Procvičujeme Kraje a regiony

 

V předmětu vlastivěda v 5. ročníku se žáci podrobněji seznamují s kraji České republiky. Opakují vědomosti o České republice ze 4. ročníku, získávají vědomosti nové, rozvíjejí dovednost orientovat se v mapě, učí se vyvozovat z mapy republiky souvislosti (jak souvisí např. charakter průmyslu, zemědělství a cestovního ruchu s přírodními podmínkami krajů...).

Závěr tematického celku Kraje České republiky jsme věnovali procvičování probrané látky a hodnocení. Mým záměrem bylo zapojit děti do tvorby kritérií, podle kterých bychom vyhodnotili do jaké míry se jim podařilo probranou látku zvládnout a na základě kterých by děti samy dokázaly svůj výkon ohodnotit.

 

Jana Hubičková

 

Procvičování probraného učiva probíhalo v těchto formách:

1) výukové programy na PC

Opakování znalostí na PC jsme věnovali jednu hodinu. Žáci pracovali u počítačů samostatně.   Využívali především výukový program Kraje ČR, se kterým průběžně při hodinách vlastivědy pracovali (přiřazovali názvy měst, hor, nížin, památky) a s výukový portálem Místo pro život. Oba programy mají tu výhodu, že okamžitě ukazují, kde dělá žák chybu. Při práci mohly děti využít mapu nebo se poradit potichu se spolužákem.

2) mapa

Další hodinu dostali žáci slepou mapu České republiky s hranicemi krajů o velikosti A2. Jejich úkolem bylo mapu zaplnit údaji: napsat název kraje, jeho krajské město a zapsat ještě další dvě informace o kraji. Děti měly možnost pracovat společně (bez atlasů a publikací), využívat jen své znalosti. Při tomto společném úkolu si musely rozdělit práci, kontrolovat navzájem správnost údajů. Bylo příjemné pozorovat, jak jsou schopny se mezi sebou dohodnout a různé nesrovnalosti si ujasnit. Pokud si nebyly úplně jisté, pak mohly zajít za mnou a ujistit se o správnosti. Doplněnou mapu jsme pověsili ve třídě.

3) domácí práce

Žáci si své vědomosti mohli upevnit doma s pomocí sešitu, učebnice a výukového portálu Místo pro život.

 

 

Se žáky jsme se společně dohodli, že ověřením znalostí bude test vědomostí. Mojí podmínkou bylo, že při vyplňování testu nebude možnost používat mapu. Žáci navrhli hodnotící škálu pro znalost 13 krajů. Název kraje (1 bod), jeho krajské město (1 bod) a jednu informaci - informací mohla být řeka, pohoří, CHKO, zámek,…(1 bod). Jejich návrh jsem upravila a navýšila informace z kraje z jedné na dvě. (2 body). Žáci si sami určili, kdy test chtějí psát, kolik času potřebují na přípravu. Shodli se na příští vyučovací hodině. Dále jsme se domluvili na tom, jaké bodové ohodnocení bude odpovídat známce.

56 – 50            1

49 – 40            2

39 – 30            3

29 – 14            4

Poté se děti pokusily předem odhadnout své schopnosti, jaký bodový zisk se jim podaří docílit. Poněvadž jsme takovýto odhad dělali již poněkolikáté, byly děti schopné své možnosti celkem přesně odhadnout.

 

Učební strategie - umění učit se učit
Příště bych se chtěla zaměřit nejen na to, jak zapojit děti do tvorby kritérií pro hodnocení , ale pomoct jim uvědomit si i to, co jim pomáhá docílit lepší výsledek: která forma procvičování je pro ně efektivnější, kolikrát si musí informaci zopakovat, aby jim zůstala v paměti, kde (v jakém prostředí) se jim nejlépe připravuje ..., pomoct jim nalézt jejich optimální učební strategii.

 

 

Kromě hodnocení vědomostí dostali žáci i možnost získat známku, která ohodnotí jejich dovednost vytvořit referát a prezentovat ho před spolužáky. Opět si žáci sami stanovili, kdy své referáty představí ostatním a kritéria, podle čeho budou prezentaci osobnosti hodnotit (ukázat správně rodiště osobnosti na mapě, zda referát čtou nebo se snaží mluvit zpaměti, jak je referát zpracován).
Po přednesu referátu si žáci sami hodnotili svůj výkon, ostatní se k tomu mohli vyjádřit. Žáci, kterým test dopadl hůře, se snažili vypracovat zajímavý referát. Jeden žák, který dopadl v testu nejlépe, referát vůbec nevypracoval.