Škola - profese

 

Téma profese prolíná celým vzdělávacím programem na prvním stupni. Zatím co v první třídě se děti seznamují blíže s profesemi svých rodičů, v dalších ročnících se rádius zvětšuje, dětem se přibližují profese lidí v nejbližším okolí a obci. Profese lidí v naší škole se staly obsahem naší práce ve druhé a třetí třídě. „Nahlédnout pod pokličku“  a získat povědomí o tom, co se skrývá za zavřenými  dveřmi s nápisem ředitel, kancelář, školník , školní kuchyně, kotelna, to byl náš hlavní záměr. Využili jsme zajímavého a dětem blízkého tématu a při další práci se zaměřili na rozvíjení jejich dovednosti získávat informace z rozhovorů, obohacovat se o znalosti spolužáků,  vyvozovat informace, logicky je třídit a uspořádat.

 

Soňa Nováčková, Eva Zirhutová

 

Děti vytvořily dvojice, každá dvojice dostala fotoaparát a úkol projít školu a fotografovat předměty, ze kterých se dá vyvodit, který řemeslník je zhotovil: budova školy - zedník, dveře - truhlář, kovové zábradlí – kovář, obložení umývárny - obkladač...)

 

 

Pak  jsme zamířili na pracoviště lidí, kteří jsou ve škole zaměstnaní - do školní kuchyně, do ředitelny, do kanceláře, k uklízečkám. 

 

Paní kuchařka seznámila děti s tím, co všechno má na starosti:  připravovat  svačinky do školky, krájet cibule, vařit omáčky , škrábat  brambory, zadělávat těsto, mýt nádobí….). Ukázala jim různé kuchyňské potřeby, roboty, myčku.

 

Druhou zastávkou byla ředitelna a sborovna a povídání s paní ředitelkou o její práci.

 

Další zastavení pak v  kanceláři u paní učetní.

 

Posledná fotografické záběry na naší vycházce školou patřily nástrojům pro úklid školy.

 

 

Z fotografické vycházky si děti přinesly velké množství informací. Pro jejich utřídění jsme zvolili jedno kritérium – současnost x minulost. Děti měly posoudit, které profese jsou ve škole zastoupeny nyní a které souvisejí s dobou při výstavbě školy, kdy pracovníky a řemeslníky nelze vidět, ale zůstaly tu po nich „stopy“. Děti zapisovaly profese na lístky a třídily je do dvou skupin podle tohoto jednoho kritéria.

 

Práce na tématu současné profese ve škole pokračovala opět ve dvojicích. Nejprve si děti zvolily jedno ze „školních“  povolání: učitel, vychovatelka, kuchařka, školnice, uklízečka. Rozvinula se diskuse nad profesemi zedník a truhlář, řemeslníky, kteří právě prováděli ve škole opravy. Děti se rozhodly, že i tyto profese zařadí ke"školním profesím" a bude možné k nim vytvořit prezentace.

 

Úkolem dvojice bylo zpracovat vybrané povolání do prezentace tak, aby z ní bylo patrné, co je obsahem práce profese a jaké nástroje a pomůcky k ní jsou zapotřebí. Součástí prezentace mohla být i ilustrace. Dvojice se mohla při plnění úkolu opřít o své znalosti, důležitou součástí vyhotovení úkolu bylo i získat informace od spolužáků a do prezentace je zapracovat.

 

 

Poté, co děti prošly školu a přinesly si spoustu informací , včetně fotografických, jsme se zaměřili na na to, jak se získanými daty dále pracovat – třídit je podle různých kritérií, vyvozovat z nich informace nové, přemýšlet o vytvářet  vlastní názory,  nahlížet  názory spolužáků.
Jako pomůcku pro tuto práci jsme využili ilustrace z portálu Místo pro život – laminované kartičky  „školních profesí“.

 

Třídění obrázků na dvě skupiny podle různých kritérií

 

Děti vytvořily dvojice, každá dvojice dostala sadu šesti obrázků: UČITELKA, ÚŘEDNICE ( EKONOMKA), KUCHAŘKA, POPELÁŘ, ZEDNÍK, KLEMPÍŘ

 

1. úkol - rozdělit  obrázky na dvě skupiny tak, aby v jedné skupině byly  3 obrázky profesí (zaměstnanců) ve škole a ve druhé 3 obrázky profesí,  z nichž je možno ve škole a u školy vidět  výsledky práce (budova školy – zedník, okapy – klempíř, prázdná popelnice – popelář).
    
2. úkol – rozdělit obrázky na dvě skupiny tak, aby v jedné byly profese , které se vykonávají  uvnitř budov a ve druhé profese vykonávané venku na vzduchu.
    
