Památník padlým z první světové války

 

Často chodíme nevšímavě kolem věcí, které stojí za pozornost a trochu zájmu, věcí, ke kterým se váže historie, zajímavé nebo tragické události, příběhy lidí. Jedním takovým  místem je památník padlým z 1. světové války u vchodu do jesenické základní školy. Zajímalo nás, jakou pozornost mu děti věnují, když kolem něj denně procházejí. Chtěli jsme ověřit, jakým způsobem je možné památku dětem přiblížit a propojit jejich životy s událostmi lidí, kteří tu žili kdysi dávno před nimi.

 

Výuku připravili a realizovali se žáky 6. třídy ZŠ Jesenice Monika Račková a pracovníci programu UBU v rámci realizace projektu WOSA.

 

Téma jsme otevřeli matodou Volné psaní. Žáci měli za úkol na list papíru napsat, co se jim vybaví, když se řekne památník před školou. Mohli psát souvislý text, nesouvislé věty nebo jen slova a výrazy. Mohli sdělit popravdě i  skutečnost, že nevědí nic, památník nevnímají.
Kdo chtěl mohl text podepsat, kdo chtěl, mohl ostatním svůj zápis přečíst nebo jen svými slovy sdělit.
Jeden žák z osmnácti věděl, že se pomník váže k nějaké světové válce, několik dětí si všimlo, že pomník tvoří socha ženy, děvčata většinou psala, že jsou kolem něj vysázené květiny, ostatním se nic nevybavovalo.
 

Vím, že tam je, ale nikdy jsem si jí moc nevšímal.
Vím, že se tam dělalo oplocení a dávaly kytičky, ale moc kolem ní nechodím, jen když jdu za mamkou do auta.
Je to pomník, je z kamene, je oplocená, jsou tam květiny. Je tam žena s dítětem.
Moc často se na ni nedívám.
Je to socha, je stará a oplocená. Moc kolem ní nechodím.
Socha je ohražená, jsou u ní květiny. Moc mě nezajímá.
Je zajímavá tím, že tam je hodně lidí kteří umřeli.
Jsou tam lidi, kteří zemřeli ve druhé světové válce. Líbí se mi, že je to vytesané z kamene.
Je to socha padlých z 2. nebo 1. světové války.Jsou tam jména ze sousedních vesnic.
Je tam pohřební list. Moc si jí nevšímám.
Je tam socha, na podstavci jsou oběti války. Vadí mi, protože mi tam občas padá míč.Sochy si nevšímám, ale líbí se mi ty květiny.
Nikdy jsem si jí moc nevšiml.
Je zajímavá.
Líbí semi. Když jdu kolem, podívám se na ní.
 

 

Ačkoliv jsme téma neprobírali v hodině dějepisu ani hodině českého jazyka, dostaly děti text o první světové válce. Ten měl otevřít zájem pomníkem se zabývat a výtvarně ho zpracovávat. Text o první světové válce na Jesenicku byl záměrně připraven tak, aby nenesl příliš informací, ale přiblížil dětem dobu prostřednictvím událostí a příběhů.

 

První světová válka na Jesenicku

ZAČÁTEK VÁLKY – NEJDELŠÍ NOC MÉHO ŽIVOTA
Na svatou Annu 26. července 1914 odpoledne přijeli úředníci s mobilizačními vyhláškami. Vyvěsili je na návsi. Obsah byl zdrcující. Celý pražský armádní sbor je povolán do války. Do čtyřiadvaceti hodin všichni muži Jesenice (záložníci) do 39 let věku nastoupí ke svým plukům.
Pouhých dvacet čtyři hodin!
V noci z 26. na 27. června nikdo nespal. Jedni pořizovali poslední vůli, jiní dávali rady svým ženám a dětem pro nastávající žně a vedení hospodářství, další obcházeli příbuzné a známé.
K večeru 27. července skýtala náves neobvyklou podívanou. Muži obklopeni ženami, dětmi a příbuznými nasedali na vůz. Ještě poslední sbohem, rozloučení, pláč. Některé ženy a děti doprovázely pěšky své muže až do Sedlčan.

NA BOJIŠTI
(úryvek z rodinné kroniky)
Bylo to hrozné. Často jsem při útoku myslel, že zešílím. Jednou jsme válčili v kukuřici. Byla vysoká až dva metry. Viděl jsem, že z toho kouká jen hrob, a tak jsme se domluvili s kamarádem Dvořákem, hajným z Vrchotových Janovic, že jeden druhého zraníme, necháme se ošetřit a možná i poslat domů. Já ho střelím do ruky a on mě do nohy. Když ale mělo dojít k ráně, tak jsme se neodhodlali. Dodnes toho lituji, mohl jsem zachránit kamaráda. Italové ho za několik dní zastřelili.

