Pravěk

Úvodní učivo dějepisu v 6. ročníku je věnováno pravěku. V tříhodinovém výukovém bloku jsme chtěli žákům zprostředkovat informace zážitkovou metodou.

Cílem bylo, aby žáci dokázali sami odvodit základní informace z vlastních prožitků, indicií nebo podle obrázku a dále je využít. Využili jsme metody řízeného rozhovoru, myšlenkové mapy, práci ve skupinách a následnou diskusi.

Téma jsme otevřeli názorně. Požádali jsme jednoho žáka, „komika třídy“, aby podle našich instrukcí předvedl, jakými změnami prošel vývoj člověka: prohnutí páteře, vtažení hlavy mezi ramena, velký předkus, postavení prstů, chůze po čtyřech atd. Demonstraci jsme poté doplnili souborem fotografií promítnutých na interaktivní tabuli.

„Z úlomků historie“ - keramických střepů, nástrojů, koster nebo hrobů se dá vyčíst, to, co není zapsáno v žádných knihách. Co například může říct taková pravěká kostra?

Nakreslená kostra na tabuli může dostat jméno – té naší jsme říkali Pepík.
Děti uvažují, co vše lze z nálezu kostry zjistit: věk, pohlaví, zdravotní stav, DNA, příčina smrti, váha, výška, stáří nálezu, podoba, jestli byl bohatý, jestli byl zdravý...

Některé informace jsme pak v diskuzi více rozvedli.  Jak se dá poznat lebka mužská od ženské? Které choroby se projeví i na kostech? Jak se zjistí podoba? Atd. atp. Žáci  ledacos znají např. z detektivek.

 

Pan Bauer přečetl žákům krátký úryvek. Následovaly úkoly související s jeho obsahem i formou.
První úkol: Určit  literárního útvar.
Druhý úkol: Vymyslet samostatně nebo ve dvojici výstižný titulek, který by motivoval čtenáře novin k jeho přečtení.
Třetí úkol: Odpovědět samostatně na kvíz o čtyřech otázkách, které souvisejí s přečteným textem.

Je jisté, že pravěcí lidé si sdělovali své pocity – artikulovaně i beze slov. I dnes je mimika důležitým zdrojem dorozumívání.
Nejprve se žáci „rozcvičili“ na snadnějších tématech, předváděli pantomimicky různé pocity jako hněv, strach, radost, poté přešli na složitější situace související s tématem pravěku: úspěch v lovu, varování osady před nebezpečím, mám hlad.

 Žáci dostali rozstříhanou tabulku s informacemi o typech pravěkých lidí, době a místě kde žili, co dovedli a v jakém společenství žili. Jejich úkolem bylo ve dvojicích rozstříhané kartičky do tabulky správně zařadit.

TYP ČLOVĚKA                  KDY                       KDE                       ZNALOSTI            ŽIVOT

ZRUČNÝ              3 000 000 – 1 500 000           AFRIKA                  ÚŠTĚPY               TLUPY

                                      PŘ.N. L.

VZPŘÍMENÝ        1 500 000 – 200 000        AFRIKA, ASIE,       PĚSTNÍ KLÍN,             TLUPY

                                     PŘ.N.L              EVROPA             KOLEKTIVNÍ LOV

 

ROZUMNÝ              200 000 – 40 000       AFRIKA, ASIE,    POČÁTKY                        RODY

                                     PŘ.N. L.           EVROPA               NÁBOŽENSTVÍ,UŽITÍ OHNĚ,                                                                                                                                   SPECIALIZOVANÉ NÁSTROJE

 

DNEŠNÍHO TYPU     40 000 – 10 000      AFRIKA, ASIE,              PRVNÍ ŘEMESLA

                                     PŘ.N. L.        EVROPA, AUSTRÁLE

 

 

 

 

 

 

 

Co bylo největší pravěkou událostí, dějinným zlomem pravěku? Na tuto otázku hledaly děti odpověď tak dlouho, dokud pomocí otázek učiteli neodhalily, že to bylo zasazení prvního zrna – počátek zemědělství.

Každý žák pak dostal černobílou ilustraci pravěké neolitické osady Zdeňka Buriana. Na ní měl barevně vyznačit, co souvisí s přechodem člověka od sběrače a lovce k zemědělci. Kromě nástrojů, zvířat, nádob, oblečení, apod. přišli žáci na to, že si lidé již stavěli trvalé příbytky, protože je zemědělství připoutalo na jedno místo.

Na závěr práce s ilustrací dostaly děti úkol po dobu tří minut pozorně obrázek zkoumat, zapamatovat si co nejvíce detailů (obrazových informací). Po uplynutí doby pak na zadní stranu odpovídaly na otázky: Co nese ústřední postava v levé ruce? Kolik různých druhů zvířat bylo v osadě? Co dělala ústřední ženská postava atd.  Po splnění úkolu mohly pak list otočit a na ilustraci porovnat správnost svých odpovědí.

Ze shluku písmen nakonec žáci luštili další dějepisný pojem, který je dovedl k poznání, že lidé v souvislosti se zemědělstvím rozvíjeli i první řemesla jako tkalcovství či hrnčířství.

Závěr výuky o pravěku patřil rychlému opakování v podobě slov, která s probíraným tématem souvisí a začínají písmeny abecedy (např. N = neolitická revoluce, Z = zemědělství).
Na balicí papír si každý žák udělal „otisk“ své ruky, do kterého napsal myšlenku či poznatek, které ho v tématu pravěk něčím zaujaly.

Překvapení nakonec. Kamenný hrot pravěkého nástroje!  Tajemný předmět šel z ruky do ruky a každý, kdo ho držel, měl možnost vyjádřit se buď k právě ukončené výuce nebo pravěkému období.

• Výuka se mi moc líbila, bylo to srandovní a poučil jsem se o tom, jak se žilo lidem v pravěku. Doufám, že pan učitel zase přijede. (Ondra)
• Výuka formou projektu se mi líbila, doufám, že si něco podobného zopakujeme. (Elena)
• Líbil se mi poslední úkol – obkreslili jsme si ruce a do nich napsali, co jsme se dověděli o pravěku. (Vendula)
• Bylo to dobré, jenom mě překvapila neolitická revoluce. (Adéla)

 

Na přípravě a zpracování tématu se podíleli Ivan Bauer a Lenka Holanová.