Soužití

Každé soužití lidí vyžaduje sebeovládání, shovívavost a soucit. Jeden člověk se od druhého tak velice liší vlohami, zvyky a výchovou, že naše způsoby nazírání na věci jsou  rozmanité. Naše chápání pravdy a názory na životní styl nejsou ve všech ohledech totožné. Neexistují dva lidé, jejichž zkušenosti by byly do všech podrobností shodné. Lidská přirozenost je křehká. Člověk mnohé věci nezná a snadno podléhá mylným představám. Proto by měl každý posuzovat druhého opatrně. Netušíme, jaký vliv mají naše skutky na druhé. To, co děláme nebo říkáme, se nám může zdát nezávažné. Kdyby se nám však mohly otevřít oči, viděli bychom, že to hrálo nejdůležitější roli na cestě k dobru nebo ke zlu.

Od tohoto školního roku druhý a čtvrtý ročník nově vytvořil jednu třídu, jedním z prvních témat, kterým jsme se zabývali, bylo soužití: mezi přáteli, ve třídě, v rodině, v obci, mezi lidmi vůbec.

Brainstorming - je skupinová metoda zaměřená na generování co nejvíce nápadů na dané téma. Žáci ve skupině vymyslí více, než jednotlivec. Slova, hesla či věty žáci zapisovali na tabuli.

Žáci pracovali ve skupinách s těmito větami:

Člověk není téměř nikdy sám.

Hned od narození k někomu patříme.

K nejdůležitějším lidem v našem životě patří rodiče.

Ve skupinách žáci zapisovali slova či věty, které jim připomínaly nějaký vztah k danému výroku (k větě).  Žáci živě diskutovali o tom, proč je jejich rodina pro ně důležitá a co všechno pro ně znamená.

Vyberte si, čím vším jste a vysvětlete proč.

Každý si zakroužkoval správná slova – vysvětlují svůj příbuzenský vztah. Ve dvojicích si vyberou jeden vztah a pojmenují jej. Např. Jsem vnučka babičky a dědečka Novákových.

Dalším úkolem bylo vytvořit dvojice vlastností – kladných a záporných

Utvoř dvojice vlastností:

 KLADNÉ                                  ZÁPORNÉ

slušný                                             bojácný

pravdomluvný                                ulhaný

odvážný                                          neslušný

ochotný                                                 zlý

hodný                                                   sobecký

Přečti si následující krátké příběhy a rozhodni:

* Maminka dala Jirkovi a Martinovi sáček bonbonů, aby si je rozdělili. Jirka dal Martinovi 3 bonbony a zbytek snědl sám.

Zachoval se správně? ANO – NE.

Jirka byl: ZBABĚLÝ – LAKOMÝ – ULHANÝ.

Rozdělíš se o sladkosti se svými kamarády? …………..

* Chlapci hráli před domem fotbal. Najednou míč vletěl sousedům do okna. Okno se rozbilo. Kluci utekli, jen Honza zůstal. Zazvonil na pana Malého a omluvil se mu. Domluvili se spolu, že druhý den spolu okno opraví.

Kdo se zachoval správně? HONZA – OSTATNÍ CHLAPCI.

Chlapci se zachovali SLUŠNĚ – ODVÁŽNĚ - ZBABĚLE

Honza byl HLOUPÝ – SLUŠNÝ - BOJÁCNÝ

Co bys udělal ty? ……………………………………………………….

Žáci si ve skupině přečetli text, doplnili úkoly a diskutovali ve skupinách o správném či nesprávném chování.

Vytváříme pravidla naší třídy:

Na světě nejsme sami. Máme svoji rodinu, příbuzné, kamarády, spolužáky, známé, sousedy. Mluvíme s nimi, známe je, víme, co rádi dělají, čím jsou zajímaví. Společně podnikáme různé akce. Někomu pomáháme, někdo pomáhá nám. Zažíváme spolu věci dobré i horší. Těšíme se na společná setkání. To všechno se nazývá soužití.

Soužití lidí vyžaduje pravidla, podle kterých se lidé mají chovat. Od malička se od rodičů učíme co je správné a co je špatné. Některé věci někomu mohou připadat správné a jinému nesprávné.  Proto se lidé, kteří žijí spolu v jedné rodině, třídě, ale i v obci nebo státě, musí dohodnout na pravidlech.

 

S tímto textem jsme pracovali jako s podvojným deníkem.  Každý žák si text přečetl, podtrhl si pro něj  „nejbližší“ větu, zapsal si ji a na druhou stranu papíru napsal, proč si vybral zrovna tuto větu. Při práci v kruhu ostatní přemýšleli a diskutovali o tom, z jakého důvodu si kamarád vybral konkrétní větu.