V ZÁZEMÍ
Válka zasáhla i do života v zázemí. Neúrody, strádání, hlad, těžká práce na polích bez mužů, strach o své blízké. Jesenický kronikář píše: „ Potraviny se odvážejí na frontu, doma zbývá málo, vše je na příděl, na lístky.  U obchodů postávají mnoho hodin denně dlouhé řady utrápených a v zimě promrzlých lidí. Mnoho jich strádá a klesá až do hrobu hladem a bídou, zvláště pak děti v městech. Chléb je maličký a černý, Bůh ví z čeho pečen, mouka černá, pomíchaná ze všech možných věcí, mléko žádné, brambory žádné. Nešťastné děti, které v této době vstoupily do tohoto slzavého údolí!“

JAKÁ BYLA PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA?
Dlouhá a krutá. Muži na obou stranách mrzli v zákopech, krváceli, umírali po tisících. Válčilo se na moři i ve vzduchu.  Mnoho důvtipu bylo vynaloženo na výrobu lepších strojů na smrt. Němci použili otravné plyny, Britové nasadili první tanky. Lodní děla měla dostřel 16 kilometrů, letadla mohla vystoupat do výšky pěti kilometrů. Válčící země byly nakonec tak vyčerpané, že žádný ze soupeřů už neměl dost sil na vítězství.
Uvádí se, že v první světové válce bojovalo přibližně 70 miliónů vojáků. Zemřelo 10 miliónů.
Ti, co měli štěstí a přežili bez úrazu, ty válka zmrzačila uvnitř. Hrůzy a utrpení se vepsaly do jejich snů i jejich bezesných nocí.

 

S textem jsme pracovali metodou kritického myšlení Podvojný deník, která dává čtenářům možnost prohlubovat vztah ke čtenému textu, probouzí asociace k vlastním zážitkům a zkušenostem. Žáci měli za úkol potichu článek přečíst a barevnou pastelkou podtrhnout slova, výrazy nebo celé věty, které se jim líbí, připadají jim zajímavé nebo zvláštní, něco jim připomínají.
Druhým úkolem bylo vybrat z podtrhaných pasáží jednu a k té připsat komentář,  zdůvodnění,  čím žáka zaujala, čím je mu blízká, proč si ji vybral.

 

Ukázky práce dětí: vybraný citát + zdůvodnění výběru

 

• citát z textu:... jesenický kronikář
  komentář: Divím se, že Jesenice měla kronikáře.
• citát z textu: Jednou jsme válčili v kukuřici...
  komentář :Připomělo mi to moje bráchy, když bojovali v kukuřici.
• citát z textu: Bojovalo přibližně 70 miliónů vojáků. Zemřelo 10 miliónů.
  ​komentář:Je to zajímavá informace, i hrozná ! A smutná!
• citát z textu: Zemřelo 10 miliónů.
  ​komentář: Tolik jich umíralo, to je hrozné!
• citát z textu: ... mobilizační vyhláška
  ​komentář: Nevím co to slovo znamená.
• citát z textu: Bylo to hrozné.
  ​komentář: Taky bych to říkal, protože bylo málo jídla a děti byly sami doma s matkami.
• citát z textu: Válčili v kukuřici.
  komentář:  Nechtěl bych to zažít. 
  citát z textu: :...zachránit kamaráda.
  komentář: Já bych asi taky nestřelila do kamaráda, ale zachránit bych ho chtěla.

 

Děti si poté vzaly listy s vypsanými citáty a komentáři a sesedly se do kruhu. V práci jsme pokračovali metodou Poslední slovo patří mně. Kdo chtěl, mohl přečíst citát z  textu, který si vybral. Ostatní děti i paní učitelka Račková odhadovaly důvod, proč si tuto pasáž jejich spolužák vybral. Poslední slovo patřilo tomu, kdo komentář napsal. V práci jsme pokračovali tak dlouho, dokud se nevystřídaly všechny děti, které se o své komentáře chtěly podělit s ostatními. Nikdo jiný do představení své práce nucený nebyl. 

 

Druhá vyučovací hodina výtvarné výchovy už byla opravdu výtvarná. Děti vytvořily dvojice, každá dvojice dostala jeden fotoaparát a úkol pořídit u památníku nejvýše deset fotografií, které mají vztah k právě přečtenému textu: válce a jejím hrůzám, utrpení na bojištích a útrapám v záloze, mrtvým, jejichž hroby leží stovky kilometrů od jejich domovů ...
Nejprve jsme hledali vhodné a výstižné záběry u památníku společně se žáky, nastiňovali možnosti, jak se úkolu zhostit: vyfotografovat detail květu, jehož barva připomíná zaschlou krev, vyfotografovat sochu ženy s popředím bodce  kovového plůtku apod. Poté už pracovali dvojice samy.  

 

 

 

První část výtvarné práce na téma památník padlým jsme zakončili otázkou: Kdybyste stáli před úkolem, který jste dostali na začátku naší společné práce, napsat cokoliv o památníku před vaší školou, co byste napsali na list papíru nyní?

 

Udivuje mě, kolik je tam jmen padlých.
Jsou tam názvy našich vesnic kolem Jesenice.
Je tam jméno Jesenice  a vojáci, kteří padli.

 Roste tam, bílá kytka.Ta mi připomíná mír.