Slovanská vesnice

Ve Středním Povltaví byla před nedávnem otevřena nová historická expozice o slovanském osídlení na našem území – přírodní muzeum Zeměráj. Návštívili jsme s dětmi  muzeum na konci školního roku.  Zážitky, vzpomínky a poznatky, které si  z prohlídky odnesly, se staly odrazovým můstkem pro didaktickou práci v dalším školním roce: rozvíjení čtenářských dovedností, schopnosti třídit a strukturovat informace do (myšlenkových) map, umění souvisle pohovořit o historickém období s „oporou“ o mapu pojmů, schopnost vytvářet si svůj vlastní  názor.

 

Eva Zirhutvá, Jana Nádvorníková

 

Vstupem do tématu byl článek o pravěké slovanské vesnici.  Motivací ke četbě se nám stala jeho úvodní věta: Bylo, nebylo, dávno tomu. Napsali jsme větu na tabuli a položili žákům otázku, která měla nabudit jejich ochotu myslet, vytvářet v mysli představy: Jaká doba se vám vybaví, když se řekne:  Bylo, nebylo, dávno tomu? Odpovědi byly, podle očekávání, různé. Když se tvořila země. Když na zemi žili brontosauři. Středověk – rytíři, hrady, bitvy. Doba, kdy jsem byla malou holčičkou (přidala se i paní učitelka).

V práci s textem jsme pokračovali metodou Podvojný deník. Tato metoda programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení dává čtenářům možnost prohlubovat vztah ke čtenému textu, probouzí asociace k vlastním zážitkům a zkušenostem. Poněvadž děti pracovaly metodou poprvé, bylo třeba způsob nové práce nejprve modelovat. (Učitel přečte část článku a nahlas uvažuje o slovech, větách, myšlenkách, které ho v textu zaujaly, nahlas se rozhoduje pro výběr jednoho, který  v textu zvýrazní). Děti samy si pak potichu přečetly první část textu a barevnou pastelkou podtrhávaly slova, výrazy nebo celé věty, které se jim líbily, připadaly jim zajímavé nebo  zvláštní, něco jim připomínaly.
Stejným způsobem pak pracovaly i s druhým odstavcem. Po přečtení celého článku pak   vybraly z podtrhaných výrazů jeden, ten zapsaly na list papíru pod text a připojily k němu zdůvodnění, proč si ho vybraly, čím je zaujal nebo jim byl blízký.  I tuto práci bylo třeba dětem nejprve modelovat.  Téměř všechny děti  úkol zvládly samy, dvěma žákům bylo třeba s formulací komentáře pomoct.

Ukázky práce dětí:
- vybraný citát: Na jejich nebi sídlili bohové Radegast , Lada a později Kristus.
- komentář: ...tyhle bohy neznám, ale jsou to pěkná a slavná jména.

- vybraný citát: Na rozdíl od svých keltských a germánských předchůdců si srdce Evropy zvolili za domov a vlast už natrvalo.
- komentář: Ta věta je krásná a srozumitelná, pro mě nejhezčí z celého článku.

- vybraný citát: Setkali se tu ještě se zbytky germánského obyvatelstva.
- komentář:Chtěl bych vědět, jestli spolu válčili.

- vybraný citát: Jak praví praotec Čech na hoře Řípu.
- komentář: Představuji si praotce Čecha, jak tam k lidem hovoří.

- vybraný citát: Ne neobjevili hrob praotce Čecha, ale odhadli odkud k nám přišli.
- komentář: Chtěl bych vědět, odkud k nám Slované přišli.

 

 

Bylo, nebylo – dávno tomu

Tak nějak bychom mohli začít vyprávění o Slovanech, kteří před více než tisíci pěti sty lety přišli na naše území. Nepřišli do země oplývající medem, mlékem a strdím, jak praví  praotec Čech na hoře Řípu. Přišli do země krásné, ale nebezpečné hlubokými hvozdy, nehostinné  rozsáhlými  mokřady.  Živobytí  tu  naši předkové  neměli lehké.  Ve věčném boji  s přírodou i počasím obdělávali malá chudá pole, pěstovali obilí, které vydalo z jednoho zrna dvě, zakládali nevelké osady, i větší a bezpečnější hradiště. Tkali látky, vyráběli jednoduché keramické nádoby, na ohništích připravovali obilné placky a kaše, chovali domácí zvířata a lovili drobnou zvěř. Na jejich nebi “sídlili bohové Radegast, Lada a později Kristus”.