 

 Každý žák dostal tyto nedokončené věty a jeho úkolem bylo věty doplnit.

„V čem jsme dobří“:

Já jsem Pavel a umím hezky malovat...
Já jsem Jirka a jsem dobrý ve sportu...
Nejlépe ze všeho umím zpívat...
Ve škole bych mohl ostatním pomoci s...

V kruhu se každý těmito větami ostatním představil.

 

Pravidla chování vznikala nejdříve v jednotlivých skupinách a shodné body jsme zapsali do "PRAVIDEL CHOVÁNÍ NAŠÍ TŘÍDY".

Žáci ve skupinách diskutují nad vlastnostmi opravdového přítele na základě seznamu ve svých  pracovních listech. Skupina si určí jednoho svého vedoucího diskuse (mluvčího). Nejprve se každý člen skupiny samostatně zamyslí a zapíše tři vlastnosti, které jsou pro něj nejdůležitější. Poté vedoucí skupiny projde postupně všechny body (vlastnosti) a udělá součet, kolik členů skupiny vybralo tu kterou vlastnost. Zároveň každý zdůvodní, proč zvolil právě tuto vlastnost, proč je pro něj tak důležitá.

 

Dobrý přítel je někdo,

1.      s kým se můžeš zasmát.

2.      komu můžeš svěřit svá tajemství.

3.      kdo umí naslouchat.

4.      v jehož přítomnosti můžeš být sám sebou.

5.      kdo tě nepomlouvá.

6.      kdo je tu vždycky pro tebe.

7.      kdo tě dokáže potěšit, když jsi smutný.

8.      kdo zůstává, když všichni odešli.

 

Společné uzavření diskuse:

Vyzvala jsem mluvčí jednotlivých skupin, aby sdělili, které tři vlastnosti se umístily v jejich skupině na předních místech.

Tuto činnost jsem shrnula výzvou: Pokud toto od svých přátel očekáváme, musíme začít u nás samotných.

 „Buď takovým přítelem, jakého bys sám chtěl mít.“

Součástí tohoto tématu byla práce paní Květy Krüger, která s druháky a čtvrťáky v Dublovicích pracovala.

 

Ukázková hodina, téma: SOUŽITÍ

Vyučující: Mgr. Květuše Krüger
ZŠ Dublovice, 2. a 4. ročník v jedné třídě
3. října 2014, dvě vyučovací hodiny (1. a 2. vyučovací hodina)

 

Před zahájením vlastní práce na tématu předcházela hra „Tři židle“
V této hře se pracuje s asociacemi. Do hry se mi podařilo zařadit i slova jako
pravidla, obec, občan, povinnost, která souvisela s naším tématem.

Pravidla: Tři židle umístíme do čela kruhu nebo polokruhu. Začínat může učitel, který sedí na prostřední židli a řekne libovolné slovo. Žáci nejdříve přemýšlí a ti, kteří mají vymyšlenou větu, slovo či heslo, které se jim vybaví, má pro ně nějakou souvislost s daným slovem, si sednou na okolní židličky. Oba žáci nahlas vysloví svou myšlenku a žák sedící uprostřed si vybere, která myšlenka je mu bližší – autor věty si sedá na prostřední židli a ostatní se zařadí do kruhu.

Cílem této aktivity bylo naladit se na společnou práci, na přemýšlení a krátké pozorování žáků při hře, která výše uvedenými zadanými slovy souvisela s tématem hodiny.
 

PŘED ČTENÍM:

1. Společně jsme se sešli na koberci a já jsem postupně dětem zadávala tyto otázky:

• Co si představujete pod slovem soužití?
• S kým vytváříme soužití?
• Jaké situace můžeme zažívat?
• Jak může soužití vypadat?

Děti měly čas se nad otázkou zamyslet a pak si s někým ve dvojici říci, co ho k otázce napadá.
Poté zaznělo několik odpovědí nahlas.

Potom se třída rozdělila do skupinek po čtyřech až šesti dětech. V každé skupince byli přítomni jak druháci, tak čtvrťáci.

 

1. Před čtením textů jsem dětem odhalila názvy článků a napsala je na tabuli. Děti dostaly za úkol, aby si promyslely a pak si ve skupince řekly, o čem si myslí, že text s tímto názvem asi bude, a pak, o čem by se každý/á z nich v tomto textu rád/a dočetl/a.
   Tyto dvě otázky byly také zapsané na tabuli.

Komentář: Zapisovat otázky, které si děti mají promýšlet a pak o nich debatovat, je důležité. Umožňuje to totiž dětem, aby si zadání mohly opakovaně přečíst a setrvat u jeho znění a nevěnovat se v daném čase něčemu jinému.