3. úkol - rozdělit obrázky na skupiny tak, aby v jedné byly profese , které  většinou vykonávají ženy,  profese mužské a ty, které vykonávají většinou muži i ženy.

 

 

Vyhledávat společné znaky různých „školních profesí“

 

Dvojice dostaly další obrázky „školních profesí“ VYCHOVATELKA DRUŽINY, UKLÍZEČKA, TRUHLÁŘ, KOVÁŘ, MALÍŘ POKOJŮ, KOMINÍK

 

1. úkol – najít 2 – 3 profese, které mají něco společného ( pracovní nástroj, prostředí, výrobek....).
   UČITELKA, KUCHAŘKA, VYCHOVATELKA – pracují s dětmi a pro děti
   TRUHLÁŘ, UČITELKA, UKLÍZEČKA – truhlář vyrobí ukazovátko ze dřeva a lavici, ukazovátko používá paní učitelka, na lavici utírá prach uklízečka
   
    
2. úkol –  najít typické povolání
   Najít typické povolání pro pracoviště: škola (učitel/ka)
   Pro jaké pracoviště je typickým povoláním úřednice?  (banka)
   Pro jaké pracoviště je typickým povoláním kuchař? (restaurace)
   Pro jaké pracoviště je typickým povoláním uklízečka? (ubytovna)

 

 

Děti dostaly úkol vybrat si ze sady obrázků profesi, která je jim nejbližší, zamyslet se a odpovědět (nejprve sám sobě) na otázku PROČ. Proč si žák vybral tuto profesi, co se mu na ní líbí. Obrázek si každý žák ukryl tak, aby ho spolužáci neviděli.

Sesedli jsme se všichni na koberci do kruhu. Postupně jeden žák po druhém (kdo chtěl sdílet s ostatními svůj výběr), vstal.  Ostatní děti odhadovaly, jaké povolání z nabídky kartiček si jejich spolužák vybral a proč. Nakonec ten, kdo stál, odhalil svou kartičku a výběr zdůvodnil.

 

Při plnění úkolu vybrat ze sady obrázků povolání, která jsou typická pro ženy a muže, jsme narazili na názor, že vychovatelem v družině by mohl být i muž. Využili jsme tohoto názoru, na který se daly tušit dvě různé alternativy, k debatě.
Děti se nejprve zamyslely nad tím, o kom se domnívají, že by toto povolání zvládl lépe: muž nebo žena, pak se rozdělily do dvou skupin a sedly si na židličky proti sobě. V jedné řadě seděli ti, kdo se domnívají, že by byl v družině lepší muž, v druhé řadě ti, kteří preferují ženu. Debata se odehrávala podle základních pravidel debatování.
Kdo chce promluvit, musí se o slovo přihlásit.
Mluví jen jeden.
V debatování se pravidelně střídají obě skupiny.
Ten, kdo na základě argumentů druhé skupiny změnil svůj názor, může přejít ke druhé skupině.

Ačkoliv byla tato aktivita pro děti nová, dokázaly jí zvládnout velmi dobře, rychle porozuměly pravidlům, vyjadřovaly argumenty jasně a srozumitelně.  Původně menší skupina zastánců mužů se postupně rozšířila a obě skupiny se početně vyrovnaly.
Jediná obtíž nastala na samém konci, kdy děti předpokládaly vyhlášení vítěze a nechtěly přijmout fakt, že názorové klání nemá vítěze ani poražených.

 

 

Souvislý výklad o profesích ve škole opřený o schematickou obrázkovou mapu

Na závěr výuky o profesích ve škole udělaly děti opět dvojice. Jejich úkolem bylo vytvořit ze všech kartiček „školních profesí“ obrázkovou mapu. Doprostřed umístily název tématu zapsaný na listu papíru: Profese ve škole. Na jednu stranu položily kartičky zaměstnanců školy, na druhou stranu kartičky povolání, která jsou ve školní budově vidět jen jako výsledky práce. Každý žák pak dostal ještě dva lístečky s nápisy 1. Co dělá 2.  Nástroje (co k tomu potřebuje). Tyto dva lístečky umístil k jednomu povolání, o kterém by chtěli povědět víc.
poté, co vytvořili své mapy, jsme se všichni jedné obrázkové mapy sešli a paní učitelka modelovala dětem souvislý výklad o profesích ve škole. Držela se přitom osnovy, kterou nabízelo rozmístění obrázků.  O jednom povolání (u kterého byly dva lístečky) pak řekla, co vše se v této profesi dělá a jaké nástroje a pomůcky se používají.

 

Výklad si děti nejprve procvičovaly nanečisto ve dvojicích, poté byl vytažen „z klobouku“ jeden žák, který výklad předvedl před celou třídou.