O jejich životě se dozvídáme jen z vykopávek a nepatrných útržků písemných zpráv. Příběhy ze Starých pověstí českých o praotci Čechovi, Libuši, Bivojovi nebo Horymírovi jsou bohužel jen pohádkami s nepatrnou historickou hodnotou. Archeologové ale konečně přinášejí svědectví, bohatý “archiv podzemí“ začíná promlouvat. Ne, neobjevili hrob praotce Čecha, zato se jim podařilo přibližně odhadnout trasu, po které k nám naši předkové přišli. Jejich pravlast ležela severovýchodně od Tater. Objevili se tu docela nenápadně, potichu. Snad někdy v letech 400 – 500 našeho letopočtu osídlili úrodná údolí řek. Na mnoha místech se zřejmě setkali ještě se zbytky germánského obyvatelstva a pravděpodobně setkání obou národů proběhlo mírně a proměnilo se v celkem poklidné soužití. Vždyť místa v zemi bylo dost pro všechny, úrodné půdy také. Na rozdíl od svých keltských a germánských předchůdců si srdce Evropy zvolili za domov a vlast už natrvalo. 

 

 

Děti si poté vzaly listy s vypsanými citáty a komentáři a sesedly se do kruhu uprostřed třídy. V práci jsme pokračovali metodou Poslední slovo patří mně. Kdo chtěl, mohl přečíst část textu, kterou si vybral. Ostatní děti odhadovaly důvod, proč si tuto pasáž jejich spolužák  vybral. Nakonec paní učitelka vyzvala žáka větou: "Poslední slovo patří tobě, (např. Michale)" a ten přečetl svůj komentář. V práci jsme pokračovali tak dlouho, dokud se nevystřídaly všechny děti, které se o své komentáře chtěly podělit s ostatními. Nikdo jiný do představení své práce nucený nebyl. 

 

Na tématu slovanská vesnice jsme pokračovali prací s informacemi. Něco si žáci pamatovali z návštěvy muzea, některé informace se dozvěděli v právě přečteném článku. Každý žák dostal list papíru s černobílou fotografií slovanské vesnice. Úkolem bylo zapsat pod obrázek co nejvíce dat, hesel a pojmů o životě Slovanů na našem území. Třetím zdrojem informací byla prezentace fotografií z návštěvy muzea promítaná na interaktivní tabuli. Každá z prezentovaných fotografií nesla obrazové informace o stavbách, materiálech a životě Slovanů. Žáci si podle nich doplňovali své záznamy.

Strukturování informací do (myšlenkových) map

Následovala práce, při které se děti učily sumu informací logicky utřídit pomocí pojmové (myšlenkové) mapy. Žáci se rozdělili do dvou skupin. Každá skupina si mohla zvolit způsob rozčlenění, strukturování  informací. Data a pojmy ze svých  listů děti nejprve přepisaly na malé lepicí kartičky, a ty pak třídily a přikládaly (lepily) do struktury mapy.

Práci jsme chtěli zakončit aktivitou, při které se děti učí souvislému výkladu opřenému o pomocníka – strukturovanou mapu. Tento způsob výkladu má tu výhodu, že při ní žák nemusí vyvíjet úsilí na vybavení informací z paměti, může se více  soustředit na výklad. Čas nám nedovolil věnovat se této činnosti ve dvojicích, kde by si mohli žáci vyzkoušet tuto obtížnou formu komunikace nejprve nanečisto v „bezpečném prostředí přátelské dvojice“. Dali jsme tedy možnost dvěma dětem zkusit si výklad opřený o vlastní pojmovou mapu naostro - před ostatními spolužáky.

 

 

Na zem jsme rozložili dvě sady předmětů. Jednu skupinu tvořily předměty ze současnosti, druhou skupinu věci, které něčím připomínaly život našich předků před více než tisíci lety. Vyzvali jsme děti, aby si předměty prohlédly, osahaly, přivoněly k nim.Nechali jsme je diskutovat, sdělovat své dojmy...

Závěr výuky o našich slovanských předcích jsme postavili na vytvoření vlastního názoru na to, co přináší (přinášel) život lidem ve slovanské vesnici, co ve vesnici současné. Předcházející výuka vybavila děti poznatky, o které se při tomto závěrečném úkolu mohly opřít.
Položili jsme žákům otázku: Ve které době, ve které vesnici, byste chtěli žít? Proč? 
Děti se rozdělily podle odpovědí na dvě skupiny. Nechali jsme je chvíli o jejich volbě diskutovat. Nakonec si vzájemně své názory včetně zdůvodnění představily.
Pozitiva života v současné době, kterými děti z první skupiny podporovaly své názory byly: snadná doprava, jistota poskytování zdravotní pomoci, technika, pohodlí. Děti z druhé skupiny vyzdvihovaly: odolnost pravěkých lidí čelit počasí, hladu, nebezpečí, blízkost přírody a pravděpodobně větší sounáležitost.