Živočichové - úvodní text

 

Živočichové jsou společně s rostlinami a houbami součástí živé přírody. Na rozdíl od rostlin si sami nedokáží v těle „vyrobit potraviny“, jejich buňky nemají schopnost fotosyntézy (neumějí si z vody, vzduchu za přítomnosti sluneční energie vyrobit látky potřebné k životu).  Život živočichů je na rostliny odkázán.

schéma živé a neživé přírody – bude doplněno

Společné znaky živočichů
Přijímají  vodu a potravu.
Z těla vylučují vodu, nestrávené zbytky potravin a při dýchání oxid uhličitý.
Dýchají. Vdechují vzduch, využívají z něj kyslík.
Reagují na změny prostředí (zimu, teplo, tmu, světlo...).
Pohybují se z místa na místo.
Rostou a vyvíjejí se.
Rozmnožují se.

Prostředí
Živočichové obývají celou planetu Zemi, žijí ve vodě i na souši, obývají moře i sladkovodní toky, oblasti teplé i mrazivé, nacházejí se v hlubinách země i ve vzduchu. Každý živočich je přizpůsobený svému prostředí.

Dělení a třídění živočichů
Vědci, kteří se zabývají popisem a tříděním živočichů, mají vytvořený složitý systém dělení. Pro nás postačí vědět, že existují dvě velké skupiny: obratlovci a bezobratlí, že obratlovci se dále dělí na třídy: ryby, obojživelníky, plazi, ptáky a savce a že mezi bezobratlé patří velká skupina živočichů zvaná hmyz.

Bezobratlí živočichové
Stavba těla bezobratlých živočichů je jednodušší, tělo není  tvořeno  kostrou (páteří s obratli).
Velkou skupinu bezobratlých živočichů tvoří hmyz.  Jejich tělo se skládá z hlavy, hrudi a zadečku. Mají tři páry nohou a obvykle i velké složené oči z mnoha malých, jednoduchých oček. Většina druhů hmyzu umí létat. Tvoří nejpočetnější skupinu živočichů na Zemi.

obrázek stavby těla zástupce hmyzu (bude doplněno)

Obratlovci
Obratlovci mají tělo složeno z hlavy, trupu a končetin. Ty mohou u některých druhů obratlovců chybět. Většina obratlovců má tělo zakončeno ocasem.
Oporou těla je kostra, na kterou se upínají svaly. Kostra je tvořena z kostí a páteře s obratli. Obratlovci mají dokonale vyvinuty orgány, pomocí kterých dýchají, přijímají a vylučují potravu, rozmnožují se. Pohybují se pomocí ploutví, nohou, křídel, končetin nebo jen stahy svalstva (např. užovka).
Dělení obratlovců: ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, savci

Ryby žijí ve vodě, jen některé druhy dokáží vodní prostředí na čas opustit a pohybovat se i po souši (např. úhoř). Tělo mají ryby pokryté kůží a obvykle i šupinami. Dýchají kyslík z vody pomocí dýchacího orgánu zvaného žábry. Pohybují se pomocí ploutví a pohybem těla. Některé druhy ryb žijí ve sladkých vodách, některé ve slaných a některé dovedou obě prostředí měnit.

Druhy ryb: kapr obecný, pstruh obecný potoční, štika obecná, úhoř říční, sumec velký, okoun říční,  plotice obecná, cizokrajné ryby – žralok bílý, úhoř elektrický a jiné.

schéma stavba těla (bude doplněno)

Obojživelníci žijí ve vodě i na souši (ve dvou živlech). Ve vodě se vyvíjejí z oplozených vajíček larvy (pulci). Ty dýchají vodní kyslík žábrami. Dospělí obojživelníci žijí na souši i ve vodě, ale dýchají pouze kyslík ze vzduchu plícemi. Pohybují se většinou pomocí nohou (žáby výborně skáčou) nebo ocasního lemu. Jejich tělo pokrývá kůže. Nemají stálou tělní teplotu, v zimě upadají do stavu strnulosti.

Druhy obojživelníků: skokan zelený, skokan hnědý, ropucha obecná, rosnička zelená, kuňka obecná, mlok skvrnitý, čolek velký a jiní.

schéma stavba těla (bude doplněno)

Plazi žijí většinou na souši, ale krokodýli a některé želvy žijí trvale nebo většinu času ve vodě, jen vajíčka kladou na souši. Až na Antarktidu a nejsevernější oblasti jsou rozšířeni po celé Zemi. Dýchají kyslík ze vzduchu plícemi. Jejich tělo pokrývá kůže se šupinami nebo krunýř. Pohybují se pomocí dvou párů nohou nebo stahy svalstva. Většina mláďat plazů se líhne z vajec, jen výjimečně jsou živorodí. Nemají stálou tělní teplotu, v zimě upadají do stavu strnulosti.

Druhy plazů: zmije obecná, užovka obojková, užovka hladká, ještěrka obecná, želva bahenní, slepýš křehký, cizokrajná zvířata - krokodýl nilský, krajta tygrovitá, hroznýš královský, kobra indická a jiní.

schéma stavba těla (bude doplněno)

Ptáci žijí na souši, ve vodě i ve vzduchu. Jejich tělo pokrývá kůže s peřím. Pohybují se po dvou nohách, přední končetiny jsou přeměněny v křídla. Většině ptáků slouží k letu. Kosti ptáků jsou z části duté, aby byly kvůli letu co nejlehčí. Některé druhy jsou nelétavé (např. pštros). Hlava je u ptáků zakončena zobákem. Rozmnožují se pomocí vajec, o která až na výjimky pečují rodiče.  Ptáci mají stálou tělní teplotu. Obývají celou planetu Zemi od rovníku až po póly.  Dovedou přelétat (migrovat) přes celé kontinenty, někteří však naopak žijí celý život na jednom místě.

