Zeměráj

 

Ve Středním Povltaví byla před nedávnem otevřena nová historická expozice o slovanském osídlení na našem území – přírodní muzeum Zeměráj. Návštívili jsme s dětmi - prvňáčky muzeum na konci školního roku. Zážitky, vzpomínky a poznatky, které si děti z prohlídky slovanské vesnice odnesly a fotografie z návštěvy se staly odrazovým můstkem pro didaktickou práci v dalším školním roce: rozvíjení čtenářských dovedností, schopností vytvořit myšlenku a srozumitelně ji sdělit, schopností uvažovat, vyvozovat, myslet.

 

 Eva Zirhutvá, Jana Nádvorníková

 

Nejprve bylo třeba probudit u dětí vzpomínky na událost starou více než dva měsíce, oživit zážitky spojené s návštěvou slovanské vesnice. Využily jsme metodu vytváření asociací a sdílení. Děti udělaly dvojice, přisunuly si malé stolečky k sobě. Dvojici jsme udělaly i my, dvě paní učitelky. Modelovaly jsme dětem to, co po nich budeme za chvíli požadovat – vytváření asociací (představ). Pro děti je forma sdělení neznámého úkolu prostřednictvím modelování srozumitelnější, nežli slovní popis toho, co mají udělat.
Co vás, paní učitelko první napadne, když se řekne slovo prázdniny? ...pauza... Po zaznění zvonečku mohla přijít odpověď. Koupání. Několikrát jsme dětem předvedli na dalších otázkách a odpovědích, jak budou za chvíli pracovat ony. Nejdůležitější bylo naučit děti dodržet pauzu po zaznění otázky, pauzu, ve které mají šanci vytvořit asociaci i pomalejší děti. Teprve po zaznění zvonečku si mohly navzájem ve dvojici své asociace děti sdělovat. Zdánlivě jednoduchý úkol ale byl pro někoho nad jeho síly. Někomu mozek nechtěl "nastartovat" a začít vytvářet představy.
Po úvodní rozcvičce následovalao druhé kolo tvorby představ a sdílení ve dvojici, tentokrát na základě fotografií ze slovanské vesnice promítaných na interaktivní tabuli. Co tě první napadne, když uvidíš obrázek: slovanské chýše, ohniště s kamenem a plackami, slovanské keramiky,.... I tuto novou práci jsme nejprve dětem v učitelské dvojici modelovaly. 
Nyní začaly pracovat i děti, kterým to zpočátu nešlo. Bylo ale třeba důsledně dodržovat pauzu a důsledně dbát na to, aby si pojmenování představ opravdu děti ve dvojici sdělovaly a to nejen ty, kterým to jde snadno a rychle! Průběžně byly děti z dvojic vyzývány, aby svou představu sdělili ostatním dětem ve třídě.

Asociace, které měly charakter poznatků o životě ve slovanské vesnici jsme zapisovali na tabuli: chyše – srub, kamenná pec, došková střecha, obilné placky ...

 

 

 

Každý žák dostal sadu slov na lístečcích, z nichž některá patřila svým významem k historickému tématu slovanská vesnice a některá byla ze současnosti.  Úkolem každého žáka bylo slova, která do tématu nepatří,  najít a dát na stranu.

 

slovanská vesnice,  kamenná pec,  tkaní látek, obilné placky, došková střecha, dřevěný srub, lampička, hliněné nádoby,  kožešiny,  chlebová pec, sklenička,  česání vlny, hrnčířský kruh, ohniště,  totem,  kostra, dřevěné mísy, papírové ubrousky, proutěné košíky, bylinky

 

Na lavici měl každý sadu slov správných a tři vybraná slova ze současnosti.  V práci se slovy jsme pokračovali následujícími úkoly:

1. Vyberte ze tří současných slov jedno a zdůvodněte  PROČ do „slovanské“ sady nepatří ? Zdůvodnění můžete diskutovat ve dvojici.
2. Navrhněte, jaká další slova by nemohla být mezi slovy ze slovanské vesnice? Můžete se radit ve dvojici.
3. Najděte průnik - slova, které jsou společná pro život ve slovanské vesnici a pro vesnici současnou.

