Židovská obec v Prčici

 

Mezi obce Sedlčanska, v nichž před druhou světovou válkou existovala židovská náboženská obec, patří i Prčice, dnes součást dvojměstí Sedlec-Prčice. Hlavním znakem takové obce bylo, že měla svého rabína, který jí sloužil jako duchovní rádce a učitel. Prčická obec byla založena pravděpodobně během 18. století a spadali pod ní i Židé z okolních obcí a menších osad: především ze Sedlce, ale také z Nadějkova, Střezimíře, Měšetic, Bonkovic, Borotína a dalších. V některých z nich dokonce byly nějaký čas samostatné židovské obce (Střezimíř, Nadějkov) i s vlastními modlitebnami, později se však buď sloučily s prčickou obcí, nebo zanikly. Prčická náboženská obec měla vlastní modlitebnu a později i synagogu, která se však v původní podobě nedochovala. Obec zanikla roku 1940 v důsledku nacistického pronásledování Židů. Jedinou památkou na zdejší židovské osídlení tak zůstal chátrající hřbitov.

První konkrétnější zmínky o Židech v Prčici pocházejí z roku 1724 a týkají se tří rodin - pravděpodobně se zde však začali usazovat již nejméně o století dřív. Živili se nejčastěji pálením lihu, výrobou potaše, zpracováním kůží a obchodem, později mnozí také hospodařili nebo provozovali hostince. Má se za to, že modlitebna v Prčici zmiňovaná v dokumentu z roku 1724 byla založena o 35 let dřív, šlo však pouze o místnost v patře jedné z palíren na předměstí.

Roku 1726 vyšlo nařízení, podle něhož se museli Židé ve městech a osadách sestěhovat do jedné ulice nebo čtvrtě v předepsané vzdálenosti od kostelů a míst, kudy chodila křesťanská procesí. Smyslem nařízení bylo předejít výtržnostem, k nimž při takových příležitostech mezi vyznavači různé víry docházelo. V Prčici proto vznikl židovský dům, který se nacházel severně od náměstí u mostku přes potok. Z té doby se dochoval dokonce plán, na němž je zakreslen.

Již zmiňovaná modlitebna přestávala rostoucí obci stačit, a tak byla v letech 1852 až 1854 zřízena nevelká synagoga. Vznikla přestavbou domu čp. 68 ve spodní části Vítkova náměstí, který pro obec zakoupil Moses Strauss od Johanna Pištěka. Její součástí byla také rituální lázeň (mikve), do níž se vcházelo zvláštním vchodem.

K slavnostnímu zasvěcení votickým rabínem Mosesem Schiffmannem došlo 18. srpna 1854. V 70. letech 19. století byla budova radikálně přestavěna, přičemž získala další patro a součástí objektu se stala židovská škola. O tehdejší velikosti obce svědčí to, že v modlitebním sále bylo 55 sedadel vyhrazených mužům, ženská galerie měla 22 míst.

Nacisté na počátku okupace synagogu zavřeli a její vybavení odvezli do Prahy. Jde o 120 předmětů a 80 písemností, které se dnes nacházejí ve sbírkách Židovského muzea v Praze. Nejstarší je z roku 1722.

Když v důsledku holocaustu zdejší židovská obec zanikla, začala budova chátrat. Roku 1961 proto pražská židovská obec objekt prodala výrobnímu družstvu OPUS, které jej radikálně přestavělo, takže z původní synagogy se nedochovalo prakticky nic.

Malá synagoga nějaký čas existovala také v Nadějkově - písemné prameny ji zmiňují mezi lety 1850 až 1926. Tehdy byla prodána sokolské obci a v 90. letech minulého století zbourána.

Jedinou dochovanou památkou na prčické Židy se stal hřbitov, který se nachází přibližně 1,2 kilometru severně od Prčice. Vede k němu zarostlá úvozová cesta začínající u silnice na Heřmaničky.

Hřbitov byl založen mezi lety 1865 až 1867, předtím byli zdejší Židé pohřbívání v Kosově Hoře. Prčický hřbitov má plochu okolo půldruhého tisíce čtverečních metrů, na nichž se nachází přibližně 50 náhrobků - jde však jen o část původního počtu, zbytek byl rozkraden. Odhaduje se, že zde bylo celkem pohřbeno asi 170 osob. Nejstarší náhrobek je ze srpna 1867, poslední pohřby se zde konaly roku 1942. Z června 1942 je náhrobek pětapadesátileté Emilie Wolfové ze Sedlčan, která spáchala sebevraždu, aby se vyhnula utrpení transportů a koncentračních táborů. Chátrající hřbitov a márnice prošly v 90. letech a okolo roku 2000 několika rekonstrukcemi.

Počet Židů v Prčici narůstal až do roku 1910, kdy jich zde žilo 43, což představovalo 4,2 procenta obyvatel městečka. Od té doby jejich počet klesal: roku 1930 jich bylo už jen 23. Tragickým dnem pro prčické Židy se stalo 4. září 1940, kdy nacisté všechny zařadili do transportu mířícího do terezínského ghetta. Odtud pak postupně pokračovali do vyhlazovacích táborů na východě, kde zahynulo 31 zdejších Židů. Z prčické židovské populace přežila pouze rodina Friedmanova, jejíž členové včas emigrovali.

V Sedlci, druhé části dvojměstí, se Židé směli usazovat až od poloviny 18. století, již dříve však žili v širším okolí. Po roce 1860 zde písemné prameny uvádějí tři rodiny. Maximálního počtu dosáhla jejich populace už roku 1869, kdy jich zde žilo 73 - tedy výrazně víc než v Prčici. I zde ale pak jejich počet klesal a roku 1930 matriky zaznamenávají jen 23 Židů. V koncentračních táborech zahynulo 31 obyvatel Sedlce a okolí (tj. nejen hlásících se k židovské víře, ale i těch, které jako Židy braly nacistické Norimberské zákony), kteří byli do Terezína odtransportováni roku 1942.

Jan A. Novák