Židé na Vysokém Chlumci

 

Budeme-li na Sedlčansku hledat místa, která připomínají někdejší židovské osídlení, zcela jistě naše kroky povedou nejdříve do Kosovy Hory, kde dříve existovala významná židovská obec. Najdeme zde nejen židovský hřbitov z konce 16. století, ale dokonce též synagogu, která byla v 80. letech 20. století odsouzena k demolici, ale podařilo se ji zachránit.

Trochu dál to je do Neveklova, kde se rovněž zachovaly synagoga a hřbitov z 18. století. Židovské hřbitovy najdeme také v Kamýku nad Vltavou a Sedlci-Prčici. Svou synagogu měly i Sedlčany a Petrovice, dnes tyto budovy slouží ke komerčním účelům.

Mohlo by se zdát, že na Vysokém Chlumci žádnou židovskou památku nenajdeme, ale opak je pravdou. Místní vědí, že komplexu budov (čp. 78, 75, 43, 86 a 87) v sousedství úřadu městyse a naproti Staré hospodě se odpradávna říká Židovna. Dlouho byly tyto chátrající a rozpadající se budovy spíše ostudou Vysokého Chlumce, ale zdá se, že díky nedávné rekonstrukci, která proběhla pod přísným dohledem památkářů, bude právě Židovna jedním z lákadel pro návštěvníky městyse. I krátká zastávka v této restauraci možná v starousedlících i přespolních vyvolá otázky týkající se někdejších židovských obyvatel Vysokého Chlumce.

Dostupné informace o židovské komunitě, která sídlila ve vysokochlumecké Židovně, jsou nicméně bohužel velice omezené. Neznáme jména, utajeny nám zůstaly osudy. Víme, že zde Židé měli vlastní modlitebnu, pravděpodobně z 16.-17. století. Zřejmě se nejednalo o příliš početnou a významnou komunitu, ale spíše jen o několik židovských rodin. Židovské osídlení Vysokého Chlumce rozhodně nemůžeme srovnávat s Kosovou Horou, Kamýkem nad Vltavou nebo Petrovicemi.

Na přelomu 19. a 20. století žili ve Vysokém Chlumci už jen čtyři Židé a prostory Židovny začaly postupně sloužit jako byty pro panské zaměstnance. O těchto našich bývalých spoluobčanech a sousedech už máme k dispozici více informací, známe jejich jména a víme leccos o jejich životech. Není to však příliš veselé čtení.

Jednalo se o členy rodiny Elišákovy. Podle odborníků toto příjmení vzniklo z německé podoby místního jména Nalžovy, tj. Elischau. Rod Elišáků odtud tedy zřejmě pocházel, nebo tam alespoň nějakou dobu někdo z předků bydlel. Hynek a Ignác Elišákovi byli bratři, oba se narodili v roce 1860. Hynek pálil v Židovně kořalku, k čemuž mu byla roku 1884 udělena výčepnická koncese. V létě 1891 koupil na návsidům čp. 62. Nejprve získal v exekuční dražbě pouze část této budovy, kterou vlastnila Antonie Humhalová, zbylé tři podíly mu krátce nato Humhalovi prodali. V roce 1942 byl Hynek ve vysokém věku 82 let odvezen německou policií do koncentračního tábora a již se nevrátil. Jeho dům zabrali nacisti. Teprve tři roky po válce získal vlastnické právo Hynkův syn Rudolf, pražský úředník.

V čp. 62 žil nějaký čas také Ignác Elišák a hned v sousedství (čp. 69) měl obchod se smíšeným zbožím. Jeho syn Julius padl v první světové válce, druhý syn Artur byl v téže době těžce raněn v Praze na nádraží, přišel o nohu a do konce života měl protézu. Jediná Ignácova dcera podlehla v Praze roku 1918 španělské chřipce a manželka, která měla velmi nemocné oči, zemřela koncem 30. let. V roce 1928 se Ignác vzdal svého obchodu se smíšeným zbožím a předal jej obchodníkovi Františku Mošničkovi.

Po druhé světové válce začala Židovna pustnout a chátrat. Čas od času si tam někdo pronajal byt (například tam jezdíval lékárník z Prahy, který si byt pronajímal vždy od května do října), ale asi od roku 1991 nebyla Židovna využívána vůbec. Své záchrany se dočkala až za dvacet let, v roce 2011, kdy začali noví majitelé s její přestavbou na restaurační a ubytovací zařízení.

Martina Zirhutová