1. Situování: Nyní jsem dětem řekla, jak budeme text číst.

Text byl rozdělen do čtyř částí pro každý ročník. Druháci četli svůj text, čtvrťáci také svůj.

Po přečtení každé části skupinka čtení přerušila a ve skupince probrala tyto otázky:
- Je něco, čemu jsem nerozuměl(a)?

- O čem ta část, kterou jsem právě přečetl, podle mého byla?

Komenář: Také tyto otázky byly napsané jak na tabuli, tak i v textu, který mělo k dispozici každé dítě.

 

PŘI ČTENÍ:

Po dočtení 1. části děti čtení přerušily a povídaly si o otázkách. Skupinky jsem obcházela a naslouchala, zda děti přečtenému rozuměly, co si z textu odnáší, pokládala jsem doplňující otázky a modelovala, jak vést společný rozhovor nad textem. Průběžně jsem dětem poskytovala zpětnou vazbu k jejich práci.

 

Po dočtení 2. části jsem dětem zadala další úkol:
Podtrhávejte si v textu části myšlenky/informace, které vás buď zaujmou nebo vám budou připadat nové.

Po dočtení 3. a 4. části plnily děti nadále zadané úkoly, tj. odpovídaly na dvě otázky a vyhledávaly zajímavou myšlenku.

 

PO ČTENÍ:

                Po přečtení celého textu jsme se vrátili k úvodnímu předvídání (o čem text byl a co jsem se dočetl).

Pak jsme se sešli na koberci a předčítali jsme si některé vybrané (podtržené) pasáže z textů a tyto úryvky jsme ústně komentovali a povídali si o nich.
 

Společnou práci jsem uzavřela oceněním toho, co žákům opravdu šlo, zmínila jsem momenty, které snadné nebyly, a ocenila, že vytrvali a v činnosti pokračovali. Za jejich pracovní nasazení jsem jim poděkovala.

 

POZOROVÁNÍ:

S kolegyní paní Falcovou jsme se předem domluvily na tom, co bude ve dvou vyučovacích hodinách pozorovat a co pak bude předmětem našeho povídání.

Nabídla jsem jí tyto otázky:

• Co chcete sledovat v této hodině, kdy vaše děti vede někdo jiný?
• Co jste zjistila o stavu kooperace mezi dětmi?
• Jaké příležitosti byly vytvořeny pro rozvoj kritického myšlení?
   

Otázky jí připadaly nosné a užitečné pro její práci. Během našeho rozhovoru po hodině jsme je společně probraly. Čas nám zbyl i na to, abychom probraly reakce některých žáků a dovednosti, které žáci projevovali.

Zapsala Květa Krüger

 

Sledovala jsem práci a především jednání svých žáků, zapojení do vyučování, jejich nasazení, spolupráci a jednotlivé reakce. Děti práce velice bavila, protože byly voleny vhodné metody a formy. Pro mne bylo toto pozorování velmi cenné a zároveň jsem se ujistila, že práci vedu velmi podobným způsobem.

Protože druháci a čtvrťáci jsou v letošním roce nově spojeni  do jedné třídy, od začátku školního roku se snažím, aby žáci spolupracovali, navzájem si pomáhali a dokázali utvořit celistvý kolektiv.  Při pozorování vyučovacího procesu jsem měla větší možnost zaměřit se na jednotlivé žáky, ale i na kooperaci mezi nimi. I když se snažíme kooperativnímu vyučování hodně věnovat, ještě se nám to vždy úplně nedaří.

Žáci při zahajovací motivační hře měli prostor pro rozvoj a rozvíjení vlastní fanzie a mohli komunikovat. Hledali a nacházeli odpovědi na otázky „Co je soužití“, „Co si pod tímto slovem vybavují“. Během těchto dvou vyučovacích hodin měli žáci možnost výběru a vyjadřovali svůj názor, ale i získanou zkušenost. Nejdříve si uvědomovali význam slova, co o daném slově sami vědí  a dopracovávali se k jeho dalšímu poznání. V závěrečné fázi měli možnost porovnat předešlé vědomosti a nově nabyté poznatky. Přišli na to, které názory se jim potvrdily, které naopak vyvrátily. Uvědomili si i názory a postoje druhých lidí (spolužáků, učitele) k tématu.

 

Celý blok jsme uzavřeli krátkou dramatizací - " SETKÁVÁNÍ ".

Když jsme spolu, bereme to jako samozřejmou věc. Při delším odloučení se nám stýská a těšíme se na sebe. Lidé si podávají ruku na znamení přátelství. Podám-li ruku, důvěřuji.