Zábava obyvatel v 19. století - terénní golf - didaktická hra

Motivace: Můj praprapradědeček žil kdysi v této vesnici a když byl ještě mladý junák, vypadl se do světa na zkušenou a dostal se až do Anglie, kde viděl zajímavý sport - golf, který provozovali tamní lordové. I přinesl tento sport až k nám do vesnice a všem se natolik zalíbil, že nebylo nedělního odpoledne, aby se někde nehrálo. Ale protože neměli tak krásné rovné trávníky, začali hrát v lesích, loukách i na polích – terénní golf. Jak taková hra vypadá? No přeci jako běžný golf – jen jamky rozmístíme v lese plném křoví, srázů, potůčků, bláta a skal, golfové hole nahradíme klacky a bílé oblečení raději necháme doma. Nyní stačí jen několik obyčejných tenisových míčků.

Čas na přípravu: 30 minut

Doba trvání hry: 60-80 minut

Počet osob: 12 - 40

Materiál: 3 malé míčky, fáborky, jamky (kelímky 3dcl, branky z drátu nebo podobně)

Prostor: nerovný terén, les, louka

Z prvopočátku je nejlepší vybrat terén, kde se děti budou moc pohybovat samy bez dozoru, poté tento terén projít označit a po cestě vytvořit alespoň přibližně 10-15 golfových jamek. Je důležité, aby byly jamky viditelné a velké, tak že se do nich vejde míček (tenisák). Možné je také jamky nahradit „brankami“. Cílem hráčů je umístit míček postupně do všech jamek na trati. Jamky mohou být různě obtížné, od obyčejných důlků v zemi až po rafinovaně umístěné kbelíky, vykotlané pařezy apod. Pro vyztužení jamky v zemi se výborně hodí odříznutá spodní část PET lahve. I trať mezi jednotlivými jamkami může být různěn komplikovaná, vést hustníkem, do prudkého kopce, přes potok apod. K odpalování – posouvání míčku vpřed je povoleno používat pouze holí; házení nebo přemisťování jinou částí těla není dovoleno. Hráči se v odpalech musí střídat podle přidělených čísel, nikdo se míčku nesmí dotknout dvakrát po sobě. Míček lze odpálit kdykoli, dokud je ještě v pohybu, i po jeho zastavení, ale vždy jen na tom místě, kde se právě nachází. Přenášet míček na jiné místo ani „uklízet“ terén (např. lámat větve, které stojí v cestě apod.) není dovoleno. Jedinou výjimku tvoří případy, kdy už je míček umístěn do jamky a družstvo vyráží na cestu k další jamce. Hru lze uvést dvěma způsoby – buď je rozhodující čas, tj. rychlost, se kterou celé družstvo absolvuje trať, nebo počet úderů. Dynamika hry se v těchto dvou případech bude samozřejmě výrazně lišit. My jsme vzhledem k věku zvolili „pomalejší“ variantu - nejde tolik o rychlost a dbáme hlavně na bezpečnost dětí. S každým týmem jde jeden instruktor, který počítá údery a řeší složité situace, kdy míček skončí v křoví a podobně.

                                                                                                              

Varianta 2: Hra se dá na stejný způsob hrát také s lítajícíma talířem, kde rozvěsíte mezi stromy obruče, kterýma mají děti talíř prohodit. Jinak styl a princip hry stejný.