Druhy ptáků: havran obecný, jiřička obecná, konipas bílý, kos černý, pěnkava obecná, skřivan obecný, slavík obecný, sojka obecná, stehlík obecný, straka obecná, strnad obecný, sýkora koňadra, sýkora modřinka, špaček obecný, vrabec domácí, vlaštovka obecná, vrána obecná, káně lesní, orel mořský, poštolka obecná, sova pálená, výr velký, bažant obecný, ledňáček říční, čáp bílý, labuť velká, datel černý, hrdlička zahradní, husa velká, kachna divoká, koroptev polní, kukačka obecná, strakapoud velký, volavka popelavá, cizokrajní ptáci – papoušek nádherný, pštros dvouprstý, sup hnědý a jiní.

schéma stavby těla (bude doplněno)

Savci žijí ve vodě, na souši, na stromech, i ve vzduchu (např. netopýři). Až na vnitrozemí Antarktidy a nejvyšší vrcholy hor osídlili celou planetu. Dýchají vzdušný kyslík plícemi. Tělo mají pokryté převážně srstí. Pohybují se většinou pomocí čtyř končetin. Většina savců rodí živá mláďata, o která se po narození stará samice. Mláďata sají mateřské mléko. Mezi savce patří i člověk.

Druhy savců: bobr evropský, křeček polní, hraboš polní, krysa obecná, myš domácí, svišť horský, sysel obecný, veverka obecná, zajíc polní, daněk skvrnitý, jelen lesní, kamzík horský, los evropský, prase divoké, srnec obecný, jezevec lesní, kočka divoká, kuna lesní, liška obecná, medvěd hnědý, rys ostrovid, tchoř tmavý, vlk obecný, vydra říční, ježek západní, krtek obecný, netopýr ušatý, rejsek obecný, cizokrajní savci - delfín skákavý, velryba grónská, tuleň obecný, klokan rudý, šimpanz učenlivý, zubr evropský a jiní.

schéma stavby těla (bude doplněno)

Vývoj  živočichů na planetě Zemi
První živé organizmy se na naší planetě objevily před 3,5 miliardami let. Měly jednoduchou stavbu těla tvořenou jen jedinou buňkou. Trvalo téměř  2 miliardy let, nežli se z nich vyvinuli živočichové, které známe dnes. bude doplněno

 

Soužití živočichů s lidmi, ochrana živočichů
Soužití živočichů s lidmi má různé podoby od blízkého přátelského vztahu (člověk a pes) až po vztahy, kdy jedni druhým „škodí“.

Některá zvířata začal člověk chovat u svých domovů a upotřebit jejich maso, mléko, kůži, vejce, peří, tuk. Naučil se využívat jejich sílu pro tah a orbu. Některá zvířata tzv. užitková dávají člověku užitek, jiná jsou pro něj užitečná jiným způsobem např. hubí škůdce polní úrody. Zvláštní skupinu tvoří živočichové, které si člověk oblíbil a chová je pro svou radost a potěšení.

V přírodě žádné škodlivé zvíře neexistuje, každé tu má své místo, ale z pohledu lidí jsou zvířata, která způsobují škody na polích, v lesích, rybnících, tzv. škůdci, a živočichové člověku nebezpeční, kteří ohrožují lidské zdraví.  Mandelinka bramborová způsobuje škody na úrodě brambor, kůrovec napadá smrkové lesy, plzák španělský ničí plodiny na zahrádkách, klíště a komáři přenášejí nakažlivé nemoci.

Člověk může být pro živočichy jak tím, kdo chrání a přispívá jejich přežití, tak tím, kdo zapříčiňuje jejich vyhubení nebo ničí a zamořuje jejich životní prostředí.
Ochraně zvířat pomáhají zákony na ochranu živočichů, seznamy chráněných a ohrožených druhů a zvláště chráněná krajinná území. Mezi nejohroženější druhy u nás patří obojživelníci, netopýři a v poslední době například i motýli.
Živočichů v naší přírodě ubývá ponejvíce důsledkem používání chemikálií v zemědělství, intenzivní rychlou dopravou na silnicích a dálnicích a pěstováním plodin jednoho druhu na polích a v lesích (tzv. monokultur). Na úbytek zvířat má vliv i nový životní styl a bydlení. Ubylo otevřených stodol a chlévů, sadů, kompostů, kvetoucích travních ploch a „neudržovaných prostor“, kde zvířata nalézala dříve u lidských sídel úkryty a potravu.

Někteří chránění živočichové v ČR:

otakárek fenyklový, ropucha obecná, slepýš křehký, zmije obecná, sova pálená, sýkora modřinka, vlaštovka obecná, rys ostrovid, veverka obecná, vydra říční

Mezi nejohroženější živočichy patří:

tesařík alpský, mihule potoční, skokan skřehotavý, ještěrka zelená, netopýr velký, orel skalní, tetřev hlušec, vlk obecný

 

Ekosystémy – bude doplněno