 

 

Od slov jsme se posunuli k větám – porozumění tomu, co nám sdělují.
Rozložili jsme na lavice proužky papírů se sedmi očíslovanými větami ze života našich předků ve slovanské vesnici. Na katedře ležela sada fotografií označených velkými písmeny od A do G dokumentující obsah vět.

Každý žák dostal proužek papíru, na který měl zapsat dvojice čísel a písmen, která k sobě patří, vybrat si jeden obrázek ze sady, poté chodit po třídě, číst věty, a kydyž narazul na tu, která svým obsahem odpovídala výjevu na fotografii, nalezenou dvojici zapsal (např. A5). Vrátil obrázek na katedru, vzal si druhý a hledal pro něj vhodnou větu.
Ukázalo se že, že pro dva druháčky byla tato činnost obtížná, jejich čtenářství ještě nebylo na takové úrovni, aby mohli úkol splnit. Napsali jsme tedy na kartičky pro každou ze sedmi fotografií pouze klíčové slovo nebo výraz, označili je čísly, rozložili tyto kartičky na třech lavicích a dali možnost těmto dvěma dětem plnit úkol v této jednodušší podobě.

 

1.Došková střecha se dělá ze slámy nebo z rákosu.
2. Uvnitř srubu stála kamenná pec a postel.
3. Slované uměli tkát látky.
4. Obilné placky se pečou na ohništi.
5. Slované žili v dřevěných srubech.
6. Hliněné nádoby se vyráběly na hrnčířském kruhu.
7. Slované si stavěli totemy na uctívání Bohů.

 

 

Na počátku rozvíjení komunikačních dovedností  je představa, myšlenka zrozená v mysli. Tu se učí dítě „obalit do slov“. Tvorba asociací na obrázky ze slovanské vesnice na začátku hodiny a jejich sdílení ve dvojici byly rozcvičkou. V rozvíjení komunikačních dovedností jsme pokračovali popisem obrázků, a to tou zdánlivě nejjednodušší formou: Řekni, co vidíš.
Sesedli jsme se do kruhu a na zem položili první obrázek. Děti měly za úkol, každý sám za sebe, spočítat na prstech, co na obrázku vidí. Nebylo málo těch, kteří ukázaly jen jeden prst, objevily jen jednu věc. Od spolužáků se ale dozvěděly, že je možno objevit víc, když se budou na obrázek dívat pozorněji. Při popisu druhého obrázku už byli všichni úspěšnější. Věci, barvy, vlastnosti ....si nejprve děti sdělovaly ve dvojici. Každý žák tak mohl (musel) myšlenky formulovat do slov. Jen některá dvojice pak mohla své postřehy říct před celou třídou.

 

 

 

Na zem jsme rozložili dvě sady předmětů. Jednu skupinu tvořily předměty ze současnosti, druhou skupinu věci, které něčím připomínaly život našich předků před více než tisíci lety. Vyzvali jsme děti, aby si předměty prohlédly, osahaly, přivoněly k nim. Poté jsme jim položili otázku, ve které době, ve které vesnici by chtěly žít. Ve slovanské nebo v současné? Děti se rozdělily podle odpovědí na dvě skupiny. Nechali jsme je chvíli o jejich volbě  diskutovat. Nakonec ten, který chtěl svůj výběr zdůvodnit, vstal a před celou třídou se ho pokusil zformulovat.

 

Na závěr výuky o Slovanech dostal každý žák linkovaný list s obrázkem slovanské vesnice, sadu vět, se kterou se v průběhu výuky pracovalo a možnost vybrat si z nich ty, které se mu líbí, jsou pro něj osobně něčím zajímavé. Vybrané věty pak „krasopisně“ přepsat. Doma. Komu se to podaří, může si pak list i s obrázkem ponechat.