, které jim přinesla ukázat Eva, nějaké jsem přinesl já a nějaké jsem jim ukázal na internetu. Viděly, že existuje opravdu velké množství různých druhů klíčů a jejich úkolem bylo nějaký ten klíč si vybrat a vymodelovat z modelíny.

Někdo se činil a stihl udělat více jednodušších klíčů, někdo se spíše věnoval propracovanosti a detailům. Všichni však pracovali se zaujetím a nadšením. 

Posoudit výsledky práce dětí můžete na následujících fotografiích.

 

 

V této poslední části projektu jsem se ještě více zaměřil na rozvoj komunikačních dovedností dětí. Cílů bylo několik:

1. Naučit  se a vyjmenovat profese rodičů a prarodičů svých spolužáků.

2. Něco málo o těch profesích vědět.

3. Vyprávět o panu školníkovi podle otázek, které mu samy položily.

Abych zvýšil motivaci dětí, dohodli jsme se, že 1. a 3. úkol bude oznámkovaný podle stupnice, kterou si samy děti vytvořily - kolik profesí a kolik odpovědí o panu školníkovi musí umět na jedničku, kolik na dvojku atd. (viz fotografie).

Nejprve jsem dětem rozdal myšlenkové mapy, které vytvořily na začátku projektu, abychom si všechny profese připomněli a děti si je mohly zapamatovat. Kdo chtěl, mohl se dívat i na projekci z dataprojektoru. Protože jsme seznam profesí pořád dokola opakovali, nebyl vůbec problém se je naučit zpaměti a pak následně před třídou vyjmenovat. Všechny děti, které se "nechaly vyzkoušet", to zvládly na výbornou. 

Potom jsme si o těch profesích povídali podrobněji - proč se tak nazývají, co všechno dělají a kde, co potřebují atd. Cílem bylo, aby co nejvíce informací o profesích řekly samy děti, což se jim s mou pomocí dařilo. V závěru se našli odvážlivci, kteří celkem pěkně a plynule povídali o profesi, kterou si sami vybrali.

V další části jsem dětem z dataprojektoru pustil otázky a odpovědi pana školníka, které děti postupně četly. Krásně si tím procvičily čtení a zárověň se snažily si odpovědi zapamatovat. Ve dvojicích se pak navzájem zkoušely. Nakonec kdo chtěl, mohl být "zkoušen" před celou třídou v souvislém vyprávění o panu školníkovi. Všem dětem, které měly odvahu takto vystoupit, se vyprávění povedlo opět na výbornou. 

 

 

Cíle celého projektu o profesích byly:

1. Představit profese rodičů a prarodičů.

2. Umět je vyjmenovat. 

3. Dokázat o nich vyprávět.

4. Seznámit děti s prací našeho pana školníka.

5. Povídat o panu školníkovi.

Také jinak řečeno - rozvíjet u dětí komunikační a čtenářské dovednosti; vzájemnou spolupráci, toleranci a ohleduplnost; motorické i smyslové dovednosti; představivost a fantazii.

Chtěl jsem, aby si děti také uvědomily, že každý z nás má v životě své místo, každý má jinou profesi a dělá jinou práci, umí něco jiného a proto jsme všichni stejně důležití.

Jsem přesvědčen, že moji žáci si cenu každého z nás uvědomují. Jistě  i proto, že s námi do třídy na některé vyučovací hodiny dochází pravidelně již druhým rokem žák ze speciální třídy Pepa, kterému jsou oporou, pomáhají mu  a stal se jejich kamarádem. Některých popsaných aktivit se s námi Pepa také zúčastnil a i on byl nadšený a spokojený.

A na úplný závěr společná fotka všech dětí: